Sestry pro to mají několik důvodů. Hovoří o nich matka představená, sestra Markéta. Vše souvisí s papežskou klauzurou; tedy jedním z prostředků, které sestrám pomáhají žít život modlitby. „Je to vymezený prostor, kam patří samotný klášter a zahrada, určený pouze komunitě sester, ze kterého vycházejí jen v případě nutnosti. Většinou k lékaři a na úřady, kdy nelze záležitost vyřídit jinak,“ vysvětluje sestra Markéta.
To je hlavním důvodem pro stěhování; současný klášter neposkytuje zcela vhodné podmínky pro tento způsob života. Klášter na Hradčanském náměstí je sice prostorný, ale má malou zahradu. „To s sebou přináší nedostatek pohybu a následně i zdravotní problémy,“ vysvětlila sestra Markéta.
Kromě toho je nevýhoda i stoupající hluk z Hradčanského náměstí a okolních ulic. „Jsme kontemplativní řád, což znamená že naším povoláním je modlitba. Modlíme se za lidi ve světě. Za všechny, kteří jakkoli trpí, jsou osamoceni, zoufalí… Za všechny lidi, ať už Boha znají nebo ne,“ vysvětluje.
A pak tady je i otázka peněz. Provoz historické budovy je nákladný.
Klášter se stává klášterem v okamžiku požehnání budovy
Jak je ale těžké postavit nový klášter? Sestra Markéta říká, že se na nedá dopovědět, sestry s rekonstrukcemi tohoto typu nemají téměř žádné zkušenosti, pokud není řeč o nutných opravách stávajícího kláštera. „Nyní jsme v první fázi budování, kdy se rekonstruují první dvě budovy. Je to složitý proces, který na nás klade nemalé nároky,“ odpověděla.
Klášter je budova, kterou obývá řeholní společenství, vysvětluje. „Takže se jím stane v okamžiku, kdy bude dostavěn a námi obydlen,“ odpovídá na otázku, kdy se vlastně klášter, tedy nově vybudovaný klášter, stává skutečně klášterem. „Stane se tak při slavnostní příležitosti, kdy budou budovy požehnány a u nás navíc bude uzavřena papežská klauzura. Tím okamžikem z ní sestry, kromě již zmíněných případů nutnosti, nesmí vycházet ani do ní nikdo nesmí vcházet, kromě nezbytných technických záležitostí. Pro proces stěhování jsme nyní z Říma obdržely částečný dispenz od papežské klauzury,“ vysvětlila sestra Markéta.
Právě dispenz od papežské klauzury je pro sestry velkou změnou. „Hlavně v tom, že máme stísněné prostory, najednou tu je dostatek prostoru a možnost fyzické práce, to je pro nás moc milé,“ usmívá se sestra Markéta. „Je to i druh psychického odpočinku. Jinak to ale není změna v tom, že bychom vyšly z klauzury a svět byl úplně jiný, to ne. Chodíme k lékaři, na úřady… Sledujeme zprávy, stýkáme se s příbuznými nebo s lidmi, kteří za námi chodí. Není to tak, že by se člověk neorientoval,“ popisuje život v klauzuře.
Každému ale nemusí tento způsob života sednout, připouští matka představená. Záleží prý i na povaze. „Když přijdou zájemkyně a mají možnost tento život zkusit, záhy některé zjistí, že na ně prostor působí stísněně, že potřebují kontakt s lidmi. Na život v klauzuře nestačí jen lidské rozhodnutí a určitá psychologická dispozice, hlavní je, že mladá žena ve svém srdci vnímá, že ji k tomuto způsobu života volá Bůh,“ vysvětluje.
O sobotách pomáhají i dobrovolníci
Sestry z řádu jezdí do obce Drasty na brigády. „Snažíme se udělat to, co je v našich možnostech. Loni jsme ručně křovinořezy posekaly louku pod statkem, kde rostly dvoumetrové kopřivy, vyčistily bývalý sad od náletových dřevin, čistily cihly z demolic, které se opět použijí a hlavně vyklízely budovy a celý prostor dvora od velkého množství odpadků. Vyvezli jsme takto desítky kontejnerů,“ popisuje matka představená sobotní brigády.
Na sobotní brigády se podle jejích slov navíc začali hlásit dobrovolníci, kteří jsou ochotni zdarma pomoci. „I díky nim se loni udělalo velké množství práce,“ řekla. Z části to jsou i místní lidé, kteří dorazili z okolních obcí. „Moc hezky nás přijali. Pan starosta Klecan nám moc fandí a je nám nakloněn,“ řekla sestra Markéta.
Jako první bude opravený bývalý Panský dům. Ten sestry nejprve využijí jako provizorní bydlení pro svoji komunitu, než se postaví samotný klášter; později ho využijí jako dům pro hosty. „Bude otevřený pro pobyt všech, věřících i nevěřících, pro skupiny i jednotlivce, kteří si budou chtít odpočinou, nabrat sil nebo se zastavit a strávit nějaký čas v tichu,“ řekla sestra Markéta.
Pro věřící tu tak bude prostor pro duchovní cvičení. Všichni, kteří o to budou stát, podotýká matka představená, se budou moci zúčastnit některých modliteb s komunitou v kostele, který bude součástí kláštera.
Lesopark bude přístupný všem
S areálem ale má řád více plánů. „Před domem pro hosty se snažíme obnovit lesopark, jehož součástí bude i dětské hřiště, a který bude přístupný veřejnosti. Naše řeholní společenství nemá žádnou vnější činnost - neučíme ve školách, neošetřujeme nemocné jako jiné řády. Jediné, co můžeme a chceme nabídnout, je umožnit lidem zastavit se, ztišit se, odpočinout si, duchovně načerpat a dát jim možnost účastnit se našich modliteb. Myslíme si, že v dnešní uspěchané době zaměřené na výkon by o to mohl být zájem,“ popisuje sestra Markéta.
Z druhé budovy, nyní v rekonstrukci, bude bytový dům pro stávající nájemníky, kteří již v rámci areálu bydlí. „A také pro další lidi, kteří nám jsou blízcí a budou chtít bydlet poblíž kláštera,“ vysvětlila.
8
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
