Řezbáře dělá Jan Bradáč z Hrobu už jen pro radost, jinak se stará o les

„Zabývám se výrobou replik starých oken, dveří a nábytku. Vyrábím vrata selských stavení, koňských stájí a chlévů. Dále vyrábím leštěné mísy, šperkovnice, reliéfy a skulptury. Schody, zábradlí, kazetové obložení místností, stropů a oken. Renovuji starý nábytek, zárubně a dveře,“ řekl před několika lety o své práci muž, který má stále pro dřevopráci zlaté ruce.

close info Zdroj: Deník / Zdeněk Traxler zoom_in

Vše vyjmenované stále dělá, ale už jen jako hobby. Narazit na něj můžete třeba Na Osecké pouti či na jiných akcích v okrese, kde probíhají ukázky dobových řemesel. „Dřevo je poddajný materiál, ze kterého lze s velkou dávkou zručnosti a fantazie vykouzlit neskutečné výtvory. Na akcích nemám problém dětem vysvětlil k čemu slouží dláto, které dřevo se hodí na to či ono, proč je důležité se starat o naše lesy,“ dodává.

close info Zdroj: Deník / Zdeněk Traxler zoom_in

Od malinka se bavil skládáním modelů z časopisu ABC a kutil i s dědou. Než se začal oficiálně živit truhlařinou, prošel několik štací. Hodně mu dala práce u restaurátora. „Ten mě naučil ze všech nejvíce. Dovzdělával jsem se i ze starých knih o truhlářství,“ konstatoval. Bradáč hodně času tráví v lese. Nejlepší odměnou po práci je pro něho posezení s kamarády na jeho zahradě. U grilu. 

close info Zdroj: Deník / Zdeněk Traxler zoom_in

Je vášnivý čtenář, televizi příliš v oblibě nemá. Jedině snad, když dávají nějaký pěkný film. „Jezdím na běžkách a rád chodím do lesa. Z literatury můžu příběhy. Oblíbeným spisovatelem je Umberto Eco.“ Dům a dílna Jana Bradáče se ukrývá za průchodem z náměstí ve městě. Vůně dřevo tam je stále cítit. Když dům v devadesátých letech koupil od města, byla to ruina.

close info Zdroj: Deník / Zdeněk Traxler zoom_in