Valná část dětí-bezdomovců přitom podle průzkumu pobývá v azylových domech či domech na půl cesty. „Část jich je také v obecních ubytovnách, což jsou zařízení na pomezí mezi sociální službou a komerční ubytovnou,“ říká spoluautor studie Petr Holpuch.

Lékaři. Ilustrační foto.
Nemocniční infekce zabijí tisíce lidí. Většinu lékaři zatají

„Zaznamenali jsme také mezi sčítanými asi sedm maličkých dětí, kterým byl přiřazen kód, že žili na ulici,“ uvádí Holpuch. Mohlo ale podle něj jít o ojedinělé překlepy lidí z terénu nebo o matky s dětmi, které byly zrovna vyhozeny z domova a později skončily v azylových domech.

Život ve stanu

I přesto se ale případy dětí nebo mladistvých pobývajících přímo na ulici v Česku vyskytují. Nedávno upoutal pozornost případ čtyřleté Eriky z chomutovska, jež žila ze sociálních důvodů s rodiči ve stanu. Její situace se provalila až poté, co v místě, kde žijí bezdomovci, městští strážníci uviděli dětské botičky a hračky.

Lidé bez domova v ČR.Zdroj: DeníkČasto pak mezi mladistvými bývají i útěkáři. To je také případ dnes již pětadvacetileté Lucie z Prahy. „Bydlela jsem tenkrát ve stanu nedaleko psychiatrie v Bohnicích,“ vzpomíná s tím, že si přivydělávala jako brigádnice u stánku s rychlým občerstvením.

Problémy však nemají pouze děti a mladiství, ale i senioři, kteří se na ulici dostávají čím dál častěji. „Stojí za pozornost, že 13 procent osob seniorského věku bylo v době sčítání nově bez střechy… To nasvědčuje, že pro seniory je často obtížné financovat bydlení ze starobního důchodu,“ uvádějí autoři průzkumu.

Bez kamarádů je hůř

„Na ulici žijí mladí lidé, stejně jako senioři,“ říká Martina Zikmundová z České asociace streetwork. Mezi základní příčiny podle ní patří patří exekuce, lichva, problém předlužení. „Dalším problémem je špatná dostupnost psychiatrické péče. Některé terénní programy hlásí až 70 procent klientů s duševním onemocněním,“ dodává. Bez domova se podle ní ocitají i lidé, kteří přijdou o své vztahy, rodinné a kamarádské vazby, zkrátka se ocitnou sami. Například ovdoví a na ulici mohou najít svou novou blízkou komunitu.

Od července získal čtyřiašedesátiletý Brňan Alexander Ondráček byt díky projektu Housing First.
Loni mu na ulici málem umrzly nohy. Bezdomovec získal zázemí v obecním bytě

Podle průzkumu je průměrný věk českých bezdomovců 47 let. U lidí přespávajících v noclehárnách a venku se jedná ze čtyř pětin o muže, v případě azylových domů je podíl žen vyšší.

Pokud žijí na ulici nebo po noclehárnách déle než pět let, šance bezdomovců na zlepšení a návrat do společnosti klesá. "Čím kratší doba to je, tím vyšší pravděpodobnost je, že poskytnutá pomoc bude účinná a osobu se podaří 'vrátit' do normálního bydlení, pokud tedy někdy takové měla," uvádí autoři z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí. "V odborné literatuře se často jako zlomové období uvádí jeden rok až dva roky, během nichž se daná osoba adaptuje na bezdomovecký způsob života a osvojí si potřebné strategie přežití," dodávají. 

Na sídlišti Janov v Litvínově přibylo domů s poškozenými byty, kde už nikdo nebydlí.
Časovaná bomba? To přece víme, říkají obyvatelé ze Šluknova o ghettech

Nejvíce lidí bez domova žije v Moravskoslezském kraji, Praze a v Jihomoravském kraji. "To v zásadě odpovídá členění krajů podle velikosti, ovšem s tím, že část osob bez domova ze Středočeského kraje nepochybně migruje do Prahy," uvádějí autoři výzkumu. Při přepočtech osob bez domova na tisíc obyvatel daného kraje je nejvyšší koncentrace těchto osob v Karlovarském, Moravskoslezském, Ústeckém kraji a v Praze.