Říká se jim vesnice duchů: prázdné, postupně chátrající, většinou ve vnitrozemí, na kopci s vinicemi a olivovníky – to je v Itálii pravidlem. Castropignano, obec 200 kilometrů jihovýchodně od Říma, je toho zářným příkladem. 

Skoro z každého zdejšího domu máte široký výhled do hlubokého údolí s řekou Biferno, nad vámi se tyčí středověká ruina strážného hradu, v okolí jsou archeologické vykopávky ze samnitských, tzn. předřímských, dob, jen coby kamenem dohodil to je do nejbližšího antického amfiteátru.

Přímo středem městečka vede stará kozí a oslí stezka, kudy se i dnes jednou ročně vodí stáda těchto zvířat z okolních kopců. Po zbytek roku pak cesta slouží jako cyklostezka a turistická trasa. Pitoreskní, magické a opouštěné. To je Castropignano. 

Vesnice ale zatím není ještě zcela prázdná. Žije zde 900 starousedlíků, jenže před sto lety mělo toto hnízdo v mracích Apeninského pohoří obyvatel třikrát více. Masivní emigrací městečko prošlo po II. světové válce, od 60. let se většina mladých stěhuje do okolních větších měst, kvůli studiu, práci. Dnes je v Castropignanu 60 procent obyvatel starších 70 let. Prázdných neudržovaných historických domů proto rychle přibývá. Nyní jich je již přes sto. Proto radnice přikročila k razantnímu kroku.

Jídlo v Molise

Mezi místní speciality patří šťavnaté klobásy plněné škvarky a vepřovým masem nebo cotenna, tedy vepřová kůže, jež prý je unikátní díky moliskému čerstvému vzduchu. Dělají se na ní například místní fazole. Cavatelli jsou vroubkované těstoviny podávané s vepřovým ragú. Mbaniccia je speciální dušené maso se zeleninou do níž se namáčí natrhaná pizza nebo kousky tvrdého chleba. Typickým sýrem z této oblasti je caciocavallo, který zraje zavěšený na šňůrce, což mu dává typický slzovitý tvar. Prémiové černé a bílé lanýže jsou v okolních lesích zcela běžné. Lokální vinice produkují nejznámější červené místní víno Tintiliu. Oblast je také známá pikantními marmeládami, vánočními koláčky plněnými kandovaným ovocem zvaným pigna nebo mandlovými a medovými sušenkami, které si můžete namáčet ve víně Tintilia

Řada omezení

Starosta Nicola Scapillati ale nechce prodávat domy jen nejvyšší nabídce, tak jak to řeší další italská sídla v obdobné situaci – například sicilské Salemi nebo Santo Stefano di Sessanio v sousedním regionu Abruzzo. I když i zde je vyvolávací cena stanovena na jeden dolar – tedy 22 korun – za dům.

„Jdeme na to jinak. Chceme spojit zájemce se správným domem, aby se poptávka protnula s nabídkou. Dáváme dohromady kupce s našimi starými majiteli. Nechci, aby moje městečko ale přepadla panika a stalo se dalším místem spekulací s nemovitostmi,“ vysvětluje pro televizi CNN starosta. Oficiální nabídku rozeslal i do celého světa přes italské ambasády.

Se zájemci chce navíc jednat přímo. „Každý, kdo má zájem si u nás koupit dům, ať mi nejdřív napíše a pošle mi svoji základní představu, zda hledá nový domov, zda by z objektu chtěl udělat penzion, obchod nebo třeba řemeslnou dílnu,“ říká a ihned nabízí svoji mailovou adresu: nicola.scapillati@me.com.

Rovněž přiznává, že existuje řada omezení, které romantické bydlení může přinášet. Vesnice je malá, uličky jsou úzké, k řadě domů se nedostanete autem, k některým vede cesta jen po schodech, všechno je do kopce. „Čím konkrétnější požadavek, tím snazší bude najít vhodný dům a spojit se se správným vlastníkem,“ pokračuje Scapillati.

Samozřejmě, že i koupě domu za jeden dolar má své podmínky. Kupující musí do tří let objekt zrekonstruovat, z toho důvodu skládá zálohu ve výši půl milionu korun. Ta bude vrácena po dokončení rekonstrukce.  Scapillati ale tvrdí, že většina je ve slušném stavu, i když třeba mají vylomené dveře, nekompletní počet kamenných tašek, odlupující se barvy a jsou již částečně pohlceny vegetací. Podle hrubých odhadů by základní renovace mohla vyjít na cca milion korun. 

Vrátit bezpečí do vesnice

Obec má řadu domů v nabídce přímo ve svém vlastnictví. Někteří z majitelů je totiž obci věnovali, protože se tak zbavili nákladů na případnou demolici. Zároveň rada pohrozila vyvlastněním domů těm majitelům, které jsou pro své okolí již nebezpečné. Scapillati si myslí, že se takto nabídkové portfolio rozšíří o dalších padesát domů. 

„Bolí mě, když vidím krásu našeho historického centra zjizvenou, plnou rozpadajících domů. Je to smutné a také nebezpečné. Bez renovace jsou tyto budovy hrozbou. Mohly by se každou minutu zhroutit, proto prodej těchto domů může vrátit bezpečí do vesnice,“ říká starosta.

Od října, kdy se domy v Castropignanu začaly nabízet, se starostovi ozvaly desítky zájemců z celé Evropy. Naděje, že se do městečka vrátí opět radost ze života, stane se krásnějším a bezpečnějším, tedy stále žije.

Dnes totiž tradiční italský život v městečku v hloubi Apenin skomírá. Je zde jedna restaurace, bar, lékárna, několik penzionků a ospalé chátrající centrum, nad nímž se tyčí zřícenina.

„Nabídnout můžeme klid, ticho, nedotčenou přírodu, čerstvý vzduch, skvělé výhledy a fantastická jídla a vína. Jsme místo ideální pro detoxikaci od každodenního stresu, mírumilovné a jednoduché,“ láká Nicola Scapillati. Molise je totiž jedna z mála italských oblastí stále ještě nedotčená turistickým ruchem. Na rozdíl od jejího okolí. Na západě je Lazio, na severu Abruzzo, na východě Jadranské moře a Apulie a na jihu Kampánie. A Castropignano leží přímo v srdci tohoto klidného kraje. Autentická krása městeček v Molise je jedním z nejlépe střežených italských tajemství, píše CNN.

Umístění

Z městečka není problém podniknout jednodenní výlety do Říma nebo Neapole, Castropignano leží vlastně přesně mezi nimi. V dosahu jsou i pláže na pobřeží Jaderského moře, stejně jako v zimě 1400 metrů nad mořem lyžařské středisko Campitello Matese. Jen hodinu autem je to do Termoli, odkud vás trajekt odveze třeba na nedotčené jadranské Termitské ostrovy.