Je to vlastně jen několik údolí a náhorních plošin ve vyprahlých, vysokých horách, kde dnes žije pouhých sto, možná sto padesát tisíc obyvatel.

Jenže původní pohraniční potyčky se během týdne změnily ve válku na všech frontách kolem arménské enklávy Náhorní Karabach. A mohou rychle přerůst ve válku mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Válku, kde na arménské straně stojí Rusko a na azerské Turecko.

Dnes není nejen podle arménských politiků, ale i západních pozorovatelů pochyb o tom, že cílem ázerbáj- džánské ofenzívy není nic menšího než dobytí této už tři desetiletí vzbouřeného Karabachu, který se už stal de facto součástí Arménie.

„Máme jednu podmínku – bezpodmínečné stažení arménských ozbrojených sil z okupovaných území. Pokud arménská vláda tuto podmínku splní, boje se zastaví nastane mír,“ uvedl prezident Ázerbájdžánu Ilham Alijev. „Odzbrojení“ karabašských Arménů a návrat oblasti pod ázerbájdžánskou, mezinárodně stále uznávanou svrchovanost by však podle Jerevanu znamenalo likvidaci arménského charakteru Náhorního Karabachu.

„Stovky tanků a bojových vozidel pěchoty, tisíce granátů a raket, desítky letadel a stovky dronů, desetitisíce pěšáků útočí po celé kontaktní linii,“ popsal rozsah ofenzívy Baku premiér Arménie Nikol Pašiňan.

„Ázerbájdžánsko-turecké loupežné skupiny nechtějí prostě vyřešit karabašskou otázku, jejich cílem jsou Arméni celého světa. Chtějí pokračovat v politice arménské genocidy,“ dodal.

Faktem ale je, že vedle původního území Náhorního Karabachu okupují Arméni desítky let i čistě azerská území kolem enklávy.

Útoky na města

V minulých dnech začaly obě strany bombardovat a ostřelovat pomocí raket i velká města. Ázerbájdžán zintenzivnil nálety a ostřelování karabašské metropole Stěpanakert, Arméni zase podnikli raketový útok na třetí největší ázerbájdžánské město Gjandža. Na obou stranách jsou civilní oběti.