Objekt putoval z ruky do ruky

„Objekt s pozemky byl v roce 1957 převeden do vlastnictví státu prostřednictvím Náboženské matice, kdy jej převzalo ministerstvo obrany.

Usídlila se tu sovětská vojska. V roce 1990 jej koupilo výrobní družstvo Redos Hradec Králové, to jej převedlo do vlastnictví družstva Dvůr Zákupy. A v roce 2004 se stala majitelkou Eva Havelková,“ upřesňuje novodobou story kláštera Helena Brožovská, ředitelka Územního pracoviště Ústí nad Labem z ÚZSVM.

Majitelka nemůže spoléhat na dotace

Havelková vydražila objekt za sto tisíc korun s tím, že ho zrekonstruuje, „Investovala jsem ze svého tři sta padesát tisíc, od ministerstva kultury jsem obdržela dvě stě tisíc a tři sta tisíc přispěl Liberecký kraj,“ prozradila. „Peníze padly na základní vyklizení, zabezpečení a provizorní zastřešení.“ Veškeré prostředky byly k dispozici pouze v roce 2005.

„Ministerstvo kultury neposkytuje prostředky na práce, které je nutno v klášteře provést, jako dovyklizení objektu, snesení krovů a provizorní zastřešení kláštera,“ dodala Havelková. Zastřešení objektu by odhadem vyšlo na dva a půl milionu korun a podle majitelky, do velkých projektů EU se ze své pozice zapojit nemůže.

Pozemky zatím patří státu

Budova je sice majetkem Evy Havelkové, pozemky jsou ovšem ve vlastnictví státu, který vzhledem k doposud nevyřešeným restitucím s církví nemá právo s nimi manipulovat.

„V současné době lze těžko předpokládat, zda a kdy k vyřešení těchto otázek dojde. ÚZSVM nemůže odprodat majitelce objektů pozemky, které tvoří s objekty funkční celek,“ upřesňuje Helena Brožovská.

Přestože se jedná o nemovitou kulturní památku zapsanou v seznamu nejohroženějších památek ČR, peníze chybí. A na Havelkovou se valí platby státu. Patnáct tisíc za pronájem pozemku, necelých čtrnáct tisíc jako daň z nemovitosti.

„Požádala jsem o výpůjčku pozemku, ale ÚZSVM odmítl. Zpětně mi doměřili nájem za předchozí období, přestože minulý majitel nájem nehradil.“

Nyní zvažuje prodej památky

I když v počátku úmysl stavbu rekonstruovat byl více než ušlechtilý, nyní, vzhledem k ročním nákladům, zvažuje majitelka prodej. Ministerstvo kultury nebo Zákupy by asi měly větší možnost využít grantů a získat peníze z Evropské unie. Jak to s Kapucínským klášterem a kostelem svatého Františka Serafínského bude v budoucnu, nikdo neví. Možná opět přijdeme o jednu z mnoha památek a evropský unikát.

ZPRACOVAL Tomáš Mařas