Úklid, každodenní činnost téměř každého z nás. Uklízet ale po hostech například v hotelech, to chce i dávku sebezapření a odvahu.

Na vlastní kůži jsem se tentokrát na jedno dopoledne stal pokojskou v luxusním hotelu Royal v centru Chomutova.

Společnost mi po celou dobu dělaly zkušené pokojské Alena a Vlaďka. „Sto dvojka je volná. Host právě ukončil svůj pobyt a odjíždí,“ hlásí recepční. Začíná nám práce.

Ustlat a vyměnit povlečení

„Nejdřív musíš vysvléknout polštáře, peřinu a prostěradlo. Pak navléknout nové, čisté povlečení,“ říká Vlaďka. Zatímco se morduji několik minut s peřinou, ona hravě už má svou postel převlečenou.

„Tak šup šup! Takhle bychom tu byli celou věčnost,“ směje se pokojská. Na řadu přichází vyleštění zrcadel. Daleko horší činnost začíná v koupelně. Nasazuji si žluté gumové rukavice a beru do ruky štětku. Host byl čistotný a záchodovou mísu příliš neznečistil.

„Ne vždy ale hosté opouštějí pokoj v takovém stavu. Někdy je to opravdu pro silné nátury, naštěstí to ale není často.“ Vedle WC se musí umýt i umyvadlo a sprchový kout.

K očistě nám poslouží ručníky a osušky. Samozřejmostí jsou i další zrcadla a vynést odpadky. Jako poslední přichází na řadu doplnění pokojového minibaru.

Úklid pokoje trvá asi 45 minut

V hotelu je jednatřicet pokojů. Celkový úklid jednoho trvá zručné pokojská přibližně pětačtyřicet minut. Záleží ale na tom, jestli jde o malý pokoj, nebo velký apartmán.

„Uklízet v práci po hostech a úklid doma – to je něco naprosto jiného. Doma to tak nějak neprožívám,“ přiznává pokojská Alena. A jací jsou hoteloví hosté?

„Vesměs milí a příjemní. Setkávám se tu hlavně s cizinci. Japonci se nám vždy klaní a dokonce si chtěli povídat a učit se česky. Někteří nám dokonce pomáhali se stlaním. Brali to jako zpestření svého pobytu v Chomutově,“ má zkušenost pokojská Vlaďka. Jestli jsou hosté při odjezdech zapomnětliví? Jistě.

Hosté zapomínají na pokoji kdeco

„Při úklidech nacházíme ledacos. Jeden manažer tu nechal manžetové luxusní knoflíčky. Dostal je jako dar a jak byl šťastný, když po půl roce nás opět navštívil a knoflíčky jsme mu vrátili. Vše, co nalezneme na pokoji po odjezdu hostů totiž ukládáme do skladu. Napíšeme číslo pokoje i jméno hosta a datum ubytování. Buď se ho snažíme kontaktovat, nebo když víme, že se zase vrátí, má to tu u nás schované. Lidé zapomínají hlavně nabíječky od mobilních telefonů, snubní prsteny, náušnice, ale i spodní prádlo nebo obuv. Vše pečlivě zaevidujeme a uschováme,“ říká pokojská.

Mezitím popojíždím s vozíkem plným vypraných ručníků k dalšímu pokoji. Magnetickou univerzální kartou otevírám dveře. Ještě před vstupem ale dvakrát ťukám na dveře.

„To je hlavní zásada, než vejdeme do pokoje. Pořádně zaklepat, a to i když víme, že host odjel. I přesto se někdy totiž stane, že chceme jít uklízet a host spí nebo je dokonce vyrušena dvojice při milování. To je pak nepříjemná, trapná situace. Cizinci jsou ale na podobné trapasy zvyklí. Někdy ani naši přítomnost nezpozorují,“ dává k dobrému Vlaďka.

Maléry se občas také stávají

O tom, že pokojská musí být při své práci často i hodně opatrná, svědčí i případ, kdy při čištění zrcadel v koupelně jedné z nich upadl na zem skleněný luxusní krém zahraniční turistky.

„Bylo to nepříjemné. Podobný krém na vrásky jsem nikde nedokázala sehnat. Po celém městě nebyl k mání. Koupila jsem proto drahou velkou bonboniéru a Američance se omluvila. Naštěstí to byla noblesní dáma. Rozbitý krém mi prominula a dokonce nechtěla ani žádnou náhradu,“ zavzpomínala na horké chvilky pokojská Alena.

Kradou se hlavně ručníky

Naopak se stále ještě najdou turisté, kteří při odjezdu přibalí i něco z majetku hotelu. Jde například o ručníky, skleničky nebo popelníky.

„Naštěstí těch krádeží už moc neevidujeme. Naopak. Stále více turisté nechávají pro personál dýška. Nejvíce jsem kdy dostala asi od skupinky důchodců při odjezdu, 500 korun,“ podotkla pokojská Vladěna. Její kolegyně Alena se připojuje. „Já dostala šest, ne vlastně deset eur,“ řekla.

Oproti tomu, co dostává personál mezinárodních hotelů například v Praze, je to však pakatel. Stejně tak i výše platu. Zatímco pokojské na severu Čech se musejí spokojit s výplatou přibližně kolem deseti tisíc korun, v hlavním městě republiky je to o poznání více.

„Nezlob se. Kolik beru, to nesmíme říkat, ale není to moc. Přitom nejde o zas tak lehkou práci. Někdy se dokonce pořádně nadřeme, ale máme ji rády. Vybraly jsme si ji a jsme v dobrém kolektivu. Do práce se vlastně těšíme,“ svěřuje se Alena.

Trpělivě a pečlivě, ale v tempu

Beru vysavač. Práce jde celkem od ruky. Schodiště, koberečky v pokojích, vysávání chodeb. Úklid i těchto prostor leží na bedrech pokojských.

Ženy se s trpělivostí a pečlivostí vrhají na další pokoje. Zatímco já mám uklizenou necelou polovinu pokoje, Alena se už chystá na další.

„Po odjezdu hostů musí být nový pokoj připraven pro další nové ubytované co nejdříve. Proto ten spěch, ale zároveň pečlivost! Čistota a pořádek nade vše. Hosté se totiž musejí cítit v hotelu jako doma,“ zdůrazňují ženy.