Kdo do puberty nebyl sběratelem minerálů, ten je dozajista jako dospělák alespoň obdivovatelem krásně barevně vyvedených nerostů. A zajímavé „kousky“ se nenacházejí jen ve známých lokalitách jako je Jáchymov, Příbram, Turnov či Slavkov.

Obdiv si zaslouží i nerosty ze severočeské pánve, kterých se ve třetihorních sedimentech již našlo na šedesát druhů. Stáří? Dvacet milionů let…

Něco mezi nerostem a zkamenělinou

„Už staří horníci kolem roku 1870 nacházeli na Dole Emeran vrstvy uhlí obohacené pryskyřicí. Já mu říkám fosilní český jantar, i když je něčím mezi nerostem a zkamenělinou. Sběratelé ho řadí tam i tam, ale k minerálům se běžně přiřazuje,“ říká geolog Dolů Bílina Zdeněk Dvořák o duxitu, nazvaném po německém jménu města Duchcov.

Rudé kapky pod mikroskopem

Tento nerost – zkamenělina se nachází ve zkamenělých třetihorních stromech a také v kamenných peckách. Jak na pryskyřici tlačí vrstvy, migruje jako voda a na nějakém místě se usadí.

„Tlakem dochází k mineralizaci, látka je vytěsňována a vznikají vrstvy, povlaky a v některých výjimečných případech kapky,“ vysvětluje geolog . Pod mikroskopem jsou u nalezených objektů vidět nádherné dočervena zbarvené útvary. Duxit se přitom může vyskytovat i v kameni nebo v povlaku na vrstvě jílu.

Jantar od Baltu vznikl jinak

Jak bílinský geolog upozorňuje, je třeba vysvětlit, že například jantar, který je známý od Baltského moře, vznikl zcela jiným způsobem. Proto v něm byly objeveny třeba i zbytky hmyzu.

„Vítr ulomil z borovice větvičku, strom začal ronit z rány smolu, ta padla na zem, pryskyřice ve vlhkých písečných nebo jílových sedimentech ztvrdla a usazovala se na dně lagun nebo řek,“ objasnil Zdeněk Dvořák.

JASPISY A AMETYSTY KARLA IV.

Surovina z Ciboušova byla použita v několika chrámech na výzdobu kaplí. V červenci roku 1982 při návštěvě Svatováclavské kaple na Pražském hradě vyslovil Petr Machek domněnku, že křemenná žilovina použitá na výzdobu, jako obklady v podobě tenkých desek, inkrustací, je z lokality Ciboušov, která leží nedaleko Klášterce nad Ohří.

Lokalita je současným sběratelům dobře známá jako lokalita kvalitních ametystů, kdy některé vzorky dosahují šperkové kvality. Podle inkrustací a přírodnin použitých k jejich výstavbě, snadno zjistíme že na lokalitě musela ve 14. století probíhat intenzivní těžba. Poté co Petr Parléř dostavěl svá díla se na ni na dlouho dobu zapomnělo a znovu objevena byla až později.

Na shodu inkrustací Svatováclavské kaple a kaple sv. Kateřiny na Karlštejně s materiálem z lokality Ciboušov upozornil Petr Machek.

Zdroj: www.achaty.unas.cz

Hlízy jako dětská hlavička

Vraťme se však k věhlasnému duxitu. Minerály – neminerály s podobným složením, jako mají ty duchcovské, byly objeveny na Sokolovsku. Hlízy fosilní pryskyřice pojmenovaného pyroretin o velikosti 30 centimetrů, tedy dětské hlavičky, byly poprvé nalezeny kolem roku 1840 na Dole Jan Křtitel u Byňova na Sokolovsku. Tak to musely být opravdu pěkné kousky!

V Česku se nachází jantar například ještě ve sladkovodních druhohorních usazeninách české křídy na světově známém nalezišti u Valchova na střední Moravě, odkud získal název valchovit. I tady byly nalezeny hlízy několik desítek centimetrů veliké.

O tom, že jantar nepatří k novodobým objevům člověka, svědčí fakt, že jantar se objevuje při archeologických nálezech. Lidé ho používali už od počátku doby bronzové jako předmět směny.

„Dnes na základě výzkumů procesů mineralizace stromů víme, že duxit pochází z třetihorních jehličnanů, skupiny tisovců. Na Dole Bílina jsme objevili jejich větvičky, šištičky a listy. Dodnes takové stromy rostou v bažinách na jihu Spojených států,“ popisuje Zdeněk Dvořák.

Fosilie stromů s duxitem lze podle geologa v současnosti nalézt v dolu ve Vršanech u Mostu. „Na Dole Bílina jsme ho neviděli pět šest let, když duxit se zde sbíral asi 20 roků. Stromy se nacházely v hloubce kolem sto metrů. Těžba však postoupila a vrstva s naším stromovým horizontem je pryč.“

Za oněch dvacet let, během nichž byla obnažena třetihorní vrsta se zkamenělými jehličnany, objevili v bílinském dole tisíce vzorků tohoto nerostu. „Rozdali jsme je sběratelům, muzeím, některé jsme ponechali pro další výzkum,“ odpovídá na otázku, kam všechny ty nálezy přišly.

„Se vzorky jezdíme po výstavách – od Národního muzea po Klášterec nad Ohří, kde se od roku 1995 každoročně koná „Výstava minerálů a hornické historie“. Na jednom z minulých ročníků této unikátní akce měla křest publikace „Nerosty severočeské hnědouhelné pánve“, v níž nalezneme fotografie duxitů i dalších zajímavých minerálů z Dolu Bílina.“

Ty pořídil právě Zdeněk Dvořák, jenž je spoluautorem knihy vydané nákladem Severočeských dolů, a. s.
„Je zřejmé, že nerosty, které představuje i zmíněná kniha, musely být dříve běžně dostupné v povrchových lomech, ale nikdo si jich nevšímal. Až počátkem 80. let minulého století nastoupili do dolů lidé, kterým se stala mineralogie koníčkem,“ tvrdí Zdeněk Dvořák.

SOUTĚŽTE O JEDINEČNOU KNIHU!

Odpovězte správně na tři otázky zveřejněné v tomto a následujících dvou vydáních Deníku a můžete vyhrát jedinečnou publikaci autorů Vladimíra Boušky a Zdeňka Dvořáka „Nerosty Severočeské hnědouhelné pánve“, kterou nelze zakoupit v žádném knihkupectví.

Všechny odpovědi pošlete najednou na e–mailovou adresu nerosty@denik.cz, a to až po zveřejnění poslední z otázek ve vydání v pátek 3. září. Jména 3 výherců, protože právě o tři výtisky unikátní knihy se soutěží, otiskneme v úterý 7. září.

Zde je první soutěžní otázka, vybírat můžete ze tří možností:

Duxit řadí sběratelé
A) vždy mezi minerály
B) vždy ke zkamenělinám
C) mezi minerály i mezi zkameněliny

Další otázku najdete ve čtvrtečním vydání Deníku (2. září 2010)

Markazit, whewellit a další

Ačkoli objevy duxitu jsou nejspíš na Dole Bílina minulostí, nerosty se zde nacházejí neustále. Lokalita je typická výskytem dvou základních minerálů, jimiž jsou markazit a sádrovec . Ten tu naleznete velmi často, nicméně není, jak poznamenává geolog z Bíliny, ničím zvláštní.

To nacházené exempláře markazitu patří k nejhezčím na světě. I přesto, že v Evropě je velké množství dolů, v nichž se nerost skoro nevyskytuje.

Pozornost sběratelů přitahuje whewellit – minerál, který se podle Dvořáka nedá už nikde jinde nalézt. Podíváme–li se na jeho chemické složení, jde o šťavelan vápenatý. Pro zajímavost: jeho substance vytváří v lidském těle žlučové a močové kameny…

Za zmínku stojí i způsob získávání whewellitu z horniny. „Minerál se nachází v konkrecích (což je označení pro velmi tvrdý kulovitý nebo diskovitý útvar až tři metry dlouhý). Je tvořený minerálem železa sideritem. Dostaneme se k němu tím, že usekneme tzv. bradavku na povrchu, praštíme do ní a pak se celek může rozebrat,“ líčí Zdeněk Dvořák. „Voda v nerostu je stará „jen“ 300 000 let, pochází tedy ze čtvrtohor, z doby ledové a meziledové,“ dodává.

A ještě o jedné mineralogické chuťovce, jímž je ferrrierit. „Nerost jsme tady nečekali, objevili jej kolegové geologové a sběratelé na Dole Nástup Tušimice. Jde o velkou vzácnost, jen 5 mm veliké bílé vločky. Přitom v Itálii nalezené mají asi 2 cm. Severočeská lokalita je výjimečná i množstvím, v jakém se zde ferrierit nachází,“ uzavírá geolog Dolů Bílina.

Chcete vidět minerály na vlastní oči a dozvědět se víc? Přijďte na první setkání sběratelů a burzu nerostů, která se koná 11. září na gymnáziu v Teplicích od 9 do 13 hodin.