Muziku rád poslouchám, ale jinak jsem hudební antitalent. Noty jsou pro mě španělskou vesnicí stejně jako hudební sluch!

O to větší pokušení byla výzva redakčního kolegy Vládi Mayera, člena známé severočeské rockové skupiny Toxic People, abych si s nimi zkusil zahrát a stal se během jedné písničky jejich baskytaristou.

Můj Den D nastal minulou sobotu v Mikulášovicích na Děčínsku, kde se uskutečnil letošní Festival Free – Tibet. Toxici na něm vystupovali jako poslední kapela. Času na přípravu jsem tak měl více než dost.

Do parády si mě bere technický člen kapely Ondra Uherek. Jdu s ním do nedalekého hotelu, kde jsou Toxíci ubytovaní. Půjčuje mi své kapelnické oblečení. Kalhoty, triko, mikinu, vše s logem skupiny. Připadám si rázem jako rocková hvězda. Ještě oranžové brýle a čepice! Paráda.

V šatně kulturního domu si zatím s Vláďou Mayerem zkouším, jak mi padne do ruky jeho náhradní kytara. „Zkus se pohybovat dopředu a dozadu. Kytaru si můžeš i takhle opřít o sebe. Je to show. Dělej, co tě napadne. Pohybuj se, jak chceš. Buď svůj a přirozený. A ničeho se neboj, když bude nejhůř, kluci na pódiu ti pomůžou,“ radí mi Vláďa přezdívaný Major.

Zkouším opakovat jeho pohyby. Ne a ne se trefit. „Začneme bez tebe. Ty vystoupíš na pátou písničku. Souhlasíš?,“ ptá se Vláďa. O minutu později už repertoár mění a můj výstup překládá o jednu písničku později. Nese název Systém.

„Systém je taková rychlejší. Lépe ti padne. To dáš!“ končí Major. Odchází na pódium, kde už ostatní členové skupiny připravují aparaturu.
Blíží se půlnoc a před plným sálem konečně předstupují Toxíci. Dav lidí píská. Křičí. Tleská. „Tak už konečně začněte hrát! Chceme Toxíky!“ zní z přeplněného sálu.

S prvními tóny skandování v sále ještě více sílí. Lidé poskakují. Kluci ze skupiny jdou do toho po hlavě. Oba zpěváci si atmosféru v Mikulášovicích vychutnávají.

Můj čas se neúprosně blíží. Končí pátá písnička. Klepou se mi kolena. Ještě nejsem ani na pódiu a už jsem mokrý od hlavy k patě. Mám obrovskou trému! Přemýšlím, že to raději vzdám. Že se otočím a odejdu. Nic takového! „Neboj se. To chce skočit do toho rovnýma nohama!“ klepe mi na ramena Ondra. Stojím za oponou a slyším hlas Majora. Vyvolává mé jméno! Trapas. „A teď na pódiu přivítejme fotoreportéra Deníku Honzu Vraného. V rámci série reportáží Na vlastní kůži si s námi právě teď zahraje jako baskytarista jednu písničku. Tak na něj buďte hodní,“ velí do davu Vláďa.

Dav skanduje a tleská. První vteřiny stojím jak prkno. Nevidím do hlediště přes ostrá světla reflektorů. S prvními tóny se nechávám strhávat muzikou. Ještě štěstí, že hraji na playback. Lidé by asi utekli. O to více se můžu soustředit na pohybovou kreaci svého vystoupení.

Zpěvák Býdža, který hraje i na klávesy, přiskakuje ke mně s mikrofonem. Děláme na sebe grimasy.

Pobíhám s kytarou a snažím se napodobovat Majora. I když je to na hony vzdálené jeho hudebnímu umu, vychutnávám si to i tak. Pot ze mě leje proudem. Nejsem sám. Mokří a ve vlastní šťávě se topí i další členové skupiny Toxic People.

Během chvilky se cítím jako pravá rocková hvězda – showman. Kluci ze skupiny mě berou. Usmívají se a dávají mi najevo, že jsem jejich součástí. Začínám se konečně cítit jako ryba ve vodě. Přesto bych to už chtěl mít co nejdříve za sebou.

Písnička, jakoby neměla konce. Nevadí. Užívám si svých patnáct minut slávy. Tedy v tomto případě je to něco kolem pěti minutek, po dobu hraní písničky.

Po vzoru Majora lezu k bubeníkovi. O chvilku později i já skáču dolů. Povedlo se. Znějí poslední vteřiny mé písničky. Loučím se. Mám to za sebou. Dal jsem to!

Na konci pak ještě basák Major dostal hobla od zbytku kapely ke svým narozeninám. Odcházím z pódia, zatímco kluci ještě zůstávají a přidávají další písničky. Procházím vestibulem i s kytarou. Někteří návštěvníci mi radostně klepou po ramenou. „Můžu se s tebou vyfotit? Byl jsi skvělý. Jsi šikula,“ směje se mladík a vrhá se mi kolem krku.

Fotíme se. Kolega Lukáš Pavlíček fotí jak o život. Spolu s Ondrou se odcházím převléci. Vracím oblečení, brýle i čepici.
Jak trefně o sobě na svých internetových stránkách kapela prozradila, Toxic People je nespoutaná dynamická pódiová show muzikantů ze severu Čech v zajímavých převlecích, hrající podle svých slov north - cross.

Co to je? Tvrdé kytarové rify, mohutná basa, rapovaný i melodický zpěv, ale celkově veselá muzika. O tom jsem se mohl přesvědčit na vlastní kůži…