Nevšední tragédií byla ale určitě povodeň v srpnu 2002. Od té doby se lidé na severu Čech obávají oblačných znamení na obloze.

Lidé mají dojem, že přibývá povodní a záplav.

Jenže takové živelné útoky vody na naše příbytky byly vždy. Od roku 1400 velkých povodní bylo přes šedesát. Od roku 1900 do konce druhé světové války nejméně šestnáctkrát na dolním Labi a Vltavě a jejich přítocích byly velké povodně. V druhé polovině minulého století se zdálo, že povodní bylo málo.

Zrádná paměť

Povodně nás šokují, děsíme se jich. Překvapují nás, protože jednou z nejdůležitějších lidských schopností není paměť, ale zapomínání.

Lidé v Ústí zapomněli na povodeň z roku 1890, a za první republiky stavební úřad na Střekově umožnil stavět činžáky v povodňovém pásmu na břehu Labe.

Až v souvislosti s katastrofální povodní v roce 2002 se opět obnovila kolektivní paměť o řece Labi jako v roce 1890. Kdyby lidé nezapomínali na povodeň z roku 1890, dodnes by v záplavové oblasti byly jen zahrady. Teď se v době ohrožení staví smontovaná protipovodňová zeď.

Dřevěné lávky

Pro obyvatele na Ústecku byly povodně na Labi očekávaným zlem. Lidé věděli, jak se mají na velkou vodu připravit. Když se rozlila voda mimo koryto řeky, byly v ulicích, kam pronikla voda, postaveny dřevěné lávky.

Tramvaje končily svoji pouť u Mariánské skály a lidé po dřevěných lávkách přešli do míst, odkud tramvaje mohly jet po mostě přes řeku na Střekov a z nábřeží do Krásného Března. Jako dnes. Jenom lávky nám chybí.

Na labském nábřeží podél železniční trati pod Mariánskou skálou byla kvůli povodním trvalá lávka, po které mohli lidé chodit bez problémů z centra města do Krásného Března bez ohledu na to, kolik vody žbluňkalo při povodních na nábřeží.

Město mělo dva tři dny , aby se připravilo na povodňovou vlnu, než dorazí z Prahy. Přesto povodně v roce 1890 a v roce 2002 byly velmi zlé.
„Domnívám se, že nejhorší ze všech byla povodeň v roce 2002, protože pokud si vzpomínám, 15. srpna dosáhla voda v Ústí 11,87 metru.

Také v roce 1845 byla voda vysoko přes 11 metrů, voda šla až ke vchodu do kostela, v roce 1890 byla hladina vysoko přes 10 metrů a v Praze na Karlově mostě byly zničeny vodou dva mostní oblouky. Letošní lednová velká voda to je jenom takové malé nadělení,“ hodnotí povodňovou historii v Ústí archivář Vladimír Kaiser.

Lokální nebezpečí

Podle Kaisera se Ústí dokázalo s povodněmi přicházejícími z Labe, vyrovnat. Daleko horší byly náhlé údery vody. Velmi silné lokální srážky dokáží během krátké doby zdevastovat omezené území. Krutě se to projevilo v minulých letech na Děčínsku, loni a předloni také na Ústecku.

Stalo se tak například v roce 1965, stejně tak loni, kdy Klíšský potok ukázal, co dokáže prudce se valící voda svázaná do kanalizovaného potoka.

Noc hrůzy zažilo Ústecko z 8. na 9. července 1927, kdy v oblasti Krásného Lesa spadlo 209 mm srážek a při místní záplavě zahynuli 2 lidé, 1 kráva a 24 koz. A bylo zničeno 32 domů, připomíná Kaiser. Šrámy utrpěla Telnice, ale i Povrly.

Nebo 1. července 1987 kolem poledne příval dešťové vody zničil v okolí Ústí deset domů. S místními přívaly se setkaly v menší míře některé obce na Ústecku i loni.

Kdy přijde spoušť?

Lednová povodeň v roce 2011 není atypická. Od druhé poloviny ledna do března je nestabilní období střídání teplot, kdy čas od 15. ledna do konce ledna je charakterizován nárůstem povodní. Další nebezpečí oblev hrozí i v únoru a v první polovině března.

Letní povodně (podle publikace Historické povodně na dolním Labi a Vltavě, 1995, vydané Okresním muzeem v Děčíně) také nejsou výjimkou.
V létě mají lidé největší šanci na vytopení svých příbytků kvůli vysoké vodě na řekách od druhé poloviny července do 10. září. V tomto období by se mělo objevit přes 95 % stoletých vod.