Instruktor autoškoly denně nese na trh svou vlastní kůži. Usedá do auta s řidičským nováčkem a vyráží do ulic.

Jedním z nejmladších instruktorů v republice je Adam Janouš ze Žatce, který již více než rok vyučuje budoucí motoristy. S průkazem žadatele o řidičské oprávnění jsem usedl do služebního vozu žatecké Autoškoly Janouš a vydal se s instruktorem Adamem na, řekněme, kondiční jízdu městem.

„Srovnej si zrcátka a volant drž oběma rukama. Pomalu se rozjeď,“ velí instruktor Adam. Zkouším jet tak, jako bych byl za volantem poprvé. Nejde to. „Rychlosti tam zbytečně kopeš. Chce to jemněji. S citem. Řazení by mělo být pozvolné,“ říká Adam. Sleduji ručičku tachoměru. Ne a ne se zbavit zlozvyku dlouhodobého motoristy. Co chvilku se pouštím pravou rukou volantu. Nejsem zvyklý držet volant oběma rukama.

„Teď jsi měl dát blinkr vlevo. To zaparkované vozidlo už byla překážka v silničním provozu,“ napomíná mě instruktor. Další pokárání následovalo vzápětí. Přes retardér jedu rychlostí více než 35 kilometrů v hodině. Vozidlo nepříjemně nadskočilo. „Chyba. Měl jsi jet trochu pomaleji. Navíc nejvyšší dovolená rychlost je tu jen 30kilometrů za hodinu,“ říká instruktor.

Projíždím ulicemi Žatce. „Vem to k Tescu. A dávej pozor na přednosti zprava,“ říká instruktor. Snažím se dodržovat rychlost. Jet méně než padesátkou je úmorné. Co chvilku Adam instinktivně podupává nohou na pedály. Instruktoři autoškol používají k výuce totiž speciálně upravená auta, která jsou vybavena pedály i u spolujezdce. Tak, aby v případě nutnosti mohl instruktor zasáhnout do řízení.

O tom jsem se mohl přesvědčit vzápětí. Podle Adama jsem nedal přednost blížícímu se osobnímu automobilu. Instruktor proto dupl na brzdu. „Chcíplo mi to?“ nechápu. „Ne. Zabrzdil jsem záměrně! Nedal jsi totiž přednost,“ vysvětluje Adam. V takových případech studentům zasáhnu do řízení. Musím mít oči na stopkách,“ vysvětluje Adam Janouš. Ví o čem mluví. Před pár dny vjel jeho mladý student do protisměru. Spletl si odbočku. Naštěstí se vše obešlo bez kolize.

„Někdy tu zažívám opravdu horké chvilky. Čas od času mi trochu tečou nervy, ale na své studenty nekřičím, naopak snažím se mluvit pomalu a potichu, abych budoucí řidiče zbytečně nestresoval.

Zachovat chladnou hlavu i v případě, že vysvětlujete studentům i desetkrát jednu věc,“ říká Adam. Mezi nejčastější prohřešky studentů za volantem autoškoly je špatné ovládání vozidla. Hlavně špatná práce se spojkou, nedání přednosti v jízdě a špatný odhad ve vzdálenosti protijedoucích aut. Instruktor má se mnou velkou trpělivost. Blížíme se ke kruhovému objezdu v ulici Komenského alej.

„Druhý výjezd a pak pořád rovně,“ říká Adam. Naviguje mě trasou. Snažím se dodržovat pravidla. Obě ruce mám na volantu.

„Proč při každém příjezdu ke křižovatce dáš neutrál a po celou dobu stojíš na spojce?“ nechápe mé řidičské nešvary Adam. Nedokážu odpovědět. Dělám to už léta a automaticky. Můj další nešvar je občasné „zapomínání“ na blinkry. „Jsi vyježděný řidič. Pokud bych měl shrnout kondiční jízdu, nedopustil jsi se žádného velkého závažného prohřešku, přesto bys neměl zapomínat na dodržování všech pravidel bezpečné jízdy,“ doporučuje mi Adam.

Plavu i při zkoušce v motorové části vozu. Při pohledu pod kapotu zjišťuji, že si pletu nádržku chladící kapaliny s brzdovou.

K volantu pouštím opravdového uchazeče o řidičák, Ondřeje Jahelku. Je to jeho poslední zkušební jízda před závěrečným testem a „ostrou“ jízdou. Jede opatrně. Přitom je znát, že auto má ve svých rukou.

Bravurně zvládá na úzké silnici míjení s autobusem, stejně jako průjezd ostrou zatáčkou na sídlišti. Bude dobrým řidičem.