Severní Čechy: středobod prvních Slovanů

Záhadný, svobodomyslný a vytrvalý národ. Objevil se na východě tehdy známé Evropy a v sedlech koní se jako blesk řítí na západ. Rychlost a úspěchy jeho invaze jsou nepředstavitelné. Během krátké doby obsahuje území o velikosti někdejšího keltského impéria v dobách jeho největšího rozkvětu. Slované.

„První skupiny Slovanů dorazily okolo roku 530 odněkud z Ukrajiny, archeologové je rozpoznávají podle keramiky pražského typu. Druhá slovanská vlna přišla v Sámově době, tedy na začátku sedmého století ze západního Maďarska,“ tvrdí historik Dušan Třeštík. Nově příchozích mohlo být kolem sta tisíc a tito lidé se spojili se zbytky původních obyvatel české kotliny (podle mnohých Kelty) a vytvořili kmen, který si dal jméno Čechové. „Bojovali s Avary a Franky a spolupracovali se slovanskou říší Velká Morava,“ doplňuje Třeštík.

Díky knížeti Boleslavovi, zvaném Ukrutný (hanlivé označení dostal od německých kronikářů, protože dokázal skoro 20 let vítězit nad útočícími Němci), vzniká po roce 935 obrovská česká říše, sahající až k hranicím Kyjevské Rusi. Už kolem roku 1000 nám z ní ale zbyly jen Čechy a připojená Morava. Český kníže Břetislav I. přišel na geniální způsob, jak tato dvě území spojit.

Nejstaršího z Přemyslovců určil vždy vládcem Čech, ostatním přidělil úděly na Moravě. Každý z knížat v Olomouci, Brně a Znojmě tak měl šanci, že se dostane na trůn a neměl snahu se odtrhnout. „Čeština v té době jako samostatný jazyk ale ještě neexistovala,“ říká Třeštík. Slované v 10. stol. mluvili jednotným jazykem a ještě ve 12. stol. si Češi a Poláci bez problémů rozuměli. V té době se slovansky mluví od Donu po severoněmecké pláně u Baltu a od Severního moře až po Peloponés.

Své nejzazší západní hranice na Labi, horním Mohanu, Řezné, Nábě a v Horních Rakousích dosáhla slovanská vlna v průběhu 8. století. Prvotní osídlení vyhledávalo, stejně jako předchozí etnika, Keltové a Germáni, místa v blízkosti větších vodních toků s úrodnou půdou a nepřekračovalo obvykle nadmořskou výšku 300 metrů. Po vyčerpání živin v půdě zhruba po jedné generaci se lidé přemísťovali na další volná místa.

O kmenech na českém a moravském území se z rané fáze zachovaly jen kusé zprávy od arabských nebo židovských obchodníků nebo ve spisech franckých mnichů. Nejstarší je tzv. Geograf bavorský, který zachycuje situaci z poloviny 9. století. Ani z něj však nelze přesně určit, jaké bylo rozložení kmenů v Čechách. Odhaduje se, že Dúdlebové žili na jihu, Vršovci v okolí Botiče, Pšované na Mělnicku a jižní části Liberecka, Děčané kolem Děčína, Charvátci na Liberecku a Mladoboleslavsku, Litoměřici kolem soutoku Labe a Ohře, Zličané a Slavníkovci v Polabí východně od Prahy, Lemuzi a Lučané v Podkrušnohoří a Sedličané kolem Kadaně a na Karlovarsku.

Naše česká kotlina byla tehdy rozdělena na tři uskupení s centry ve středních, severozápadních a východních Čechách. Obyvatelstvo zde žilo v poměrném klidu, rušeném jen opakovanými vpády Němců z jihu a hlavně západu. Jeho kontakty směřovaly převážně na sever do povodí Sály, Labe a Odry, kde v sousedství sídlily jiné slovanské kmeny. Stálé ohrožení německými invazemi přispělo k urychlení rozvoje Čechů.

Slovanská božstva  a vliv slovanských věrozvěstů

Podle staroslovanských mýtů vznikl svět jako společné dílo božské dvojice Svaroga a Černoboga (ten špatný). Na začátku byl jen nekonečný oceán, nad kterým volně létalo celé slovanské božstvo. Pak Svarog přikázal Černobogovi, aby vytvořil zem a použil k tomu hlínu ze dna moře. Černobog se pokusil kolegu napálit a kromě hlíny vynesl na hladinu v ústech i písek, ze kterého chtěl vytvořit vlastní svět. Ten ho ale začal dusit a on ho v záchvatu dušení vyplivl. Právě z něj pak vznikly na rozdíl od úrodné hlíny, použité pro vytvoření úrodných nížin, nehostinné hory a skály.

Lidé podle slovanské víry vznikli zásluhou dalšího boha Roda, což je mimochodem dodnes zachováno v celé řadě původních slovanských výrazů jako příroda, úroda, rodina, národ atd. Rod vytvořil člověka tak, že rval ze země hroudy hlíny, hnětl je v rukou a házel přes hlavu za sebe, aby z nich při dopadu povstal člověk. Není tedy divu, že při takovéto „slepé“ metodě mohlo vzniknout nemalé množství špatných lidí, kteří žijí i dnes kolem nás.
Po příchodu Slovanů na naše území se v jejich řadách během asi 15 generací začíná šířit vedle „pohanské“ víry také křesťanství.

Zatímco první křesťanské misie přicházely hlavně z bavorského Řezna a ze Salcburku a měly za úkol podílet se hlavně na podmanění českého živlu sousedním germánským etnikem, velký kulturní význam měla mise slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje, kteří k nám dorazili až z tehdy slovanské části Řecka, konkrétně ze Soluně. To je kromě jiného jasným důkazem jazykové pospolitosti všech Slovanů v té době. Oba bratři, slavení dnes u nás dokonce státním svátkem, k nám přinesli nejen bohoslužby pro nás bližším jazykem, než byla němčina, resp. latina, ale také první domácí slovanské písemnosti a dokonce i písemné základy právního řádu.

Severní Čechy - pravlast všech Čechů

Severní Čechy jsou spolu s okolím metropole právem označovány za nejdůležitější místa slovanského osídlení v naší zemi. Legendární pole u Stadic, kam dojížděla za svým milým Přemyslem ze sousedního kmene Lemuzů kněžna Libuše, je snad i dnešním mladým generacím dostatečně známé. Bez ohledu na tuto legendu bylo slovanské osídlení regionu opravdu velmi husté.

Na první Slovany z období 5.- 8. stol. v této oblasti se dochovaly archeologické památky i původní jména obcí. Nesou je například obce kolem Velemína: Hrušovka, Zbožná, Újezd nebo Moravany. Naši předci Moravanům dali jméno podle mokrých luk (morava - vlhká louka). Slovanská jména se kupodivu udržela i přes 300 let tvrdé germanizace, zahájené Třicetiletou válkou.

Severočeši se ale mohou pyšnit i tím, že právě na jejich regionu se pravděpodobně udála v roce 631 nebo 632 slavná bitva, která je v kronikách zachycena jako vůbec první zmínka o slovanském státě v české kotlině. Bojovníci Sámovy říše (Sámo byl možná původem keltský kupec, kterému se podařilo sjednotit slovanské kmeny) na legendárním hradišti Wogastisburk porazila germánská vojska franckého krále Dagoberta.

Tím je podle mnohých Rubín u Podbořan. Vrch sloužil už od pravěku jako hradiště a dodnes jsou v terénu vidět zbytky mohutných valů, které kdysi tvořily celou soustavu.

Podle archeologických výzkumů byl Rubín prvořadným centrem středního Poohří a chránil českou rovinu od všeho zlého, co sem přišlo od západu a severu. Střežil přístup i k velkému slovanskému osídlení kmene Litoměřiců kolem Lovosic i největší slovanské „megaměsto“ tehdejší Evropy u dnešních Roztok nad Vltavou. Na Rubíně se našly desítky tun vojenské výstroje, shodných z nálezů z Německa, ale i slovanských a avarských. Všechno zapadá do doby, kdy se bitva odehrála. Nikde jinde v Čechách se nenašlo ani takové množství památek na Franky.

Sámova říše, existující nejméně 35 let, byla prvním doloženým státem na českém území, který ustavili západní Slované, tedy kmeny, z nichž později vznikli Češi a Moravané. Rozlohu měla jako dnešní republika s částmi Polska, Rakouska, Slovenska, Německa a Maďarska. „Po třídenním boji u Wogastisburku byli Dagobertovi vojáci na hlavu poraženi, zanechajíc všechny stany a batožiny, které měli, zbaběle se vrátili do vlastních sídel,“ píše saský kronikář s tím, že po vítězství se situace obrátila a Slované opakovaně více než pět let útočili na germánská území.

Slavné místo svatého Vojtěcha a bájný Říp

Přemyslovci vyvraždili v roce 995 rod Slavníkovců v Libici nad Cidlinou, protože jim konkurovali a také to nebyli Češi, ale Charváti. Unikl jen biskup Vojtěch. Podle legendy tento světec před svým odchodem do exilu požehnal Podkrušnohoří z místa kousek od dnešního Kounova v pohoří Džbán na Žatecku. Pověst připomíná kostelík sv. Vojtěcha. Další významné místo Slovanů v našem regionu najdeme na návrší v údolí Chomutovky v Přečáplech. Pod zbytky kostela sv. Matouše, resp. pod hřbitovní zdí, jsou dodnes patrné zbytky hradiště, na kterém sídlili Slované na počátku osídlení zdejší kotliny. Zhruba v tu dobu na samé východní hranici našeho regionu, v okolí Chrastavy, vzniká pohanská svatyně slovanského kmene Veletů. Ti žili i na území dnešní Lužice. Prvními osídlenci této krajiny byl kmen Milčanů a Lemuzů.

Bezkonkurenčně nevýznamnějším místem je Říp. Hora, odkud pohlédl praotec Čech na široké nivy a rozhodl, že skončí únavný a nebezpečný pochod a jeho kmen našel konečně svůj nový domov. Slované se na počátku své éry usídlili podle archeologů v Čechách na území ohraničeném kružnicí o poloměru asi 80 km se středem právě kolem Řípu.

Chcete se podívat, jak žili Slované?

Už od roku 1981 funguje v Březně u Loun pravěký skanzen. Stojí na místě, kde se usadily první slovanské karavany. Archeologové zde po 30letém výzkumu začali stavět přímo na půdorysech prapůvodních stavení kopii staré vesnice. Ke stavbám používali i stejné dřevo. Když dostavili vesnici, vyzkoušeli si v ní žít, a to i v zimě. Během toho si vyráběli potraviny podle raně středověkých způsobů a postavili i funkční repliku hrnčířské pece. U slovanských obydlí tu visí proutěné koše na ryby, kterým se říkalo vrše. Podle nich se zdejší kmen jmenoval Vršovci. Kromě tohoto unikátního skanzenu lze v regionu navštívit u Vítkova na Liberecku i pozoruhodnou rekonstrukci opevněného velmožského dvorce Wothanburg. Komplex, vzniklý na konci 90. let, ukazuje i rekonstrukce bojů a běžného života raného středověku.