Montáž kotevního stožáru vysokého napětí, takzvaného rožáku, připomíná stavebnici Merkur. Jeden takový mamutí sloup v Bedřichově Světci na Mostecku jsem se s partou montérů společnosti Egem pokusil také sestavit.

„Tak tohle je budoucí kotevní hlavní stožár Rožák. Zatím vidíš jen rozebrané díly železné konstrukce, ty budeme montovat stejně jako stavebnici,“ říká parťák montérů Miloš Gottwald.

Les železných stožárů velmi vysokého napětí nyní vyrůstá na trase Výškov – Bečov. U Bedřichova Světce na Mostecku hned několik skupin montérů buduje základy a staví postupně jeden sloup za druhým. „V každé partě je přibližně 13 lidí. Jeden stožár stavíme čtyři až šest dnů,“ říká parťák montérů Miloš.

Oblékám si montérky a nasazuji ochrannou přilbu. Do ruky si beru speciální klíč a pomáhám s utahováním šroubů. Jde o ruční práci. S Davidem Novotným třídím snad tisíce šroubů, které vysypávám z pytlů.

Venku je dusno. Začíná létat hmyz. „Pracujeme v létě i v zimě. Na počasí si člověk zvykne. Máme kočovný život. Někteří z nás jsou na montáži i 300 kilometrů daleko od svých domovů,“ vysvětluje o přestávce předák montérů. Čeká se na příjezd dalšího materiálu. Jeřábník Karel Kubánek si čas krátí čtením novin v kabině mobilního jeřábu.

Náš stožár bude složený ze sedmi dílů. vysoký má být 50 metrů a jeho váha bude 38 tun. „Jsou to samá čísla. Na jeden stožár padne asi 3,5 tisíce šroubů,“ říká další montér Marek Karlík.

Necítím už ruce. Rukou mi prošly snad už tisíce šroubů. Pracuji bez rukavic. Neměl bych takový cit v prstech. „Podej mi další pytel,“ velí kolega montér David.

Stavba a montáž stožáru probíhá na zemi a teprve sestavené komponenty montéři osazují jeřábem na sebe a upevňují je ve výškách. „Ta nejdůležitější práce je správné složení konzolí podle pečlivě připravené dokumentace. Podle ní každý montér kompletuje části budoucího stožáru. Další práce poté montéry – lezce čeká ve výškách, kdy je zapotřebí různé díly k sobě zkompletovat,“ vysvětlil postup stavby stožárů předák Miloš.

Do rukou si beru tentokrát ráčnu, obrovský několik kilogramů vážící utahovací klíč. Jeho pomocí montéři kontrolují a případně došroubují závity na konzolích budoucího stožáru. Zatímco Miloš udílí klukům další pokyny, já s Davidem stále šroubujeme.

„Dědku, pojď sem. Ty mě snad chceš zabít?! Proč to neděláš pořádně? Předělej to,“ hněvá se parťák na jedno z montérů, který našrouboval šikmé podložky obráceně. Musí tak dvě desítky šroubů znova vyšroubovat a vše předělat. „Stává se to. Kluci v tomto směru musí být přesní a vše musí být zkompletované tak, jak má,“ vysvětluje šéfmontér Miloš.

Sloupy velmi vysokého napětí u Bedřichova Světce rostou jako houby po dešti. „Naštěstí na to máme dobré podmínky a přeje nám také počasí. Kompletace jednoho stožáru nám zabere čtyři až šest dnů. Najednou tu pracuje i několik montážních part,“ vysvětluje Miloš Gottwald.

Další hovado mi sedá na ruku a bodá. Ruka natéká. „Nejsi sám. Taky jsem od hovad pobodaný až běda,“ směje se kolega David. Společně nasazujeme do otvorů konzol další a další šrouby.

Traktor přiváží další komponenty. Do práce se zapojují všichni montéři. Ruku k dílu přikládá i parťák Miloš. Z korby pomocí ruky autojeřábu skládá další železné konzole. Třináct montérů si rozděluje práce. Každý má na starost jinou úlohu. Na vše dohlíží Miloš. Radí, ale i pomáhá.

Další parta montérů je od nás vzdálená asi 550 metrů. Tam ale teprve betonují základy a patice budoucího stožáru. Ten náš je téměř dokončený. Zbývá už jen osadit další dva díly a Rožák bude kompletní. Existují dva druhy stožárů. Rožák je hlavní nosný kotevní stožár a musí být tak dvakrát silnější než klasický,“ popisuje montér Karel Kubánek.

Pracovní den montážní party začíná v půl osmé. To už musí být kluci na place. „Montérský život je tvrdý. Pracujeme na turnusy a domů se vracíme tak na čtyři dny. Často bydlíme po ubytovnách stovky kilometrů od domova. Pracujeme jako nyní na polích několik hodin denně za mrazu i velkých veder. Obtěžuje nás bodavý hmyz i zvěř. Na druhou stranu ale zase pracujeme venku v přírodě a pohled z vrcholu Rožáku je nezapomenutelný,“ zasnil se předák Miloš.

V pojízdné dílně mají montéři k dispozici veškerou potřebnou techniku pro případné opravy přímo v terénu. „Pro případ mrazu tu máme dokonce i malá kamna, abychom si mohli zatopit,“ popisuje přednosti pojízdné dílny montér David. Začíná být teplo. Pracovat v montérkách a v přilbě je víc než úděsné. Pot mi stéká po čele. Není jak se otřít. Propocení začínají být i další montéři.

Kompletujeme konzole už pět hodin. I když zavřu oči, vidím před sebou pořád jen to jedno, a to šrouby. Bude se mi o nich asi i zdát.

Konečně se blíží konec pracovní doby. Padla. Vracím montérky, přilbu i reflexní vestu. Těším se domů do vany. Montérům vůbec nezávidím. I když práce venku na čerstvém vzduchu je nejhezčí.

Ke služebnímu automobilu jedu na traktoru. I když se nyní konečně oteplilo, deštivé počasí předešlých dní udělalo své a pole se změnilo v bahenní lázně.

Při příjezdu na plac jsem totiž se služebákem v bahně zapadl. Zpět na silnici mi pomáhá opět traktor. Loučím se s montéry.