Kamenná hradní dispozice byla centrem panství, prvně je písemně zmíněna roku 1304 pod tehdejším názvem „Luttirstein“. Kdo byl ale jejím stavitelem, je dodnes nejasné. Jednotlivé části staveb, rozsahem nevelké zříceniny, se nám kupodivu dochovaly stojící až z doby třicetileté války, kdy byl celý areál zničen. Hrad stojí na strmé rulové skále nad západním břehem potoka Schwarzen Pockau a v době středověku měl za úkol, stejně jako hrad Wildeck ve městě Zschopau, chránit starou obchodní cestu vedoucí z Lipska přes Chemnitz, Zschopau, Marienberg (založený až roku 1521) do Čech, respektive do Prahy.

Majetek rozdělila na dvě části zeď

Mezi lety 1286 až 1323, v průběhu válek o ovládnutí panství Schellenberg, hrál hrad Lauterstein velmi důležitou roli. Na začátku 14. století byl v držení šlechtického rodu z Erdmannsdorfu. Roku 1323 se nacházel hrad společně s celým panstvím v držení říšského ministeriálního rodu ze Schellenbergu. Nejprve tento rod podporoval vládnoucí rod míšeňských markrabat, později se s nimi dostal do sporů a byl zničen. Hrad s celým panstvím poté přešel jako léno do držení purkrabího Albrechta z Altenburgu a Oty z Leisnigu, přičemž byl stále pod pravomocí markraběte. V roce 1434 prodal purkrabí z Leisnigu hrad patricijské rodině z Freibergu s titulem z Berbisdorfu, a to za částku 4000 zlatých.

Roku 1497 byl majetek rozdělen na dvě části - Oberlauterstein a Niederlauterstein a téměř uprostřed hradu byla vystavěna tzv. „oddělující“ zeď. Páni z Berbisdorfu měli hrad ve svém vlastnictví až do roku 1559, kdy jej museli odevzdat saskému kurfiřtu Augustovi za slušnou sumu 105 091 zlatých. Ten nechal přestavět středověkou opevněnou dispozici do zámecké podoby a nechal v ní zřídit úřad zemského knížete. Na hradě tehdy sídlili úředníci, kteří měli na starost nejen výběr daní, ale i justici a správu důchodů. Jako první výběrčí daní zde byl uveden Jan Heinze z Chemnitzu, který byl hlavním úředníkem mezi lety 1559 až 1583 a byl nakonec správcem kurfiřta pro oblast Grünthalu. Po této stavební etapě byl hrad na začátku 17. století impozantní stavbou se čtyřmi patry. Spodní tři podlaží byla zděná, horní čtvrté poschodí bylo hrázděné konstrukce.

Snadná kořist pro bojechtivé Švédy

V průběhu třicetileté války se toulala v oblasti Krušnohoří švédská vojska, která vydrancovala nejen okolí Lautersteinu a zapálila spoustu budov, ale bylo zabito také značné množství místních obyvatel. Většina lidí se bála putujících vojenských oddílů a hledala útočiště v temných lesích Krušných hor. Také obyvatelé hradu se ukrývali před švédskými jízdními vojsky, která táhla údolím Pockautal až k městu Marienberg, místo aby svůj úřad za pevnými hradbami bránili. Proto byl úředníky opuštěný hrad pro švédské vojáky lehkou kořistí.

Poměrně netradiční stavba z kamene

Jediný zachovaný obraz hradu je perokresba stavitele Viléma Pilicha z roku 1629. Ta zobrazuje hrad jako objemnou stavbu se čtyřmi poschodími, kde poslední patro bylo celé vybudované ze dřeva. Mohutná válcová věž, z níž se dodnes zachovala ještě velká část, tvořila hlavní dominantu uzavřené dispozice se dvěma budovami, které obsahovaly různé pokoje a sklepení.

Opuštěný hrad byl v březnu 1639 Švédy zapálen a během tří hodin, bohužel, vyhořel až do základů. Od té doby se až do dnešní doby zachoval v téměř nezměněné podobě jako zřícenina.

Je zajímavé, že v první fázi výstavby nebyl hrad vybudován ze dřeva, jak bylo tehdy zcela běžné, ale rovnou z kamene. Na základě toho je pravděpodobné, že i název hradu tak vznikl odvozením z kamenné konstrukce (Lauterstein = samý kámen).

Pamětníkem Krušných hor

Dispozice hradu se skládá ze dvou částí. V jedné se nachází válcová věž kruhového půdorysu pocházející z druhé poloviny 12. století, ve druhé stojí pravděpodobně mladší hranolová věž. Stavba se řadí spolu s hrady podobného věžového typu (bergfritové dispozice) Purschensteinem a Rauensteinem mezi nejstarší světskou architekturu v oblasti Krušných hor.

Uprostřed areálu stojí válcový bergfrit s vnějším průměrem 8,5 metru. Tloušťka zdí útočištné věže činí tři metry. Vstup do věže zakončený portálkem s valenou klenbou se nalézá ve výšce pouhých pěti metrů. Severovýchodním směrem od něj se nachází zřícenina hranolové věže (patrně donjonu), jež byla vystavěna na základech staršího paláce. Tato původní, pravidelná stavba měla půdorysný rozměr 12 x 6 metrů. Jižní a severovýchodní část dispozice byla chráněna parkánovou hradbou, severozápadní část mezi oběma věžemi - byla ohrazena „oddělující“ zdí, jíž dnes vede přístup do hradu. Vstup do hradního areálu umožňovala jednoduchá kulisová brána proražená v jižní obvodové hradbě mezi oběma palácovými křídly, situovanými ve východní a západní části dispozice.

Archeologické průzkumy, uskutečněné v sedmdesátých letech minulého století, posunují dobu vyvudování hradu do druhé poloviny 12. století.

Zpracoval Petr Šafránek