Spisovatelka evropského formátu Róža Domašcyna

Narodila se 11. srpna 1951 v obci Sernjany (Zerna), žije v Budyšíně (Bautzen). Vystudovala ekonomiku v hornictví a později Literární institut J. R. Bechera v Lipsku. Ve své mateřštině hornolužické srbštině (ale také v němčině) - píše poezii, krátké prózy, divadelní hry a eseje. Debutovala relativně pozdě, až ve svých devětatřiceti letech (v roce 1990) sbírkou básní Wróčo ja doprědka du (Jdu zpátky kupředu). Byl to debut zralé autorky a od té doby vydává knihy v lužické srbštině i němčině, přičemž své básně do němčiny nepřekládá, ale vytváří jejich nové verze. Proto lze bez obav o ní říci, že je autorkou „dvoudomou“.

Svou citlivou a umělecky promyšlenou prací s jazykem obohacuje jak svou mateřštinu, tak i němčinu, ve které se rovněž pohybuje, jak se říká, jako doma.

Významná ocenění pro literátku Róžu

V posledních měsících vzbudila velký zájem veřejnosti kniha a výstava Prjedy hač woteńdźeš, o které jsme v našem Deníku již informovali, a také nová sbírka básní v němčině Ort der Erdung (Projekte Verlag Cornelius). Za svou literární tvorbu získala již několik ocenění, mj. Cenu Ćišinského (1995), Cenu Anny Seghersové (1998) a Cenu exilového PEN klubu (2001).

Významná je také její překladatelská činnost. V této souvislosti je třeba zmínit její editorské úsilí - literární almanach Wuhladko (vyšlo celkem pět čísel), který obohacoval lužickosrbsky psanou literaturu o překlady současných i klasických zahraničních autorů. Jeho význam bude zhodnocen až po letech.

Příležitost dostala i česká literatura, objevily se zde ukázky z díla klasiků Karla Čapka a Jiřího Wolkera, ale také současných autorů, mimo jiné Bohumila Hrabala, Ludvíka Němce, Ivana Binara, Terezy Boučkové a také libereckého Jaromíra Typlta.

Unikátní překlad Máchova Máje

Nejdůležitější událostí v překladové literatuře v srbské Lužici za posledních dvacet let je ale bezesporu její překlad Máchovy poémy Máj do hornolužické srbštiny, který byl nedávno vydán knižně.

„Tímto překladem, který je mimochodem považován za velmi kvalitní, se Domašcyna zapsala do historie literatury. V našem regionu tuto básnířku známe, například z besedy na varnsdorfském gymnáziu nebo z vystoupení v ústeckém studentském klubu v rámci festivalu Antropotyjátr. Jako překladatelka přijala spolupráci na česko-německé čítance autorů Liberecka, kterou chystá k vydání Klub autorů Liberecka ve spolupráci s Umweltbibliothek Grosshennersdorf,“ sdělil Deníku básník a překladatel Milan Hrabal.

Českým čtenářům je známa zatím z časopisů a především ze dvou publikací: trojjazyčného souboru sedmi krátkých próz Koče čary / Kočičí čarování / Kocie czary a básnické antologie Jazyk, jímž porozumíš větru.