Přitom kabinetní „exponáty“ v té době měly za sebou už třeba desítky let služby…

Ty, které jsme měli možnost v malém muzeu ve vesničce Srdov nedaleko Úštěku na Litoměřicku poznat, rozhodně tak staré nejsou. Všechny prošly rukama preparátora Michala Fišera, nimroda, milovníka přírody a provozovatele minizoo.

Ano, nejen muzeum preparátů zvířat, ale také zoocentrum s experimentálním chovem spárkaté zvěře. „Loni v červnu jsme tu měli čtrnáct autobusů školních dětí. No, řekněte, kde můžete běžně krmit laně, jeleny nebo muflony, aniž by před vámi utekli? Tady je všechna zvěř velmi krotká a dokonce je možné ji krmit z ruky,“ říká Michal Fišer, který začal s malou zoologickou zahradou před čtyřmi lety, který se však již třináctý rok věnuje preparátorství jako své hlavní činnosti.

Od zájmu školáka k nehodě

Jak se k preparování zvěře dostal? „Měl jsem ho dvacet let jako koníčka. Mě už jako kluka fascinovaly školní chodby s prosklenými skříněmi plnými vycpaných zvířat. Zajímalo mě, jak se to vlastně dělá,“ vzpomíná absolvent Střední zemědělské školy v Roudnici nad Labem.

„Po škole jsem devět let pracoval v Třeboni. Docházel jsem k preparátorovi, abych něco okoukal. Pak jsem sám začal preparování zkoušet a prý mi to docela šlo,“ usmívá se Michal Fišer, ale při vzpomínce na zlom v jeho životě, který nastal v roce 1999, zvážní: „Měl jsem těžkou autonehodu. Dvacet dní jsem byl napojený na umělou plicní ventilaci. Ještě týž rok jsem si dal inzerát. Začínal jsem s ptáky, protože ornitologii jsem dělal odmalička.“ A tak mu zkušenosti, které nabyl jako dítě v dnešní Stanici ekologické výchovy Ciconia Českého svazu ochránců přírody v Roudnici nad Labem pod vedením legendárního Stanislava Chvapila, přišly vhod.

„Při havárii jsem málem umřel a to, co následovalo, považuji vlastně za životní výhru,“ říká pevným hlasem zkušený odborník. Podle vlastních slov se teď vrací do školních let tím, že restauruje školní sbírky. „Hodně pracuji pro muzea a přihlásil jsem se do výběrového řízení na kostru velryby v Národním muzeu v Praze,“ vypočítává Michal Fišer.

Jeho rukama prošla i exotická zvířata

Největší zakázka, co se velikosti zvířete týká, mu přišla v loňském roce. „Šlo o hlavu žirafy s poprsím. Kůže vážila 200 kilogramů. Abych ji mohl namočit, musel jsem k tomu použít bazén s kladkou. Pro účel preparace je potřeba ztenčit kůži na tři milimetry. Žirafa ji má tlustou pět milimetrů, takže práce to lehká nebyla,“ líčí preparátor.

Další exotika? V září pak preparoval dva velké krokodýly, před třemi lety mečouna uloveného ve vodách kolem ostrova Madagaskar, který byl dlouhý 3,2 metru. „Několikrát mě oslovili i cizinci. Loni tu za mnou byli Skoti. Chtěli koupit slona, nosorožce a hrocha. Ty jsem ale neměl, takže jsem jim nabídl zebru. Nedohodli jsme se na ceně. Jak vidíte, zůstala tu,“ ukazuje na vypreparovaný exemplář afrického lichokopytníka.

Také na londýnské burze…

Podle Fišera ve světě roste zájem o preparovaná zvířata, vzácné exempláře se již draží na londýnské burze, což prý znamená, že tato díla začínají mít punc luxusu. „Zákazníky jsou lidé ekonomicky zajištění, nejde o nic levného,“ hodnotí klientelu své preparátorské dílny. „Před deseti lety se v ní objevovala káňata, kuny… Teď hlavně lovná zvěř, už nechráněná, protože došlo ke změně legislativy,“ upozorňuje Michal Fišer.

V Srdově je v současnosti k vidění na 150 preparátů zvířat z celého světa a vzniká zde stálá expozice fauny Českého středohoří, jež má v současnosti asi 60 exponátů a neustále se rozrůstá. „Jde to však pomalu, protože je dnes problém uhynulá zvířata shánět tak, aby byla dodržena ona změněná česká legislativa,“ uzavírá preparátor.