Teď je společná knížka na světě a do života bude uvedena v sobotu 26. listopadu v kostele sv. Jana Křtitele na Zámeckém náměstí v Teplicích. Bude to v rámci 10. adventního setkání hudby, poezie a výtvarného umění na vernisáži výstavy „Vánoční radosti" Aleny M. Kartákové. Pásmo autorského čtení, hudby a recitace uvedou členové Divadelního souboru Domu kultury v Krupce pod vedením režisérky Jany Urbanové. Začátek je v 18 hodin.
V předmluvě ke knížce napsal teplický primátor Jaroslav Kubera: „Figurky Aleny M. Kartákové mají už dlouhá léta mnoho obdivovatelů doma i ve světě. Pohled na ně člověka vždy potěší. Spojení s texty Aleny Melicharové způsobilo, že ony krásné figurky promluvily. Ožily díky milým textům, které mohou číst děti i dospělí, věřící i nevěřící a každý si najde v knize to své."
O tom jak knížka vznikala, jsme si povídali se spisovatelkou a básnířkou Alenou Melicharovou.
close
info
Zdroj: Deník/Zdeněk Traxler
zoom_in
„Splácím tou knížkou kantorský dluh. Když jsem učila děti v Duchcově, vždycky jsem vzala třídu do zámku, podívali jsme se společně do kostela, navštívili místní památky. Vychovávala jsem nevěreckou generaci dětí tak, aby měla povědomí o městě a kultuře, v které vyrůstá. Víc se tehdy dělat nedalo. Knížkou se snažím o to, aby další nevěrecké generaci uvízlo v hlavě, že patříme ke křesťanské kultuře a že zákony vyšly z desatera. Knížka je určena věřícím i nevěřícím. Já sama jsem věřící tak trošku."
Kdo si přečte Vaši knížku, najde tu ve vyprávění babičky vnučce o Vánocích, zvycích, kostele i jednotlivých figurkách z betlému i odpověď na otázku, v co věříte. V jakém nákladu knížka vyšla a kde bude k dostání?
„Český betlém vydala Severočeská vědecká knihovna spolu se Severočeským klubem spisovatelů v Ústí nad Labem v nákladu 1000 výtisků. Jako v podstatě dárková knížka bude k dostání na výstavách a při besedách."
Vydala jste řadu knih – tři prózy, desítku básnických sbírek i tři knížky pro děti. Některé z nich jste ilustrovala svými kresbami, osm knih Vám ilustroval akademický malíř Karel Kupka. Jak dnes vzpomínáte na své autorské začátky?
„První knížku jsem nabídla nakladatelství v roce 1971. Nevydali ji jako „buržoasně přejemnělou" – ale hlavním důvodem asi byly velmi pravdivé a sdělné básně o ničení duchcovské zámecké zahrady. Od té doby mi vycházelo jen sem tam něco časopisecky. První knížku se mi podařilo vydat až v roce 1998 – a protože jsem si psala"do šuplíku", další pak vycházely jedna za druhou. Po třetí vydané knížce mě vzali v roce 2002 do Severočeského klubu spisovatelů v Ústí nad Labem, a od roku 2006 jsem členkou Obce spisovatelů ČR v Praze, na což jsem patřičně hrdá. Vím, že jsou tam lidé mnohem lepší než já. Tvrdím o sobě, že jsem „poctivou dělnicí poezie". Umím stavět základy poetického paláce, ale tvořit jeho krásnou architekturu nechávám těm, kterým se dostalo více talentu. Malování jako časově náročnější jsem zatím odložila, jen si kreslím."
Jaké plány teď aktuálně máte?
„Domluvit se s elektronickým nakladatelstvím, i když si sama říkám, jaký je to paradox. Já, která za války někdy psávala úlohy při petrolejce…"
