Za vynikající práci byl Alois Rittig oceněn nejvyšším hornickým vyznamenáním, medailí Georgia Agricoly. Město Krupka mu udělilo pamětní medaili za přínos městu. S Národním památkovým ústavem spolupracoval na vymezení Hornické krajiny Krupka včetně všech důlních děl.

Jak jste se k hornictví dostal?
Po ukončení základní školy závěrečnou zkouškou, jsem si moc přál vyučit se radiomechanikem, ale ředitel školy rozhodl, že vzhledem k mému původu, je pro mne vhodné povolání buď v zemědělství nebo hornictví. Krávy jsem se bál, volů se bojím dodnes a tak jsem bral hornictví. Nastoupil jsem na důl Karel v Pozorce jako povrchový dělník. Vedení dolu, když vidělo drobného klučinu, se nade mnou slitovalo a doporučilo mi složit přijímací zkoušky na Vyšší průmyslovou školu hornickou v Duchcově. Přijímací zkoušky jsem absolvoval úspěšně a zahájil studium v novém oboru důlní měřictví. Po maturitě a obhajobě diplomové práce, jsem byl na umístěnku přidělen jako důlní měřič na důl Julius III. n. p. v Kopistech.

Na jakých dolech jste pracoval?
Po výkonu základní vojenské služby jsem přešel do Báňských staveb na závod 02 - výstavba hlubinných dolů jako důlní měřič. Měl jsem na starosti stavby na dolech Kohinoor I a II v revíru Gutmann a také doly Běta, Žižka, Ludmila a důl Richard v Litoměřicích, kde bylo úložiště radioodpadu. V roce 1965 jsem jako revírník nastoupil k Rudným dolům s. p. Příbram, závod Sobědruhy na důl Vrchoslav 5. květen. Po dvou letech jsem byl v rámci Rudných dolů přeložen nejprve na důl Hradiště u Kadaně jako vedoucí dolu a poté roku 1968 jako vedoucí dolu na důl Harrachov v Krkonoších. Pak jsem dělal investičního technika a normovače v závodě Sobědruhy. A pak jsem se vrátil do hor. Jako zástupce vedoucího dolu na důl Běstvina Železné hory a na důl Křižany pod Ještědem. Následoval důl Moldava, kam jsem byl přeložen původně jako revírník a kde jsem později, jako vedoucí dolu, zůstal takřka 10 let. Z Moldavy jsem zamířil na důl Jílové u Děčína. Jako vedoucí dolu jsem tam působil až do 8. června 1995, kdy byl důl Jílové jako poslední rudný důl v České republice, zlikvidován.

Alois Rittig

Zavodní prohlídkové štoly Starý Martin v Krupce. Desátého dubna oslavil 80 let. Za vynikající práci byl oceněn nejvyšším hornickým vyznamenáním, medailí Georgia Agricoly. Město Krupka mu udělilo pamětní medaili za přínos městu.

Na štole Starý Martin pracujete jako závodní, co to obnáší?
V letech 1998–1999 uvažovalo město Krupka o otevření prohlídkové štoly a při projednávání možností jsem byl osloven na zajištění projektové dokumentace k otevření důlního díla. Na podzim roku 1999 jsem byl jako projektant díla určen autorským dozorem nad činností zhotovitelské organizace. Vše dobře dopadlo a 15. září 2000 byla štola slavnostně předána do provozu a otevřena pro veřejnost. Aby mohl být provoz štoly oficiálně zahájen, musel mít vlastník, tedy město, Oprávnění k činnosti prováděné hornickým způsobem a to na základě osvědčení osoby odborně způsobilé vydaným Státní báňskou správou dle zákona 61/1988 Sb. o hornické činnosti a vyhlášky č. 55/1996 Sb. Českého báňského úřadu o požadavcích k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu. Dle výše uvedeného jsem se stal tou odborně způsobilou osobou, tedy závodním štoly Starý Martin. Závodní je jednou za tři roky podrobován zkouškám před odbornou komisí Českého báňského úřadu a má morální a hmotnou odpovědnost nejen za činnost, kterou řídí, ale i za pracovníky, kteří hornickou činnost nebo činnost prováděnou hornickým způsobem vykonávají.

Dokáže vás štola i po 20 letech něčím překvapit?
Ano, dokáže! Například nově nalezenými pozůstatky po starcích, jako jsou nápisy a historické nářadí ve starých důlních dílech, pro veřejnost nepřístupných. Nebo nálezy minerálů.

Jaký jste šéf?
Na otázku jaký jsem šéf, mohou nejlépe odpovědět mí podřízení a ostatní spolupracovníci. V zásadě nemám rád nepořádek, vyžaduji plnění úkolů v daných termínech, mám rád přehled a výhled, bytostně nesnáším podceňování člověka člověkem, znevažování hornické činnosti a aroganci.

Chtěl byste něco vzkázat svým průvodcům?
Průvodcům bych rád vzkázal, aby svým přístupem reprezentovali město Krupku (tím nechci říci, že nereprezentují), aby dokázali vzbudit v návštěvnících zájem o historii hornické činnosti, aby se dokázali přenést přes někdy arogantní chování některých návštěvníků a aby svým vystupováním nejen reprezentovali město, ale celý hornický stav.

A návštěvníkům?
Návštěvníkům naší štoly bych rád vzkázal, aby prožili v podzemí štoly příjemnou a poučnou hodinu, aby si dokázali představit a vychutnat to ponuré ticho s tím, že v podzemí není místo pro shon, nenávist a nepřátelství. Zdař Bůh!

Lenka Navrátilová