Přes 4,5 tuny výbušnin už objevili archeologové během pětiletého výzkumu v prostoru před prvním skrývkovým řezem Dolu Bílina mezi obcemi Braňany a Mariánské Radčice. Ve zhruba půlmetrové hloubce pod ornicí tu odkrývají postavení německé protiletecké dělostřelecké obrany.

Vědecký tým Archeologického ústavu Akademie věd ČR zde objevil nespočet dělostřeleckých nábojnic, střepin a dalších vojenských artefaktů včetně výbušnin.

„Šlo o náboje ráže 20, 37, 75, 88, 105, 128 a 158 mm. Všechny byly aktivní a kromě dvou kusů, které zamířily do střediska pyrotechnické asanace v Ralsku, je pyrotechnici odborně zneškodnili přímo v místě nálezu,“ řekl vedoucí zdejšího archeologického týmu Petr Čech.

Nebezpečná munice se vyskytuje především v takzvaných trhacích jamách, tedy prostoru, kde se v roce 1947 hromadně likvidovala munice. „Průzkum provádíme ve dvou částech, tedy v lokalitě Letná, kde jsme odkryli postavení tří baterií s 20 kanony ráže 88 mm, a v prostoru Nesvětice se dvěma bateriemi a 12 kanony ráže 105 mm,“ sdělil Čech.

FRAGMENTY VÝZBROJE

Podle odhadů bylo za druhé světové války v okolí chemičky Záluží rozmístěno až 380 flaku, což je zkratka německého názvu Flugabwehr Kanone pro protiletadlové dělo nebo kanon.

„Ty už dnes pochopitelně v palebních postaveních nejsou. Mobilní flaky byly ještě před koncem války odvezeny, stacionární zůstaly až do roku 1947, kdy proběhla jejich demontáž. Proto nacházíme jen fragmenty výzbroje a zbytky technického vybavení,“ doplnil Čech.

Archeologové prvně kopli v této lokalitě do země v roce 2012. Původně se měli zabývat pohřebištěm z 11. až 13. století u zaniklé obce Nesvětice, ale na základě geofyzikálního průzkumu a nálezů dělostřeleckých granátů svůj záběr rozšířili a paralelně se středověkem mapují i novověkou válečnou událost bitvu o benzín.

„Nedaleká chemička v Záluží vznikla proto, aby ze zdejšího hnědého uhlí vyráběla motorová paliva pro německou vojenskou mašinérii,“ připomněl archeolog Čech.

V letech 1944 až 1945 patřil hydrogenerační závod s vysokotlakou výrobou kapalných uhlovodíků z uhlí k hlavním cílům spojeneckého bombardování. „Tento strategický objekt Třetí říše proto bránila mohutná síla protileteckých baterií s děly ráže 88, 105 a 128 mm rozmístěnými kolem chemičky, tedy i v prostoru předpolí Dolu Bílina, kde právě provádíme průzkum,“ doplnil Petr Čech.

Tomáš Vrba