Nebyl by to počin nijak závratný, kdyby jejími tvůrci nebyli dva čilí sedmdesátníci, kteří si touto prací splnili svůj dětský sen. Před zhruba šedesáti lety navštěvovali Jiří Stehlík a Klaus Pfauter (Smejkal) krupskou obecnou školu, psali nikdy nezveřejněné básničky do Mateřídoušky a snili o kariéře spisovatelů. Publikaci „Krupka horní, nekrálovská“ nutno vnímat jako splátku dluhu mládí a vyznání lásky autorů k dějišti jejich raných dobrodružství. Raných, ne však nevinných, neboť kromě několika málo známých historických skutečností (viz průběh bývalého Mlýnského potoka, který dosud nebyl nikde publikován), se v knize dočteme i o drzém vyloupení krupského muzea v 50. létech 20. století. Což je „počin,“ k němuž se oba šedovlasí „kluci“ statečně hlásí.

Šťastný návrat klíče

„Tehdy kvůli tomu došlo málem k občanské válce mezi stoupenci Jana Roháče z Dubé a Alexandra Něvského. Nutnou výzbroj v podobě bambitek a mečů dvouručáků si obě strany opatřily v depozitáři řečeného muzea, které ještě nebylo přístupné veřejnosti,“ přiznává Stehlík. Dva kultivovaní gentlemani se smíchem vzpomínají, jak tenkrát ostražití ochránci bezpečnosti veřejného života znepřátelené party válečníků v rázné akci odzbrojili a zkonfiskované rekvizity vrátili do prázdnotou zejících výstavních síní. Naštěstí se incident obešel bez zhoršených známek z chování. Složkám SNB se však nepodařilo případ uzavřít s konečnou platností. Mezi vrácenými exponáty stále chyběl klíč k zámku, který je vystaven ve vitríně krupského muzea (detašované pracoviště Regionálního muzea v Teplicích).

V srpnu 2009 se pachatel vrátil na místo činu a klíč po více než půlstoletí byl umístěn zpět v depozitáři. (Ještě nedávno visel v předsíni u Pfauterů, doma v Dortmundu). Tím se sice promlčený, avšak nikoliv zapomenutý případ vyloupení muzea v Krupce uzavírá.

Žertovně i vážně

Nejenom tato příhoda je součástí knihy, kterou karikaturista Klaus Pfauter opatřil ilustracemi. Od roku 1968 žije a umělecky působí v SRN. Do Čech zajíždí pravidelně několikrát do roka, především za svojí maminkou. Mimochodem, paní Hilda Smejkalová je nejstarší občankou Krupky a zanedlouho oslaví 99. narozeniny. Ve SRN má Pfauter na svém kontě 4 knihy karikatur a pravidelně přispívá do humoristických časopisů. Ve zmíněné publikaci o Krupce je rovněž autorem několika úvodních, humorně odlehčených pověstí reflektujících její nejstarší historii. Té jsou zasvěceny zbývající veskrze seriozní kapitoly.

Původně šlo o historické bádání a seminární práci Jiřího Stehlíka (1940), posluchače studia regionální historie Univerzity třetího věku při UJEP v Ústí nad Labem. Z mého pohledu jde o dílo obdivuhodné vzhledem k povaze badatele, jehož všechna povolání byla ryze technická. Respekt budí samotný výčet autorů, jejichž díla Stehlík použil jako zdroj svých informací. Kromě odborníků z oboru historie se o Krupce zmiňovali i někteří dávní čeští romanopisci. Jejich jména sice stále figurují na seznamech knih doporučených k maturitě, nicméně stěží bychom se dnes prokousali několika prvními stránkami.

A správce do třetice

Mapami, plánky, dobovými fotografiemi a obrázky bohatě zdobená „Krupka horní, nekrálovská“ vyšla vlastním nákladem autorů za přispění Města Krupka a firmy T – Glas. Do němčiny ji přeložil Klaus Thuma, správce Muzea v Krupce a třetí ze spolužáků, kteří svoji práci věnovali učitelům a kamarádům ze třídy Obecné školy v Krupce z roku 1953. Laskavý čtenář nechť jejich dílko vnímá jako výplod čiré radosti a entuziazmu, jenž se nenechal ubít neduhy a nechutnostmi provázejícími stáří. Pro mě je jasnou zprávou o tom, že život sice nezačíná po padesátce, jak se mi občas někdo trapně pokouší namluvit. Avšak při troše štěstí a budu-li k sobě dostatečně tvrdá, mohu si i ve zralém důchodovém věku dopřát potěšení z naplnění některých snů, jimž jsem během svého hektického života utekla.

autor: Stieberová Eva