Teplické pracoviště EEG biofeedback, které ve Vrchlického ulici vede psycholožka Jaroslava Nováková se svojí kolegyní Vladimírou Peterkovou, má za tři roky své existence na kontě celou řadu dětských i dospělých klientů, kterým pomohly.

Výsledky živě

Sešli jsme se tu s rodičemi čtyř dětí, Matyáška, Anetky, Davídka a Lukáška. Všichni mají společné jedno – jsou trochu jiné než jejich vstevníci. Chodili do speciální školky, měli problémy s řečí, nedokázali se soustředit, byli hyperaktivní, trpěli lehkou mozkovou dysfunkcí.
Po absolvování terapií biofeedbacku dnes všichni zvládají chodit do normální základní školy. Mají ale ještě něco společné – štěstí na paní učitelky, které se jim věnují a chápou, že tyto děti nejsou horší než ostatní. Jen prostě budou některé věci zvládat hůř než ostatní spolužáci, v jiných ale mohou naopak vynikat.

Matyáš a Anetka

Sedmiletý Matyáš a šestiletá Anetka Kučerovi chodí na biofeedback od dubna. „Matyáš má vadu řeči, často opakoval věty, které ale postrádaly smysl a nikdo mu nerozuměl, trpí mentální disfázií, je ve vývoji trochu opožděný a navíc hyperaktivní,“ popsala problémy se synem maminka. Po padesáti sezeních už Matyáš mluví tak, že mu ostatní rozumějí a ve škole na Bílé cestě, kam chodí, zvládá i čtení, čemuž ještě před rokem vůbec nikdo nevěřil. Také Anetka je mnohem klidnější, samostatnější a jak si maminka pochvaluje, integrovala se do kolektivu ostatních dětí.

Davídek

Sedmiletý Davídek Polcar má za sebou čtyřicet sezení, což je střednědobá terapie, a v jeho případě stačí. Dál už David pokračuje v návštěvách logopeda, který mu pomáhá s vadou řeči. „Než jsme začali chodit k paní Peterkové, nedokázal se vůbec soustředit. Po dvou měsících už zvládal plnou zátěž, mluví ve větách,“ vypráví Davídkova maminka.

Lukášek

Heřmánkovi jsou z Bíliny a jejich Lukášek dnes navštěvuje Základní školu v Kostomlatech. „Lukášek chodil do speciální školky. Měl problém se soustředit, špatně mluvil, trpěl úzkostmi, házel věcmi. Když jsme se dozvěděli o téhle metodě, chtěli jsme ji zkusit. Po čtyřiceti sezeních, na které se Lukášek vždycky těšil, je to stoprocentní pokrok. Biofeedback je prostě zázrak,“ tvrdí paní Kučerová. David má navíc štěstí, ve škole se mu paní učitelky mohou věnovat, protože je tu jen sedm prvňáčků. Nosí jedničky a těší se sem.

Nedali na řeči

To jsou příklady tří rodin, kterým tato metoda zásadním způsobem pomohla. Přesto se všichni zúčastnění shodli, že jim to mnozí, včetně jedné neuroložky rozmlouvali, aniž by vlastně věděli, o co jde.
EEG biofeedback se zaměřuje na nápravu poruch pozornosti a soustředění, hyperaktivní syndrom, specifické poruchy učení, vývojové vady řeči, poruchy spánku, chování a motoriky. Umí pomoci i lidem trpícím epilepsií, depresí nebo dětskou mozkovou obrnou.

Účinek je trvalý

„Jde o specifickou metodu pro posílení žádoucí aktivace nervové soustavy předevšém pro trénink pozornosti, soustředění a sebeovládání. Účinek je trvalý, protože co se mozek při tréninku naučí, to už se nelze „odnaučit“, vysvětluje základní princip Vladimíra Peterková.
Jak metoda funguje nám v praxi předvedl malý Simon. S elektrodami na hlavě, pohodlně usazený v křeslě, sledoval obrazovku. Soustředil se na to, aby raketa letěla po určené dráze. „Elektrody působí jako snímače. Mozek dítěte, které je soustředěné na to, co považuje za počítačovou hru, vydává aktivitu o určité frekvenci, což na monitoru sleduje terapeut. Mozek dostává zpětnou vazbu a dítěti za správný let nebo jízdu naskakují body. Dítě se musí soustředit půl hodiny, u dospělých je to 45 minut. Mozek má schopnost si pamatovat a po čase si neurony, které nefungovaly správně, srovná,“ popsala metodu biofeedbacku Jaroslava Nováková.

Problémem je netrpělivost

Terapeutky se musí často potýkat s nedůvěrou k metodě, o které se toho mezi lidmi zatím mnoho neví a také s netrpělivostí rodičů. Ti když po několika sezeních zjistí, že se jejich dítě zklidnilo, trénink přeruší předčasně a myslí si, že mají vyhráno. Většinou se ale jedná o střednědobou terapii, která představuje 40 – 60 sezení, aby byl účinek trvalý. Délka tréninku záleží na závažnosti potíží a také na věku. Problémem je i to, že přestože má i Česká psychiatrická společnost biofeedbackové pracoviště a v sousedním Slovensku, Polsku nebo Maďarsku je léčba hrazená pojišťovnou, u nás ne.