Biskup: O adventu zpomalme, otevřme svá srdce a ptejme se, co udělat pro druhé

Co znamená adventní doba z duchovního hlediska, připomněl biskup litoměřické diecéze Jan Baxant.

Pane biskupe, můžete připomenout, co je vlastně advent a co znamená z liturgického hlediska?
Povětšinou se advent prožívá v úklidu a nakupování dárků. V každém člověku je určitá touha nejenom něco velikého a drahého koupit, ale přeci jenom chce také udělat jiným lidem radost. Já sám se na nakupování dárků a uklízení dívám s pochopením.

Adventní doba je však především čtyřtýdenní dobou příprav. Je tomu tak vždy i v životě. Když se blíží nějaká důležitá událost, tak se na ni připravujeme. My se připravujeme na vánoční svátky, které jsou pro nás křesťany důležitou událostí, a to nejenom v nějaké romantické vzpomínce na událost minulosti, že se narodil Kristus, spasitel světa, ale díváme se na vánoční svátky jako na velmi důležitou událost právě proto, že také očekáváme druhý příchod Kristův. Adventní doba proto slouží k tomu, abychom se připravili na důležité události a krásné události, které mají bezprostřední vztah k našemu vlastnímu životu, a vůbec i k životu lidí, k existenci světa, vesmíru.

Jak obvykle probíhá adventní doba, co by se během ní mělo dělat?
Po dobu čtyř adventních nedělí je ze všeho nejdůležitější, a to aniž bych chtěl někomu cokoliv nařizovat či určovat, co má dělat, zamyslet se sám nad sebou. Člověk by si měl uvědomit, k čemu tíhne, co je pro něj v jeho vlastním životě důležité. Je důležité se zamyslet nad svými vztahy k jiným lidem, myslet na druhé. V adventním čase i počasí vybízí k určité nostalgii a přivádí nás k uvažování nad důležitými věcmi. Mezi nimi je právě i ta otázka, co dělám pro druhé lidi, mám je opravdu rád a jak je mám rád, jak si představuji, aby projev lásky vůči nim byl pochopený, přijatý a podobně.

Jak prožíváte adventní čas vy v profesním a osobním životě?
Přiznám se, že tyto dva životy od sebe neodděluji – osobní činnost a činnost veřejnou coby představitele diecéze. Snažím se obě tyto oblasti propojovat a k tomu také vybízím druhé lidi, aby cokoliv dělají doma i na veřejnosti, propojovali. A právě advent vybízí k tomu, abychom si pokládali otázky. I já sám si je pokládám. Otázky týkající se důležitých skutečností, vztahů. Jak mohu jiné lidi povzbudit, čím bych jim mohl obohatit život – přesně to dělám o adventní době, abych i následně při vánočních svátcích věděl, co lidem řeknu.

Adventní doba je začátkem liturgického roku. Můžete nějak blíže vysvětlit, proč?
Liturgický římskokatolický církevní rok a občanský rok, tedy rok, od kterého se řídí lidské záležitosti, nestojí nijak proti sobě. Liturgický rok však sleduje církevní linii, slavnosti a svátky, protože sledujeme život Kristův, život světců, připomínáme si události z dějin spásy, křesťanství a náboženství. Podle všech možných výpočtů došlo k narození Páně někdy 24. až 25. prosince. Adventní doba je čtyři týdny předsazená a je to právě doba přípravy. Proto liturgický rok začíná první adventní nedělí.

Pro lidi patří vánoční svátky mezi nejdůležitější. Je to doba, na kterou se nejvíc těší. Jak je tomu s církví? Jaké svátky jsou nejdůležitější pro ni?
Každý den je ten nejdůležitější, podaří-li se mi jej prožít v radosti a v nasazení pro druhé. Každý takový den je pro mě svátkem. Ale samozřejmě, odpověď na vaši otázku zní takto: Vánoce jsou velmi důležitými svátky, protože jsou připomínkou narození Krista. Ale stejně tak důležité, ne-li důležitější, jsou Velikonoce, kdy si připomínáme Kristovo zmrtvýchvstání. Nelze však přesně říci, co je důležitější, slavnostnější. Vše má svůj smysl.

Co byste popřál do období adventu a vánočního času lidem?
Tuto příležitost rád využívám a jsem za ni vděčný, když mohu takto oslovit veliké množství lidí. Všem lidem bych přál, aby se naučili svůj život žít nejenom konzumně. Ne tak, že budu svou mysl zaměřovat pouze na to, co spotřebuji, co mně bude dáno, co získám, čím se obklopím, ale abychom se všichni naučili svůj život prožít jaksi opačně.

Nezaměřovat se na to, co získám já, ale na to, co bych já mohl dát druhým, věnovat jim něco ze svého času, svých sil, svého srdce. Na to se budu zaměřovat také v období Vánoc a rád bych všem lidem popřál, aby se pomalinku naučili dávat něco druhým. V tom spočívá štěstí člověka. Nejde to rychle, ale právě pokud si to uvědomíme již v adventní době, můžeme to uplatnit právě o Vánocích.