Sýpky z éry socialismu byly delší dobu nevyužívané a patřily už jen k technickým zajímavostem této části Chráněné krajinné oblasti Českého středohoří. „Jsou to jediná kovová sila na obilí široko daleko,“ řekl odborník na likvidaci kovových staveb Jiří Chadima, který ve čtvrtek 11. ledna řídil demoliční stroj. Ten dosud zboural šest konstrukcí.

V pátek 11. ledna padly k zemi další dvě sila a do úterý 16. ledna by mohly být rozřezány na kusy, pro které si přijede nákladní auto z kovošrotu. „Když se nic nepokazí, tak bychom chtěli být se vším hotovi do konce ledna,“ dodal Chadima. Sila dvou velikostí váží přes 13 tun. Všechna skončí jako cenná druhotná surovina v hutích.

Krušnohorské divadlo žilo Lázeňským plesem.
Tepličané vyrazí na parket. Těšte se na Šporcla, Hrona a filharmonii

S nostalgií, která oživuje vzpomínky, sleduje zánik sýpek Dagmar Balínová, která bydlí hned naproti v rodinném domě. Na kovové monstrum před okny si zvykla. Kdysi se totiž stalo jednou z dominant Mirošovic, spolu se zámkem a kostelem svatého Vavřince. Byl to i neobvyklý orientační bod, industriální symbol domova, který je vidět ze všech stran. Když prý některé mirošovické děti jezdily domů autobusem a zahlédly z dálky na obzoru obří modré válce, křičely „sila, sila!“ a věděly, že brzy uvidí tátu a mámu. Areál také pomáhal k obživě obyvatel.

„Pracovali tam moje rodiče a já tam dělala zamlada brigádu na sušičce,“ zavzpomínala paní Dagmar, která zná i historii areálu. Dřív to byl Zemědělský nákupní a zásobovací závod. V roce 1967 se vzadu postavilo prvních osm moderních sýpek, později nazývaných stará sila, protože vedle nich vzniklo v roce 1982 osm nových sil. Provoz podniku s výkupnou i prodejnou doprovázel hluk i prach.

Z okolí tam jezdili zemědělci s obilím, které se v závodu čistilo, sušilo a uskladňovalo. „Dělala se tady potravinářská pšenice, krmná pšenice, plus další obiloviny, dále slunečnice, hořčice a řepka,“ řekla pamětnice. V areálu stojí ještě několik technických objektů a mostní váha, které tam zřejmě ještě pár let zůstanou.

Výhledy na Teplicku.
FOTO: Tohle drtí Facebook Teplicka. Zimní Komárka, Ještěd, Sněžka v jedné linii

Podobná kovová sila jsou v Žatci. Ostatní obří sýpky, například v Sedleci na Mostecku či v Dobroměřicích na Lounsku, jsou ze železobetonu. Paní Daně bourání těch mirošovických nevadí. Chápe, že venkov se mění. „Vše jde dopředu. Bude to tu hezké, pokud se v areálu nepostaví paneláky a nebude tam logistické středisko pro kamiony nějaké přepravní společnosti. Je dobré, že areál koupila obec a ne nějaký developer,“ dodala starousedlice.

Mirošovický závod patřil společnosti Agro Teplice. Ta během covidové epidemie oznámila, že z organizačních důvodů přerušuje na středisku od března 2021 prodej krmiv a krmných směsí. Uzavřený areál pak koupila obec Hrobčice, pod kterou víska Mirošovice spadá. „Dohodli jsme se na ceně s tím, že technologii si demontují a zlikvidují. Dochází tak k naplnění smlouvy,“ sdělila starostka Jana Syslová.

Nové místo pro sběrný dvůr

Obec chce do areálu brzy přemístit sběrný dvůr, který je zatím na ploše u opravované tvrze v Hrobčicích. Plocha by se měla letos kompletně rekonstruovat, a proto obec s předstihem hledala náhradní prostor pro odpadové hospodářství s velkými kontejnery. „Hledali jsme místo, kam bychom mohli sběrný dvůr umístit a agroareál se pro naše potřeby jevil jako ideální,“ uvedla starostka. Rozlehlý areál bude bez sil ještě prostornější a obec ho celý zatím nebude moci využít. Volnou část proto možná nabídne k pronájmu pro doprovodné služby. Lokalita bude zároveň rezervní plochou pro případný rozvoj bydlení.

Zdroj: Martin Vokurka

Na areál totiž navazují pozemky s funkcí stavebních parcel, které jsou už v územním plánu. Podle starostky se tak do budoucna nabízí možnost vhodného propojení parcel s volnou částí bývalého agroareálu. „Tu část, kterou bychom nevyužili pro sběrný dvůr, bychom mohli nabídnout třeba za deset let. Dřív to určitě nebude,“ uvedla starostka s odvoláním na omezené finanční možnosti obce, která si pomáhá dotacemi.

Největší investicí na Hrobčicku byla rozsáhlá rekonstrukce památkově chráněného mirošovického zámku, který byl ruinou a hrozil mu zánik. Zachráněný objekt z 16. století se slavnostně otevřel loni v červenci. Náročná obnova stála 64 milionů korun, z toho padesát milionů poskytlo Ministerstvo průmyslu a obchodu. Zámek, kde se už konala řada akcí, včetně příležitostných prohlídek, je přes zimu zavřený. Samospráva testuje účinnost tepelných čerpadel během mrazů, aby upřesnila odhad budoucích náklady na provoz objektu. Projektování před rekonstrukcí totiž nemohlo počítat s energetickou krizí a dalšími ekonomickými vlivy.

Po nových propočtech obec plánuje vyhlášení výběrových řízení na pronájem reprezentativních místností v zámku, které mají sloužit jako sídla firem, spolků či služeb. Uvnitř je i sál se zázemím pro restauraci či kavárnu, která v této venkovské části okresu Teplice chybí.

Podle starostky Mirošovice po rekonstrukci zámku zkrásněly a demolice kovových sil přinese i lepší výhled na ves a její okolí s výraznou horou Bořeň v pozadí. Obzor, který už nebudou zakrývat obří válce, má víc připomínat 19. století či původní barokní krajinu s políčky, alejemi a sakrální architekturou.