Křest knihy se vydařil? 
Po téměř devadesátiminutové prezentaci knihy a výsledků výzkumného úkolu, v rámci kterého byla tato publikace připravena, se samotný křest konal v komorní sestavě za účasti pozvaných hostů – operní pěvkyně Mariany Hochelové, sopranistky a hostující sólistky na mnoha operních scénách u nás i v zahraničí, a muzikologa, skladatele a hudebního pedagoga Petera Hochela ze slovenských Piešťan. Ti se v průběhu prezentace knihy postarali i o působivé koncertní provedení ódy na sňatek císaře Napoleona a arcivévodkyně Marie Luisy z roku 1810. Dílo otextoval básník Armand Gouffé a zhudebnil Napoleonův dvorní kapelník Pierre-Jean Vacher; složeno bylo pro zpěv a klavír nebo harfu. Partitura se dochovala v metternichovských knížecích sbírkách na zámku Kynžvart. Více si o tomto díle mohou zájemci přečíst právě v Třinácté komnatě Napoleonově, ve které jsem skladbu představil jako jedno z příznačných napoleonik, strážců historické paměti na napoleonskou historii. 

Takže atmosféra uvedení nové publikace se tak nesla stylově v duchu aliančního propojení francouzského a rakouského císařského domu? 
Ano, události, jež se významně otiskla v dobové ikonografii a sběratelství na panovnických a šlechtických sídlech nejen v českých zemích. O to více mě potěšilo, že se prezentace knihy zúčastnila vedle pracovníků Akademie věd ČRa Univerzity Karlovy i řada kastelánů a kolegů z Národního památkového ústavu, pracujících s hradozámeckými mobiliárními fondy. 

Třináctá komnata Napoleona.

Jak dlouho jste na knize pracovali? 
Kniha je výstupem tříletého výzkumného úkolu „Napoleonika v mobiliárních fondech Národního památkového ústavu“, podpořeného Ministerstvem kultury ČR. Podnětem k její přípravě byla stejnojmenná výstava, která se konala na zámku Duchcov v roce 2013 u příležitosti dvoustého výročí bitvy u Chlumce a napoleonských válek v severních Čechách. Tehdy řada návštěvníků projevovala zájem o doprovodný katalog k této výstavě. Publikace byla sice vydána s časovým odstupem, z hlediska svého zpracování je však více než výstavním katalogem. Čtenáře nejen do světa napoleonik, signifikantní sběratelské kategorie v českých i zahraničních sbírkách, nabízí podrobné analýzy vybraných mobilií dochovaných na našich hradech a zámcích, ale přináší i řadu poznatků týkajících se formování Napoleonova obrazu v umění a v historické paměti. Lze říci, že Třináctá komnata Napoleonova je z hlediska svého zaměření první publikací na českém knižním trhu. 

Proč takový název? 
Byl vybrán z několika důvodů, je mnohovýznamový a zcela zrcadlí poselství knihy. Mnohdy nevíme, co všechno se skrývá v třinácté komnatě – i české země byly pro císaře Napoleona v roce 1813 velkou neznámou, mohli bychom říci třináctou komnatou, ve které jeho vojenské sbory ve finále nečekalo nic dobrého. Výstava Třináctá komnata Napoleonova byla navíc koncipována jako osobní zpověď císaře a vzpomínka na poslední léta jeho života, poznačená turbulencemi jeho moci, politickými a vojenskými eskapádami, nečekanými vzestupy i pády. Knižní Třináctá komnata Napoleonova však čtenářům poodhalí ještě více, než by bylo možno zhlédnout na stejnojmenné výstavě, ke které odkazuje. Mnoho napoví již titulní strana knihy – pohled do Napoleonovy „třinácté komnaty“ na zámku Fontainebleau nedlouho před první rezignací poraženého císaře, jak tuto scénu osobitě vyobrazil renomovaný francouzský malíř Paul Delaroche. 

Kniha je spojena i s duchcovským zámkem … 
Zámek Duchcov se nachází z památkových objektů spravovaných Národním památkovým ústavem k chlumeckému bojišti a teplickému dějišti roku 1813 nejblíže; i původní majitelé duchcovského panství Valdštejnové se přímo účastnili válek s revoluční a napoleonskou Francií. Podobně jako řada dalších šlechtických rodů v severozápadních Čechách byli vášnivými sběrateli různých předmětů a artefaktů včetně napoleonik, které byly svědky význačných evropských událostí, věhlasných osobností a hrdinských činů, zrcadlily dobu politických a vojenských zvratů, ale i výdobytků v umění a v životním stylu. Vzpomínky na tyto události a osobnosti zůstaly hluboce zakořeněny nejen v rodové historické paměti mnoha šlechtických domů, ale i v paměti regionu Ústeckého kraje. Napoleonské bojiště mezi Teplicemi, Chlumcem a Varvažovem je dodnes poseto pomníky a hromadnými hroby, které jsou důležitým mementem napoleonské historie, ale i magnetem v oblasti cestovního ruchu. 

To je vaše první kniha o Napoleonovi? 
První není, napoleonice se věnuji od svých studií a v této oblasti publikuji. Tato historická epocha je pro mě mimořádně zajímavá především z kulturního a uměleckohistorického hlediska. Význam Napoleonovy vlády v oblasti vědy, umění a kultury byl dlouho opomíjený, ve spojitosti s dochovaným kulturním dědictvím u nás v zahraničí je pro mě důležitým zdrojem poznání. Při bádání v této problematice je potřebné překračovat zaužívané oborové postupy a volit interdisciplinární přístup. Baví mě objevovat nové možnosti při interpretaci dějinných procesů skrze kulturní dědictví, které pro nás zůstává viditelnou a autentickou stopou minulosti. Stejně tak mě baví spolupracovat s těmi, kteří mě mohou na této cestě obohatit o své zkušenosti a kvalifikovaný náhled. Takto například přispěla svou kapitolou do Třinácté komnaty Napoleonovy specialistka na hradozámecké mobiliární fondy Marta Pavlíková z ústeckého pracoviště Národního památkového ústavu. Je zároveň autorkou veškeré fotodokumentace, kterou jsme pořídili při výjezdech po hradech a zámcích, zahrnutých do výzkumného úkolu. K výsledné podobě díla vedla nakonec sehraná spolupráce se zkušeným grafikem a nadaným fotografem Michaelem Čtvefotografem ráčkem z Liberce, který svým mimořádně citlivým přístupem a jasně formulovanou optikou dbal na celkový vizuální účin knihy. 

Máte v plánu napsat další knihu? 
Plány i nápady jsou, stejně jako množství materiálu, které se povedlo shromáždit. Víc si však zatím nechám pro sebe, rád si uchovám radost z tvůrčího procesu, kterou nechci snižovat na pouhý pocit pracovního závazku. 

Od podzimu už nejste kastelánem v Duchcově. Nestýská se vám? 
Na podzim jsem předal žezlo na zámku nástupkyni, ale v hektice pracovních povinností a v souvislosti s finalizací knihy nezbyl čas na emoce ani stesk. Své sedmileté působení na zámku Duchcov vnímám jako důležitou etapu v mém profesním i osobním životě, díky které jsem získal řadu cenných kontaktů, důležitých poznatků a praktických zkušeností. Poté, co však přišla nabídka působení na univerzitě, nastal čas vydat se jinou cestou a čelit novým výzvám s otevřenými horizonty na poli vědy a výzkumu. Tyto horizonty jsou natolik širé, že není prostor pro nostalgii. Spíše naopak – na duchcovský zámek vzpomínám s úsměvem. 

Platí tedy to známe, že jedny dveře se zavřou a další otevřou? 
Ano, je to přesně tak, důležité je mít ve svém směřování jasno, hledět si své priority, to jsou ty pomyslné dveře, které se nám nabízí otevřít. Každé takové pootevření nás může na naší cestě obohatit a zároveň posunout zase o kus dál, i když by se mělo jednat o dveře třinácté komnaty. Není nutné ujít kilometry, stačí jít pouze tak, aby nám směr, který jsme si vybrali, dával smysl.