Kliknutím zvětšítePřed ruskou invazí na Ukrajinu v únoru 2022 žili Lesia a Olexandr poklidný život. Olexandr pracoval jako řidič a Lesia se živila jako kadeřnice. Oba pocházejí z Žitomírské oblasti na Ukrajině nedaleko hlavního města Kyjev, kde žili společně se svou dcerou a dvěma syny.
Začátek války znamenal pro oba manžele i jejich děti obrovský šok. Tanky, vojenská auta, neustálé sirény a ostřelování raketami změnily jejich život v noční můru. Sklep měli připravený na to, že v něm budou trávit dlouhé dny i noci.
„Ruská armáda naštěstí naše město obešla, ale pořád zde létaly rakety. Když šly děti do školy, tak často ani nedošly, protože začaly houkat sirény a ony se musely někde schovat. Samozřejmě to snášely velmi špatně, pořád jsme byli schovaní ve sklepě,“ říká Lesia, stále ještě viditelně otřesená.
Asi po půl roce se Olexandr rozhodl zavolat svému kolegovi, který odešel do České republiky, konkrétně do Krupky, a ten mu řekl, že za ním může přijet. Rozhodli se proto odejít ze svého domova, hlavně kvůli dětem, o jejichž život a budoucnost měli největší obavy.
Deset lidí ve dvoupokojovém bytě
Rodině Lesiy a Olexandra pomohla zaplatit kauci Mezinárodní organizace pro migraci ve spolupráci s CeHuPo z.s. Rodina se tak mohla přestěhovat do důstojného bydlení.
Prvních čtrnáct dní v Česku bylo pro rodinu velmi náročných, neboť sdíleli společný byt s Olexandrovým kolegou, který žije se svojí pětičlennou rodinou ve dvoupokojovém bytě. Dohromady zde tedy bylo deset lidí.
„To není v Teplicích nic výjimečného,“ připomíná Lucie Beyerová, která zde provozuje Centrum Humanitární pomoci (CeHuPo), jež se stará o ukrajinské uprchlíky. „Často se zde v jednom bytě tísní osm až deset lidí. Ti lidé tam zůstávají i několik týdnů, než si najdou nějaké vhodné bydlení,“ dodává.
Najít slušné bydlení v Teplicích a okolí je pro nově příchozí komplikované. Trh s byty byl i před příchodem ukrajinských uprchlíků „vyluxovaný“, v kraji je navíc několik vyloučených lokalit s velkým množstvím sociálních problémů.
První vlastní bydlení, které rodina Lesiy a Olexandra našla, bylo právě na takovém místě. V malém 2+kk na okraji Krupky strávili prvních 10 měsíců svého života v Česku. Děti spaly společně v obýváku a rodiče v kuchyni. Byt však byl pro velkou rodinu malý a v tamní čtvrti se necítili dobře. „Není to tam úplně bezpečné,“ shrnuje Lesia.
V té době začala Lesia nabízet bezplatné kadeřnické služby v Centru humanitární pomoci naproti teplickému vlakovému nádraží. Místní komunita zde vytvořila útočiště nejen pro nově příchozí, kde pro ně zajišťuje vše od základních věcí přes pomoc s hledáním bydlení, asistencí na úřadech až například po lekce českého jazyka, hodiny jógy, gymnastiky či thajského boxu.
Když se v centru rozkřiklo, že rodina hledá bydlení, tak Lucie Beyerová poprosila své přátele, zda by nechtěli svůj byt, který byl v té době po rekonstrukci, pronajmout Olexandrovi a jeho rodině. „Nebylo to úplně lehké,“ ohlíží se Lucie. „Zde má hodně lidí s pronajímáním špatné zkušenosti. Ujišťovala jsem ale, že to je opravdu velmi slušná rodina, nedoporučila bych nikoho špatného,“ podotýká Beyerová.
Každá koruna se hodí
Lesia, Oleksandr a jejich děti tak našli nový domov. Když začnou mluvit o své současné situaci a budoucnosti, rozzáří se. Z bytu, který si pronajímají, mají radost, všechny děti chodí do školy, Olexandr pracuje pro ČSAD Slaný jako řidič autobusu. Jejich finanční situace se třemi dětmi je ale stále náročná, Lesia si aktuálně hledá práci jako kadeřnice. „Víme, že se musíme otáčet, protože z jedné výplaty řidiče všechno neutáhneme,“ říkají společně.
100
Čtenář reportér
Dům a zahrada
Kondice
Kafe
iReceptář
TN.cz
