Hudbu měli v krvi a do práce si nosili tranzistorová rádia. Řeč je o Kubáncích, kteří před rokem 1989 působili v lovosické čokoládovně DELI. Právě tento závod byl jednou z mnoha fabrik, kde v našem regionu pracovali cizinci ze spřátelených socialistických zemí. Narazit jste mohli také na polské dělníky při stavbě největšího sila v ČSSR v Ústí nad Labem či při budování velkého překladiště uhlí na Litoměřicku.

„Zahraniční pracovníci přišli v letech 1967-68 a pracovali tu až do roku 1989,“ uvedl pamětník z lovosické DELI Miloslav Chod. Jako první přišly pod jeho vedení Polky, které pracovaly v DELI asi nejdéle, a to osm až deset let. „Dost jich u nás pak zůstalo natrvalo, vdaly se tu. Pak přišly také Kubánky, Slovenky, Vietnamky. Pracovaly u nás převážně ženy, výjimečně muži,“ řekl Chod.

Hlavně u kubánských pracovníků byl znát jejich jižanský temperament. „Pracovali dobře. Na směnu si nosili tranzistoráky a klidně si i zatancovali,“ zavzpomínal pamětník.

U výroby cukrovinek tehdy hojně asistovali i tuzemští studenti. Jednou z brigádnic byla i Vlaďka Čermáková z Duchcova. „S Kubánkami jsem se podílela na výrobě sušenek Disco, Miňonek a Tatranek,“ svěřila se Čermáková, kterou do Lovosic v roce 1988 vyslalo duchcovské gymnázium, které navštěvovala.

Studenti si tehdy vydělali 20 korun za hodinu a spali na pokojích ubytovny, kde bydleli i zahraniční pracovníci. „Finanční odměna za brigádu nebyla špatná. Na ubytovně bylo občas docela veselo. Kubánky se mnohdy bavily, až dlouho do noci,“ uvedla Lea Kernerová, která též studovala na duchcovském gymnáziu.

Závod DELI má bohatou historii. Továrnu nechal v roce 1856 vybudovat podnikatel August Tschinkel. „Teprve když v roce 1938 ovládl továrnu německý kapitál, začala se značka DELI používat jako název pro celou továrnu, nejen pro dílčí výrobky. A zůstal i po válce, kdy byla továrna jako německý majetek zkonfiskována a převzata jako národní podnik,“ zmínil ve své knize Nejslavnější značky Ústeckého kraje historik Martin Krsek. Čokoládovna se následně proměnila na výrobnu trvanlivého pečiva. Jedním z prvních výrobků byly sušenky BeBe. Dnes je v obchodním rejstříku jako majitel továrny DELI v Lovosicích vedena firma Mondeléz. „A jedná se mimochodem o její druhý největší výrobní závod v Česku,“ zaznívá v publikaci.

Špatná pověst

DELI ale tehdy nebyl zdaleka jediným zaměstnavatelem cizinců. Svoji stopu zanechali dělníci z Polska v Ústí nad Labem či na Litoměřicku. „V roce 1974 vystavěli polští dělníci v Ústí nad Labem největší silo v ČSSR. Stojí dodnes v bývalé Setuze, dnes Glencore. Dochovala se tam i pěkná pamětní cedule zdůrazňující polské angažmá,“ informoval historik Krsek. Vazbami na zahraniční pracovníky se může pochlubit i zámeček Větruše, který se tyčí nad údolím řeky Labe v Ústí. „Větruše v 80. letech sloužila jako ubytovna pro zahraniční dělníky, zejména Kubánce. Získala v této souvislosti špatnou pověst a byl to začátek jejího úpadku, který dovršili privatizační spekulanti v 90. letech,“ dodal historik Krsek.

Československo jen pro zvané
Mezi léty 1948 až 1989, v době komunistického režimu, bylo tehdejší Československo uzavřeno železnou oponou. Volný pohyb osob byl zakázán pod pohrůžkou odsouzení k několikaletému trestu, případně úplné ztráty československého občanství. Do státu mohli přicházet jen lidé z východního bloku, a to jak z Evropy, tak po komunistické castrovské revoluci v 60. letech například z Kuby.