Na sutinovém trenažeru ve Chbanech nedaleko Žatce je rušno. Dvě polorozbořené budovy, hory cihel, betonu a na nich se střídají jeden po druhém psi nejrůznějších plemen. Pracují tam, jsou to psí záchranáři. „Scooby, hledej,“ pobídne svého čtyřnohého parťáka Kristína Cibochová.

Scénář cvičení tentokrát připomíná nedávné události na Moravě. Imaginární vesničkou se prohnalo tornádo, budovy popadaly nebo jsou hodně poničené a pohřešuje se několik lidí. Psí záchranáři a jejich psovodi musí místo prohledat a najít zasypané. Nikoho pod sutinami nesmí nechat.

Po chvíli se ozývá štěkot. Tak psí záchranáři avizují, že někoho našli. Scooby, krátkosrstá kolie, která se nedávno představila i na republikovém šampionátu záchranářských psů, označuje hromadu cihel. Zabodovala. Figurant, který představuje pohřešovaného, je pod ní, úplně zahrabaný v cihlách. „Výborně, Scooby. A hledej dál,“ pochválí psa jeho lidská parťačka a posílá ho zároveň hledat na další místa. 

Koček rybářských ve světě ubývá. Zoo se snaží o záchranu
Koček rybářských ve světě ubývá. Zoo se snaží unikátní druh zachránit

Nakonec Scooby našel tři pohřešované. Poradil si se všemi nástrahami, které pro něj instruktoři připravili. Na závěr jeho psovodka hlásí, kolik a kde našla figurantů. Před začátkem hledání nic nevěděla. Ani počet ztracených, ani jejich úkryty. Jak přiznávají kynologové, to bývá nejtěžší. Říci s plnou odpovědností: „Tady už nikdo není.“ Ale i to patří k tréninku, aby pak všichni byli odolnější při případném ostrém nasazení. 

Po Scoobovi vyráží do sutin labradorka Nessie, ta se aktuálně intenzivně připravuje na atesty Ministerstva vnitra. Pokud je složí, bude moci k ostrým zásahům. Pak ji střídají flat, zlatý retrívr, ovčák, kříženec. Jak říkají přítomní kynologové, na plemeni v záchranařině nezáleží. Důležitý je temperament psa, chuť k práci. Duo, člověk a pes, si musí stoprocentně věřit, oba to musí hodně bavit, jinak by čtyřnohý parťák do často nebezpečného prostředí ani nešel.

„Trénink záchranářského psa nikdy nekončí. Musí být neustále připravený a v kondici. Musí se neustále zdokonalovat, trénovat v nových prostředích, aby pak v případě potřeby mohl zasahovat," přibližuje vedoucí Záchranné brigády kynologů Ústeckého kraje Petra Svobodová. Záchranářští psi se neučí opakovat naučené triky. Musí pracovat samostatně, sami vymyslet, jak zapeklité situace vyřešit. Navíc v náročném prostředí. A bezchybně označovat, kde je zasypaný nebo ztracený člověk.

Nutrie v Terezíně
Nutrie čeká nelehký rok. Díky nové vyhlášce je můžou lovit i řadoví myslivci

Odpoledne se záchranáři přesunuli do Duchcova, do tamní bývalé polikliniky. Tři patra, tmavé podkroví, rozlehlé chodby, desítky různě propojených místností, nástrahy, řada úkrytů. Tady jako vybuchla nálož, budova hrozí zřícením a záchranné týmy ji musí projít a najít lidi, kteří tam případně mohli zůstat.

Vyráží zlatý retrívr Elliot. Jednoho figuranta rychle najde ve skříni, kam se ve strachu schoval. Pak začne štěkat u zavřených dveří. Pochvala ho nemine, je za nimi zraněný člověk. „Hledej,“ pobízí ho Lenka Hrib. „Elliote, tady. Levá strana,“ říká a psí záchranář míří do místností nalevo. Pečlivě prohledává celé patro, místnost po místnosti. Třetího figuranta pak najdou ve výšce, na nepřístupné hromadě, kam se propadl z patra. „Super práce,“ chválí ho Hrib. 

A opět. Za chvíli jde do práce další pes. Tentokrát třeba Cita, už veteránka, která ještě v aktivní službě opravdu zachránila život malému ztracenému chlapci. Našla ho tehdy v opuštěných budovách, ve zpustlém areálu bývalého zemědělského družstva. Následují další. Daří se, chyby jsou podle instruktorů minimální. Opět se vyhodnocuje, radí, zadávají se „domácí úkoly“, protože záchranářský trénink nikdy nekončí. „Psi jsou při hledání stále nepostradatelní. Žádné stroje ani technika je nedokážou nahradit,“ shodují se záchranáři kynologové.