Setkání bylo také jakousi pozvánkou na sobotní dopolední mítink v Litoměřicích, kde se očekává mnohem větší účast lidí, kteří jsou proti spalování kalů v Čížkovicích.

Teplice, listopad, rok 1989. Tehdy odstartoval právě v lázeňském městě celorepublikový sametový převrat. Čtvrtá hodina odpolední se stala pro Teplice příznačnou. Právě tehdy začínaly 11., 12. a 13. listopadu roku 1989 ekologické demonstrace za čistý vzduch, které o pár dní později přerostly v celorepublikovou revoluci, jež dostala přízvisko sametová.

Tepličané chtěli čistý vzduch

První demonstrace byly v Teplicích v listopadu 1989 na tehdejším náměstí Zdeňka Nejedlého (dnešní Benešovo náměstí). Dnes si už jen ve vzpomínkách připomínáme dobu, kdy byly v Teplicích násilně potlačeny ekologické demonstrace. Nepovolená setkání občanů měla poněkud jiné základní požadavky, než demonstrace probíhající v Praze. I když mnoho lidí tyto dvě akce spojuje a teplické demonstrace považuje za začátek převratu.

Hlavním požadavkem teplických demonstrantů nebylo před patnácti lety ani zrušení vlády KSČ, ba ani rozvrácení socialismu. Požadavek, proti kterému tehdejší komunistický režim považoval za potřebné násilně zakročit, se týkal zdánlivé samozřejmosti: Tepličané chtěli čistý vzduch. Neotvírejte doma okna, nabádal rozhlas. Lidé nebyli spokojeni s tím, co dýchali. Celá krušnohorská pánev byla v té době ve špinavé mlze. Zakazovalo se větrat a vůbec chodit při inverzi ven.

V závěru roku 1989 bylo po předchozím nátlaku možno konečně bez větších problémů získat informace o aktuálním stavu znečištění ovzduší, o tom, zda je vhodné chodit s malými dětmi ven, a o předpokladu vývoje v nejbližších hodinách.