Jeden, dva, tři. Pouhé tři kroky od paneláku je dětské hřiště v ulici Čapkova v Bílině. Slouží mrňatům. A hned vedle, u sousedního domu, jsou další dvě hřiště, pro starší děti. To největší je na míčové hry a lemuje ho vysoký plot se sítí, zamykatelnou brankou a provozní dobou od 9 do 19 hodin. Kdo je zvyklý na „hřišťové pouště“, tedy ulice s dětmi na chodnících či v obchodních centrech, připadá si v bílinské Čapkovce jako v nebeském ráji. Jenže má to háček. Někteří v tom vidí peklo. „Nejradši bych to hřiště vyhrabala a odvezla na pole,“ stěžuje si na balkóně starší žena.

Vadí jí vulgární mluva teenagerů a hlučné otřesy, když kluci zprudka kopnou míč do kovového oplocení. „Je to šílené. Mně nevadí, že sportují, vždyť jsou to děti, ať si kopou, my jsme taky kopali a hráli si, ale normálně, klasicky,“ dodává. Protější plácek s pískovištěm, houpačkami a klouzačkou pro předškoláky jí problém nedělá. Chodí tam i její vnoučata. S hřištěm na míčové hry se však nedokáže smířit. Říká, že někdy se sejde i dvacet hráčů a míč lítá na barák. Předtím tam byl starý plácek s tyčemi na síť pro nohejbal nebo volejbal, který tolik nelákal. „Hřiště by na sídlištích měla být. Kde si mají ty děti hrát? Kam mají jít ty maminky?“ hájí mladé rodiny ve stejném domě jiná žena.

Bílinská městská samospráva zohledňuje oba názorové tábory, ale upřednostňuje děti. Příkladem je právě areál v ulici Čapkova. „Ano, i my máme problémy s chováním některých dětských a náctiletých návštěvníků hřiště. Domníváme se však, že hřiště jsou součástí vybavení sídlišť, zejména pro mladší děti, které přirozeně nemohou samy chodit na vzdálená hřiště do parků mimo sídliště,“ vysvětluje místostarosta Karel Matuška (ANO).

Modernizace dětských ploch a jasný režim

Proto se radnice snaží hřiště u domů modernizovat, oplotit a stanovit návštěvní řád, včetně provozních hodin. „Probíhá zde i dohled strážníků městské policie, pravidelný nebo na podněty občanů nebo podněty z kamerového systému,“ dodává místostarosta. Častokrát prý strážníci přijedou, nikdo tam již není nebo se skupinky dětí dušují, že ony nic neprovedly. Přesto někdy stížnosti jsou, oprávněné i neoprávněné. „Hřiště jsou na sídlištích dlouhodobě. Bohužel někdy těm, co v mládí hřiště pro své děti vyžadovali, nyní hluk z hřišť vadí. Je však třeba říci, že i dnešní mládež je jiná, včetně hlučné hudby nebo alkoholu. Stejně tak někdy dochází k nevhodnému chování starších dětí vůči malým dětem,“ podotýká Matuška.

I během přípravy hracích ploch v ulici Čapkova radnice čelila obavám části obyvatel. „Objevila se i petice. Zabývali jsme se tím a hřiště zachovali, i když důvody stížností vnímáme. Je rozdíl mezi „hlukem“ hrajících si dětí a hlukem z přenosných reprobeden, přeřvávající se a nevhodně vyjadřující se mládeže,“ upozorňuje místostarosta. Podle něj je to i o obecném vnímání dodržování pravidel soužití a nástrojů jejich vymáhání, které jsou hlavně vůči nezletilým minimální. „Mně osobně by někdy stačilo, kdyby si po sobě uklidili při odchodu ten nepořádek, plechovky, plastové lahve nebo obaly z občerstvení. Koš je blízko. Doma i ve škole přece odpad třídí, dělají referáty na záchranu klimatu, ale v praxi skutek utek,“ povzdechne si Matuška.
Navzdory těmto nešvarům se město snaží hřiště udržet tam, kde převažují důvody pro zachování. „Jak to bývá, část obyvatel, ti s malými dětmi, hřiště vyžaduje, část obyvatel chce hřiště zrušit. Vždy je to o věkovém složení v dané lokalitě, které se však časem mění. To bychom hřiště budovali a rušili na stejném místě stále dokola,“ dodává místostarosta.

Další plány v Bílině

Bílina se v současné době snaží podle místostarosty spíše o rekonstrukce a renovace stávajících hřišť (oprava, obnova vybavení, oplocení, provozní řády). Projektuje se revitalizace sportovního hřiště ZŠ Za Chlumem, kde by měla vzniknout multifunkční sportovní aréna - dopoledne pro děti ZŠ, odpoledne pro veřejnost a pro mladé hasiče ze sousedící nově otevřené hasičské zbrojnice dobrovolných hasičů. „S ohledem na trochu větší vzdálenost od obytných domů zde snad problémy s hlukem nebudou,“ doufá Matuška. Nedávno radnice schválila zpracování studie revitalizace hřiště u ZŠ na Pražském předměstí a další netradiční hřiště zvažuje v lázeňském parku na Kyselce, což je ale mimo obytnou zónu.

Hřiště v ulici Čapkova v Bílině a "hřišťová poušť" na sídlišti Stovky v Mostě. | Video: Martin Vokurka

Chceme hřiště, nechceme hřiště

Ještě v devadesátkách mohly maminky v Mostě doma v klidu vařit, protože prolézačky, houpačky, pískoviště či asfaltová hřiště byly skoro u každého domu a z oken kuchyní se na děti dalo dohlížet. Jenže vývoj přinesl změny – přibylo deprivovaných obytných zón, zhoršilo se občanské soužití, snížil se pocit bezpečí. A pak, v létě 2007, tehdejší rada města rozhodla o výstavbě deseti centrálních, oplocených a uzamykatelných dětských hřišť a zároveň schválila rušení velkého množství starších plácků na hraní, včetně nezakrytých pískovišť a ploch na míčové hry. Město se odvolalo na to, že stáří 217 hřišť se zhruba 1 150 herními prvky je v průměru 30 až 40 let a údržba je finančně nákladná. Centrálních hřišť nakonec vzniklo jen několik. Dvě pak město zrušilo kvůli stížnostem na hluk a srocování omladiny a další protesty byly příčinou zrušení menších plácků. Vyskytly se i případy petic a antipetic, kdy jedna skupina lidí hřiště chtěla zrušit a druhá ne. Desítky milionů korun radnice investovala raději do jistoty – do nových sportovišť a herních prvků v parcích a u jezer Most, Benedikt a Matylda. Řada ulic v Mostě se tak ocitla bez zázemí pro pobyt venku.

Zvláštním případem je sociálně vyloučené sídliště Stovky, kde žije několik tisíc lidí (víc než ve většině obcí v Ústeckém kraji), ale hřiště tam není žádné. Podíl dětí ve Stovkách je přitom podle úředních statistik vyšší než v jiných částech Mostu. Děti do 15 let tvoří ve Stovkách zhruba 27 procent místní populace, zatímco mostecký průměr je 17 procent.

„Pro děti tu venku není vůbec nic. Hrajou si na trávě, na chodníku nebo na parkovišti,“ říká v jednom z průchozích dvorů 45letý Lukáš, hlava velké rodiny. „Kdyby sem dali alespoň dvě lavičky. Když jdu s dětmi ven, tak si nemůžu ani sednout a hlídat je,“ postěžuje si. I on však připouští, že jakékoliv zlepšení může přinést nové problémy. „Byly by tu velké hádky, protože dětí je tu hodně a malé hřiště by nestačilo. Je to prostě velké dilema. Tady se totiž lidi věčně hádaly kvůli dětem, které se nedostaly na houpačku,“ vzpomíná Lukáš. Oslovené matky to však vidí jinak. „Byl by větší klid, kdyby si děti nemusely hrát na chodníku nebo sedět na obrubníku u silnice,“ tvrdí před blokem 100 jedna z žen. „Nejsou tady ani lavičky,“ zlobí se. Skupina mladistvých, kteří stojí opodál na hlavní třídě Budovatelů, s dospělými souhlasí. „Nějaké hřiště by tu být mělo. My chodíme jinam nebo jsme tady na chodníku a pokuřujeme,“ svěří se starší ze skupinky.

Když tu bude hřiště, tak tu bude bordel

Slovo hřiště nebo lavička uvádí 44letou Janu do varu. Je z téhož sídliště, z bloku 97. „Když tu bude hřiště, tak tu bude bordel. Byly tady lavičky, ale musely se dát pryč, protože my, místní, jsme si na ně nesedli. Scházeli se tady cizí lidi, večer feťáci, a na lavičkách i souložili. A když tu bude hřiště, tak my, co jsme si tu koupili byt, se můžeme rovnou odstěhovat. Hodně lidí to už předtím udělalo,“ říká. Současný stav, kdy je mezi domy jen travnaté prostranství se stromy, jí vyhovuje. Považuje to za ideální, protože se tam většinou nikdo neschází. Ve dvoře jí rušno vadí. „Ale co můžeme dělat?“ pokrčí rameny. V domě bydlí 10 let, její muž 47 let, a za poslední desetiletí se podle ní sociální klima ve Stovce zhoršilo. „Hřiště měli tady za barákem, ale zdevastovali ho. Nové zdevastují znovu a my, co chodíme do práce, se večer nevyspíme, protože se tu budou zase scházet,“ prorokuje s tím, že určitě vznikne petice, kdyby se někdo pokusil prosadit hřiště nebo lavičky. Jiné řešení než udržování „hřišťové pouště“ nevidí. To by se podle ní muselo zastavit kšeftování s byty pronajímanými rodinám na dávkách.

„Tohle je vyloučená lokalita. Tady když se něco udělá, tak to zkrátka zničí. Děti by se na novém hřišti určitě vyblbly, třeba by na něj dávaly pozor, ale nevím, nevím. Sem se bojí lidi chodit,“ svěřuje se v páchnoucím podchodu u tramvajové zastávky seniorka, která Stovkami musela projít, aby se dostala na druhou stranu třídy Budovatelů.

Lepší park vyvolal změnu

Nová situace nastala v Mostě v květnu, kdy se poblíž Stovek otevřel po nákladné rekonstrukci park Střed s řadou dětských hracích prvků a moderním víceúčelovým sportovištěm. Hodně rodin ze Stovek se do parku podle očekávání přesunulo, což u části veřejnosti z jiných sídlišť vyvolalo negativní emoce. „Park udělali pro ně!“ tvrdí kritici. Vedení města toto tvrzení odmítá, protože park je pro všechny. Zároveň si uvědomilo, že předchozí snahy zklidnit sousední deprivované sídliště rušením hřišť a laviček nemusely být vždy správné. „Po otevření parku Střed se potvrdilo, že rozhodnutí, která se v minulosti dělala, byla krátkozraká,“ připouští primátor Marek Hrvol (ProMOST). Otevřeně říká, že někteří jeho kolegové pořád tvrdošíjně lpí na tom, že hřiště a lavičky ve Stovkách být nemají. „Ale na rovinu, kam si ty děti mají jít hrát? Pak se nikdo nemůže divit, že se party potulují po městě nebo sedí na obrubnících u Stovek. Jestli chceme řešit vysoký počet těchto dětí v parku, tak neexistuje jiné řešení, než jim udělat zázemí u domů. Park by neměl sloužit jen domům, u kterých nic není, ale měl by sloužit celému městu,“ míní primátor.

Na radnici proto vznikl záměr instalovat na několika místech ve Stovkách menší plácky na hraní či míčové sporty v provedení antivandal. „Já samozřejmě vím, že to generuje problémy, ale historicky to normálně fungovalo. I když jsou ve Stovkách děti trošku divočejší a hlučnější, nelze se jen koukat na to, že tam bude u domů jen tráva a děti přebíhají do parku,“ říká Hrvol.

Podle jeho náměstka Václava Zahradníčka (ProMOST), který má na starosti oblast rozvoje, majetku a městských služeb, se v úterý 7. května, tedy týden po otevření parku, na společné poradě městských technických služeb a správy sportovních areálů dohodlo, že se připraví ve Stovkách čtyři místa, kde by se zázemí pro děti a mládež udělalo. „Teď běží fáze návrhů,“ potvrzuje náměstek.

Nebude to ale snadná příprava

Nebude to ale snadná příprava, podobně jako v Bílině. Město Most změnou přístupu míří do názorového střetu s oponenty a bude muset svůj postoj obhájit. Jako hlavní argument zřejmě poslouží právě park Střed, do kterého město za podpory partnerské nadace investovalo naráz 120 milionů korun, nejvíce v historii mosteckých oddechových zón. „Podívejte, v jaké jsme pozici. V pozici tlaku drtivé většiny obyvatel města na udržení klidu a bezpečí v parku. Musíme se tedy začít bavit o tom, že nelze vyhovět každému subjektivnímu názoru a je potřeba začít uvažovat do budoucna. Jinak bychom tu měly u domů jen parkoviště a louky bez hřišť a laviček a centrální hřiště jen u jezer. Podle mě musíme začít vracet život do sídlišť, aby se nestaly místem, kde zaparkujete, jdete domů, a to je všechno,“ konstatuje primátor. Připomíná chystaný pilotní záměr revitalizace sídliště Pod Lajsníkem, jehož veřejné projednávání vedené zkušenými architekty a urbanisty ukázalo, že lidi chtějí mít u domů lepší prostranství.

„Je potřeba vytvářet rodinám s dětmi zázemí na všech mosteckých sídlištích,“ upozorňuje Jana Jungmannová, spoluzakladatelka spolku Veřejná kulturní iniciativa Most, který mimo jiné pomáhal oživovat zájem Mostečanů o zvelebení parku Střed. Včasná komunikace o záměrech s místními obyvateli, následná participace veřejnosti a využití příkladů dobré praxe může pomoci překonávat obavy a nalézat vhodná řešení pro návrat hřišť i do některých problematických lokalit.