Discolandy měly po sametové revoluci v roce 1989 žně. Třeba na Palm Beach. Diskotéka fungovala uprostřed největšího sídliště ve městě, v prostorách bývalého kina Doubravka na Šanově II. Palm Beach byl v té době jediný dvoupatrový. „Pamatuji si, že když se tam konala diskotéka s firmou Coca Cola, tak se tam nedalo ani hnout. Novinkou tam byly takové ty postmixy, ze kterých tekla černá limonáda proudem. Každý tam chodil s červeným kelímkem. Byly soutěže o ceny, kde hlavní výhrou mělo být kolo,“ vzpomíná Mirek Kvašák. Tehdy ještě jako učeň chodil na Palm Beach „lovit“ holky prakticky každý víkend. Kde se ještě dál pařilo?

„Devadesátky“ přinesly na diskotéky zahraniční tvorbu. Sehnat ji byl ale někdy problém. 

„Atmosféra na diskotékách v devadesátých letech byla skvělá. Lidé se uměli bavit, dneska to je hodně o alkoholu a hraje se celou noc. Za nás se ještě dělaly přestávky,“ shodují se Robert Gajderovič a František Renner z Teplic. Právě tato dvě jména se často objevovala na plakátech s programem zábavních podniků na Teplicku. Společně s dalšími schovanými pod různými přezdívkami jako například DJ Holiday nebo DJ Luky. 

Před třiceti lety neměli ještě lidé v takové míře mobily. Písničky tak mohli slyšet v rádiu nebo si na ně jít zatancovat do nočních podniků. V Teplicích třeba do Aury nebo Veroniky. K vyhlášeným dlouhou dobu patřil také Palm Beach. 

K vyhlášeným patřila také Veronika, která fungovala v podzemním krytu pod učilištěm v ulici Fráni Šrámka. Byla to domovská diskotéka pro teplického diskžokeje Roberta Gajderoviče. Majitelem klubu byl jeden čas Petr Jasanský, pozdější spoluzakladatel realitní společnosti Prolux. Už v té době ale zajížděl za svými novými aktivitami do Ameriky. V Nákladní ulici zase fungoval Aura klub. V objektu, který předtím sloužil jako sklad zeleniny. V Auře zase léta působil za mixážním pultem František Renner. „Dobrá doba to byla. Na víkendy, kdy se hrálo, jsem se vždy těšil,“ vzpomíná. 

Sehnat hned po převratu v roce 1989 zahraniční hity, které zrovna „letěly“, nebylo snadné. „Jezdilo se to kupovat do Německa. Nebylo to nic levného. A to na disku bývala jedna písnička v několika verzích, pro rádio a pro diskotéky, nic víc,“ vytahuje v rozhovoru pro Deník z paměti Gajderovič. 

Diskotéky v „devadesátkách“ měly svoji atmosféru. Ta podle těch, kteří v té době do podniků chodili a dnes občas zavítají do současných diskoték, byla s aktuální dobou nesrovnatelná. „Pro mě to mělo své kouzlo. Dneska mi to přijde takové uspěchané. Podle mě už tolik lidé spolu v tom klubu nemluví. Dříve jsme tam s kamarádkami probraly vše. Dneska si možná není ani o čem povídat, když už to všechno je na Facebooku,“ vzpomíná na dřívější dobu Petra Jarošíková.