Sedíme na příjemné terase, dole pod námi je jeviště, pijeme kávu z cibulákových hrnečků a s našimi hostiteli se vracíme v čase o dvě desítky let. „Tenhle dům, který je náš domov a kde je i naše divadlo, jsme koupili jako bouračku. Bydleli jsme v paneláku, divadla a kulturní domy se zavíraly, rušily se soubory. Řekli jsme si, že začneme sami. Všechno vybavení bytu jsme dali do bazaru. Koupili jsme vybydlený cikánský barák, kde byl bordel až do druhého patra, na splátky 1240 Kč měsíčně. Nebylo ani na jídlo. Čekalo nás vyklízení a rekonstrukce, trvající dva roky. Proto si všeho, čeho jsme dosáhli, vážíme," začíná své vyprávění ředitel divadla Milan Petrovský.

„ Já byla v Oseku ve Stropníku. Začali jsme tak, že jsme našili loutky a první naše představení bylo loutkové. Jezdili jsme s ním po poutích a měli radost, když jsme si koupili svůj první starý mikrofon," přidává se Marie Petrovská, která je dramaturgyní, herečkou, kostymérkou a vším, co je potřeba v jedné osobě.

Peníze nebyly, ale nadšení, elánu a humoru měla tahle dvojice vždycky na rozdávání. Pašíka, kterého dostali, pojmenovali Sváťa a spolu s králíky a dcerami Maruškou a Vendulkou tu začali být doma.

Šli by do toho znovu

Po dvouleté rekonstrukci mohli poprvé otevřít dveře do nového kulturního stánku i pro veřejnost. „Židle nám na první tři měsíce půjčil soukromník z Hrobu, pak jsme je získali ze zrušeného kina v Ledvicích. Za první propagaci jsme zaplatili 140 tisíc a rok jsme pak hráli zadarmo a spláceli jsme to. Tiskárna je od té doby naším sponzorem," vzpomínají. A na moji otázku má Maruška jednoznačnou odpověď: „Ano, šla bych do toho znovu, protože přes všechny krizovky mám divadlo moc ráda …"

Začínali s 18 lidmi. Nastudovali první premiéru, kterou byl kabaretní pořad s názvem Divadelní mozaika, ve kterém byla všehochuť toho, co je náplní divadla dodnes staropražské písničky, ukázky z pohádek, kabaretní výstupy, hudební komedie i historická burleska.

Tehdy ještě nebylo jeviště, zvuková aparatura byla na chodbě a na scénu se chodilo přes jeviště. Za dvacet let se všechno změnilo. Vybudovalo se nové stupňovité jeviště, zvuková kabina a další. Divadlo dnes tvoří 8 herců a 2 technici a na repertoáru mají přes tři desítky vlastních autorských představení, od pohádek přes hudební komedie až po kabaret.

Od roku 2006 funguje divadlo i jako zájezdové a spolupracuje s řadou známých herců. Někteří z nich budou v Duchcově i zítra.

Za dobu své existence odehrálo Divadlo „M" na 5200 představení. Divadlo funguje jen z vlastních zdrojů.

„Za celou dobu existence jsme nedostali ani korunu z dotací nebo grantů. Žádali jsme všude, ve městě, na kraji, i na ministerstvu kultury, ale neuspěli jsme," říká Milan Petrovský.

Financování divadla tak zachraňují zájezdová představení. „Našimi příjmy jsou jen výtěžky z představení. Také proto hrajeme v domovském Duchcově jen dvakrát měsíčně. Jedno představení pro dospělé a jedno pro děti. Všechno, co děláme doma, není výdělečné. V Duchcově tak sponzorujeme každé představení. Město nám nikdy nedalo ani korunu a to jsme vyklízeli kostel a hráli v něm dvanáct let zadarmo, na Štědrý den je plný kostel a půlka náměstí …"

Herecká škola

Divadlo provozuje i hereckou školu, kterou za dobu existence prošlo na 200 absolventů. Původně vznikla jako pomoc ochotnickým souborům, hercům, rozšířilo se to o moderátory, kteří se potřebovali zbavit ostychu. „První dva roky dělal třídního Honza Čenský, pak nestíhal, tak místo sebe poslal Mirka Moravce. Věděl, že jde za dobrými lidmi, stejně naladěnými. Mirek sem jezdil moc rád, říkal, že se mu tu báječně relaxuje. Sedával tady na terase a pil u snídaně z hrnku s naší fotkou, který nám udělali v Českém porcelánu. Má náhodou stejné jméno Mirek. Oblíbil si ho i Zdeněk Troška. Mirek Moravec sehnal na výuku profesionály z Prahy". Šerm učí Karel Basák choreograf šermířských a bojových scén a profesor pražské DAMU, herectví Valérie Zawadská, Tereza Herz Pokorná a Jiří Kraus. Jevištní pohyb a tanec učí baletní mistr Vlastimil Harapes, Alice Kovářová a Jiří Zbořil , moderátorství Saša Hemala. Dabing kromě Valérie Zawadské učí i Jaroslav Sypal herec a režisér dabingu.

Snem je pohádka

Divadlo „M" natočilo i jeden hraný film a spolu s Upírem Krejčím dvě televizní pohádky. „ Byl to film Choutky pana Casanovy na motivy divadelní hry Miroslava Švandrlíka. „Když si na to dnes vzpomenu, byl to takový Hollywood v pěti letech. Točilo se to 50 dnů a pár nocí. Ale už hodinu před začátkem bylo plné kino. Měli jsme 40 sponzorů a vybralo se 3 500 Kč. Lidi vydrželi do posledního titulku a následoval ohromný potlesk," vzpomíná Marie Petrovská. „Snem našeho divadla je natočit pohádku. Mluvili jsme o tom už s Mirkem Moravcem. Vlasta Harapes říkal, že do toho půjde zadarmo," přidává Milan Petrovský.

Růže, Casanova i hastrman

Aktivity Divadla „M" jsou ale mnohem širší. Každý rok pořádá soutěž ve zpěvu milostných písní pro amatérské zpěváky Růže od Casanovy. Na zámcích během turistické sezóny ztvárňují herci postavy z historie zámku. S Casanovou a zámeckou šlechtou se už za ta léta dokonale sžili. Vždyť o slavném knihovníkovi a milovníkovi žen hráli 16 autorských povídek. A o akcích pro děti by se dala popsat celá kniha. Na to, až zámecká zahrada ožije pohádkovými bytostmi se těší děti i paní učitelky.

S Petrovskými se povídá moc příjemně a je radost u nich pobejt. Tak ať jim to nadšení a láska k divadlu vydrží ještě spoustu let a hlediště je vždycky plné spokojených diváků, kteří se rádi vracejí.