Letošní ročník, který pořádá společnost Český porcelán, se koná pod záštitou ředitelky Uměleckoprůmyslového muzea v Praze Heleny Koenigsmarkové. Však se také práce vzniklé v následujících dnech v ateliérech Fakulty užitého umění a designu a v dubském závodě v tomto muzeu představí. Ovšem ještě předtím, a to od 20. června, budou k vidění v Křížové chodbě Cisterciáckého kláštera v Oseku.

Všech devatenáct účastnic čeká stejný úkol - podle svých návrhů odekorují ruční malbou kobaltem přežahnuté tvary, a to porcelánovou rokokovou vázu, dvě misky, kruhové domovní znamení a čtyři kachle, které spojením vytvoří jednotný celek. 

Oproti předchozím létům je letošní sympózium obsazeno výhradně ženami, když nejsilnější zastoupení mají české výtvarnice. Vedle Japonek, které jsme zvyklí vídat na těchto akcích v Dubí pravidelně, se tu objevují další umělkyně z Asie, a to Xig Woo a LingYun Zhang z Číny. Karen Koblitz zase reprezentuje severoamerický kontinent spolu s Helenou Schooner.

Tradice konání sympózií v Českém porcelánu vznikla v roce 1989. Hned od počátku bylo nutné rozlišit mezi malířskými a hrnkovými sympózii pro svou odlišnost a pojetí. Malířská sympózia jsou velmi blízká samotné výrobní tradici porcelánky, a to malbou kobaltem pod glazuru. Tato stará technika, která je úzce spjatá s výrobou porcelánu s cibulovým vzorem, ukazuje možnosti využití výtvarníky ve volném uměleckém pojetí. Malířská sympózia nesou název a značku Tradice a možnosti.

U obou sympózií je povinná a nepovinná část. Znamená to zpracovat zadané výrobky pro výstavní účely a uložení do depozitů do daného termínu a ve volné části si pak výtvarníci umělecky ztvární určitý počet děl pro osobní potřebu.

(lmax)