Řeč je o nádraží Duchcov na hlavní železniční trati Teplice - Most, které zanedlouho oslaví půl století své existence.

PIVO SE NIKDY NETOČILO

Nádražní budova je typickou ukázkou uplatnění „bruselského“ designu 60. let. „Je to krásné místo, má svého nezaměnitelného ducha. To mi nikdo nevymluví,“ říká Jana Nikolukova, která na nádraží obsluhuje kasu přes dvacet let.

Návrh budovy má na svědomí architekt Jiří Hyliš. Vznikl už v roce 1962. Samotné nádraží začalo oficiálně fungovat až v roce 1969. V provizorním provozu bylo ale asi už o rok dříve. Zub času se na něm podepsal jen z části. Ubylo cestujících, v projektované restauraci se nikdy pivo netočilo a horní „komerční patro“ žilo po revoluci krátce.

„Zlaté časy jsou pryč. Občas se uvolní jehlan ze stropu. Vrabci se totiž někudy dostávají do konstrukce stropu a při budování hnízda v jehlanu ho někdy tak přeplní, že spadne. Ale to jsou jen kosmetické věci, nic zásadního,“ líčí Nikolukova.

Nádraží je cenné svým stavebním řešením. Jde o půdorysně šestibokou stavbu skeletové konstrukce s prosklenou halou, pokladnami a restaurací.

„Hala má působivý strop tvořený osnovou tří rovnoběžných svazků přímek, takže je dělený na trojúhelníková pole. Každé je opatřeno plechovým trojbokým jehlancem s různou mírou vyklonění. Při pohybu halou tak vytváří specifickou proměnlivou geometrickou estetiku,“ řekl historik a spolupracovník duchcovského muzea Jiří Bureš.

PRAPODIVNÝ ZNAK V HALE

Zajímavostí v hale je i rytina znaku na zdi. Pokud by šlo o státní znak, tak by musel lev koukat doleva a ne doprava jako v duchcovském případě. Historik Jiří Bureš se spíše kloní k názoru, že jde o znak města Duchcova. V erbu má Duchcov též lva, ale kouká doprava.

„Ke znaku žádné materiály bohužel nemáme. Podle dobových fotografií visel na stěně už při otevření. Myslím, že nejde o malý státní znak. Od roku 1960 se užívala pavéza se lvem ve skoku, s hvězdou a prsním štítkem a s motivem pohoří s planoucí vatrou. Lev na nádraží má korunku a nemá prsní štítek. Odpovídal by spíše znaku města Duchcova, ale na štítu chybí svislé pruhy,“ pronesl Bureš.

Zajímavé je i to, že Duchcov musel svést „bitvu“ o jméno nádraží se sousední obcí Lahošť. Nová zastávka totiž vznikla na katastru nedaleké obce, která si pak začala nárokovat pojmenování zastávky.

„Spor o jméno se vlekl dlouho. Na společných jednáních v Teplicích padaly návrhy na kompromisní řešení názvu Duchcov - Lahošť, ale zástupci Duchcova jednoznačně trvali na ponechání názvu Duchcov. Návrh na změnu názvu byl úřední cestou zamítnut,“ doplnil historik Bureš.

Nádražní budova je otevřena každý den od pěti ráno do pěti odpoledne. A co se týče exteriéru a hlavně interiéru budovy, tak se asi nic v budoucnu měnit nebude. Velké investice totiž nemá Správa železniční dopravní cesty (SŽDC), které nádraží patří, v plánu.

„Nádraží v Duchcově nebudeme v nejbližších letech přestavovat. I nadále zde bude probíhat pravidelná provozní údržba,“ uvedl mluvčí SŽDC Marek Illiaš.

Bruselský styl je vžitý název pro výtvarný styl, uplatňující se v architektuře a užitém umění v Československu na konci 50., v 60. a 70. letech 20. století.