Do práce přijíždí Brůna spolu s kolegy pravidelně kolem sedmé ráno. „Role jsou přesně rozdělené, starší a zkušenější dělníci pracují s motykami a čistí pomocí archeologických pomůcek místo výzkumu, včetně výběru keramiky. Ostatní dělníci nosí na výsypku košíky, do kterých jim kopáči naplní písek a kameny," vypráví Brůna, jehož úlohou je dokumentace míst i nalezených památek.

I přes časté dirigování ze strany svého šéfa reise jsou prý dělníci šťastní. „Výdělky nemají vysoké, ale na jejich skromný život jim to stačí. Někteří vlastní malé políčko nebo pár datlových palem, které obhospodařují po práci.

Mají tvrdý život na vesnici, takže darované boty nebo košile jsou pro ně zázrak. Jsou veselí a života si dovedou užívat. Bez nich bychom nevykopali nic, a pokud můžeme, věnujeme jim drobné dárky, tužky a bloky pro děti, koupíme karton cigaret, čaj nebo cukr," podotýká Vladimír Brůna.