„Současné zákony vytvořily z bydlení džungli, ve které se daří především hyenám. Je to vysvědčení zcela nekvalitní práce poslanců. Od toho se odráží problematická úroveň bezpečnosti a chování lidí v obcích,“ tvrdí k současné situaci Doubrava.

S ním souhlasí předseda rady severočeských bytových družstev Karel Jedlička. Je zároveň ředitelem bytového družstva Rozvoj v Ústí - Neštěmicích.
Podle Jedličky současné zákony nahrávají podnikavcům k sestěhovávání některých skupin lidí jako „lidský odpad“ do takzvaně nelukrativních lokalit a domů.

„Majitelé domů, bytů i sousedé podivných lidí mají minimální nebo žádné právo se bránit proti porušování norem slušného chování,“ zdůraznil Jedlička a dodává: „Mostecké stavební bytové družstvo Krušnohor připravilo návrh několika změn, které též předalo pracovníkům některých ministerstev při pracovních schůzkách v Janově, Chanově a v Mostu.

Severočeská rada bytových družstev podporuje tyto zásadní návrhy na legislativní opatření.“

Bezpečnostní pasti

Co bytové družstvo ministerským úředníkům klade na srdce? Přihlašování k trvalému pobytu je dnes doslova anarchií. Je třeba vrátit zpět nutnost zavedení zrušeného souhlasu majitele bytu k trvalému pobytu kohokoliv, kdo, třeba jako příbuzný, se chce přihlásit jako další obyvatel do bytu. Potom by se nemohlo stát, že (jako dnes) v malém jednopokojovém bytě je nahlášeno devět deset lidí.
Z tohoto hlediska je nutné opět obnovit minimální hygienické normy na počet přihlášených osob do bytu (z hlediska počtu metrů čtverečních na osobu), včetně sankcí za porušení. Jak by měla norma vypadat?
Jedlička uvedl, že slyšel zajímavý nápad, který nebyl míněný jako vtip.

„Počet obyvatel bytu by měl být limitován tak, aby každý člověk v bytě měl mít nejméně takový prostor jako mají vězni v kriminálech,“ řekl Jedlička a dodal: „Vypadá to jako vtip, ale jak jinak definovat nejmenší obyvatelnou plochu? Jakákoliv větší výměra bude napadena realitními kancelářemi, které se zabývají přestěhováváním nepřizpůsobivých lidí. A ještě se budou dožadovat, aby je podpořil ombudsman.“

Sociální příspěvek na bydlení zásadně by měl jít na adresu poskytovatele bydlení, je nutné přímo zakotvit povinnost získaný příspěvek opravdu použít na nájemné. „Příspěvek by měl být automaticky zasílán majiteli domu, respektive správci domu.

Zákony pro mafiány

Právo v oblasti bydlení dnes nahrávají mafiánům. Jedná se o naivní polistopadovou snahu o minimální regulaci čehokoliv. Nic na tomto naivním úsudku nezměnila za dlouhá léta vlády ODS ani ČSSD. Před posledními krajskými volbami kolem tohoto problému hartusilo v podstatě jenom hnutí Severočeši.cz.

O co se jedná? Klíčový je u bytových družstev paragraf 230 obchodního zákona - převod členských práv a povinností.
„Je třeba vrátit zpět povinnost, aby se k převodu členských práv v bytovém družstvu vyjadřovaly orgány družstva, nebo alespoň zakotvit povinnost projednání se spolubydlícími v domě s právem jejich nesouhlasu. Byl by představen nabyvatel bytu, včetně doložení, že nemá v předchozím bydlišti dluh za předchozí bydlení. Nejde o nic jiného, než co je praxí například v Anglii či ve Švýcarsku,“ zdůraznil Doubrava.
Dodal, že zákon o vlastnictví bytů je třeba upravit tak, aby práva vlastníka v případě společného bydlení (činžovní domy, paneláky o čtyřech bytech a více) byla zatížena tím, že mu bude při prodeji bytu dána povinnost projednání se spolubydlícími v domě, s právem jejich nesouhlasu. Byl by představen nabyvatel bytu, včetně doložení bezdlužnosti z jeho předchozího bydliště.

Byt jak skládka

Bytová družstva varují, že při současné legislativě není problém získat od družstevníka byt, aniž to mohou družstvo a nájemníci – spoludružstevníci ovlivnit. Potom se stane byt doslova skládkou biologického a jiného odpadu - tak vnímají mafiánští podnikatelé tzv. sociálně slabé občany.
Realitní kanceláře a různí podnikatelé zabývající se „očišťováním“ bytů v lukrativních částech měst od nesolventních nájemníků, posílají za úplatu své dosavadní nájemníky na „sociální skládku“ na sever Čech.

„Asi před pěti lety jedna realitní agentura z Ústí přestěhovala Romy z Kuřimi, kterých se chtěl tamní majitel domu zbavit, aby mohl byty rekonstruovat. Šlo asi o šest bytů a třicet lidí. Oni si mysleli, že byty jsou jejich a nechtěli platit nájem. Potom se postupně odstěhovali, protože dům se zateploval a neměli na nájem, “ vzpomíná na jeden z případů Monika Sobotková, předsedkyně představenstva největšího ústeckého bytového družstva Družba.