Zima nezima, mráz nemráz. Hlavně že může svému srdcovému klubu fandit i v době, kdy jsou ochozy stadionů uzavřeny. „Chodím takto na každý domácí zápas. I když se zrovna nevyhrává. Fandit se musí stále,“ říká muž s týmovou čepicí ve žluté a modré barvě na hlavě, zahalený navíc do teplé zimní bundy.

Venkovní teploty se v sobotu držely pod nulou, přesto přišel svůj tým FK Teplice na Stínadla povzbudit. Domácí v té době ještě vyhrávali 2:0, takže na žebříku byla dobrá nálada. „Nikdy není na fandění špatné počasí, je jen špatně oblečený fanoušek,“ směje se muž z dvoumetrové výšky a prohazuje přitom nohy na nejvyšším stupínku rozkládacího žebříku. Tleská a bojovým pokřikem „Tepliceeee, Tepliceee“ se snaží hráče vyburcovat k většímu výkonu.

Rum v termosce na zahřátí si s sebou jako správný řidič na výhledové místo nevozí. Zároveň však přiznává, že mu k tomu fotbalu chybí pivko a klobása. „Nedá se nic dělat, doba je teď taková. Snad se to brzo změní,“ snaží se zahnat chuť Vlastimil, který je ale po Teplicích jako hospodský z vyhlášené restaurace Pod Lampou známý spíše pod přezdívkou „Kráťa“.

Na první zápasy musel mít „malířské štafle“ rozložené dva metry od zdi. Poté ale od vedení klubu dostal výjimku, takže může mít žebřík opřený rovnou o zeď. „Což je mnohem pohodlnější, i když i tak je to dost nápor na nohy,“ přiznává sympatický teplický fanda, který kromě Teplic dlouhá léta drží palce drážďanskému Dynamu.

Aby se na žebříku ve výšce zahřál, střídal postupně bojové pokřiky. Jím vyřčené „Tepliceee, Tepliceee" či "jedeem klucííí, pojďme“ bylo vždy na liduprázdném stadionu příjemným zpestřením ticha. Ve fandění mu pomáhala partička mladých lidí, kteří přišli domácí tým podpořit k nedaleké výjezdové bráně ze stadionu, odkud je vidět alespoň malá část hřiště. „Ty tam taky zmiňte, jsou to frajeři, že chodí v tomhle období fandit,“ poznamenává Vlastimil.

Naše společné povídání ukončil dlouhý hvizd rozhodčího, který se rozezvučel prázdnými ochozy. Hráči po prvním poločase zmizeli ze hřiště do kabin. Stejně jako oni si přestávku ordinuje také „Kráťa“. „Jdu se alespoň trochu ohřát do auta,“ konstatoval, když slézal po žebříku z dvoumetrové výšky.

Po první polovině hry mohl být spokojený, domácí vedli. Po skončení zápasu už tolik optimismem nehýřil. Utkání, ve kterém jeho „Tepličky“ hostily Karvinou, skončilo nerozhodně, takže si oba týmy rozdělily body rovným dílem. „Měli jsme ale vyhrát. Tak snad to vyjde příště s Pardubicemi,“ doufá skalní fanda. Další zápas ale musí z rodinných důvodů vynechat. „Když vyhrají, tak si snad budu myslet, že tu smůlu jim tam nosím na ten stadion já,“ směje se.

Od vedení klubu dokonce dostal možnost sledovat fotbal z lepších míst jako pořadatel v oranžové vestě. To ale s poděkováním odmítl. „To bych si asi ten fotbal tak neužil. Občas ode mne padnou i ostřejší slova a to by v případě člena pořadatelského týmu nebylo asi vhodné,“ končí debatu.