„V roce 1970 jsem v porcelánce v Dubí, tehdy to byl závod 13 Karlovarského porcelánu, realizoval část své diplomové práce. Tady jsem se setkal poprvé s Vladimírem Feixem, porceláníkem tělem i duší, pozorným člověkem, který nezkušenému studentovi vždy poradil a pomohl, když si nevěděl rady. Tehdy před padesáti lety byl Vladimír Feix právě jmenován ředitelem a já jsem netušil, že se spolu zase po třiceti letech setkáme, abychom vybudovali v Dubí vysokoškolské odborné pracoviště - školu keramiky,“ vzpomíná docent Pavel Jarkovský.

A jaké bylo první setkání s ředitelem Feixem pro akademického sochaře Jiřího Laštovičku? „Při výběru kolekce pro veletrh v Hannoveru tehdejšího Karlovarského porcelánu jsem se jako nováček po škole rozkoukával mezi sešlostí lidí, kterou tvořili ředitelé jednotlivých závodů a další pracovníci podnikového ředitelství. V jednolité záplavě tesilových oleštěných rukávů splývajících v šedohnědou hmotu se objevila osoba, která nemohla nezaujmout Napoprvé kontrastem světlých vlasů a výrazně zeleného saka, především pak ale energií, která byla patrna v každém gestu. Bylo zcela zjevné, že i v konfliktní situaci, v níž se ocitl díky prosazování nového sortimentu do celé kolekce, má velkou přirozenou autoritu. Zajímalo mne, kdo je tento člověk. Dostalo se mi odpovědi. To je Vladimír Feix, ředitel porcelánky v Dubí.”

Jeho neutuchající zápal pro nové věci a aktivity napomohl vzniknout řadě věcí, v době, kdy se stal jedním z vedoucích pracovníků Karlovarského porcelánu. „Silou své autority prosadil i v inovaci řadu projektů, které by patrně jinak nevznikly. Vzpomínám na jeho zaujetí při vývoji souboru LOOS nebo speciálního oktagonálního tvaru pro nově stavěný hotel Fórum v Praze," vzpomíná Jiří Laštovička.

O pár let později během privatizační bitvy byla pak porcelánka v Dubí privatizována jako první, což se bralo i v kruzích usilujících o celistvost podniku jako věc přirozená a bezkonfliktní,” konstatuje Jiří Laštovička, který s dubskou porcelánkou a Vladimírem Feixem spolupracuje dodnes.

Rodák z Horky u Chrasti se po válce s rodiči odstěhoval do Teplic – Šanova, přesněji do trnovanské části. K získání úplného devítiletého školního vzdělání Vladimír absolvoval Jednoroční učební kurz, což byl vlastně nástavbový ročník Měšťanské školy chlapecké. A pak přišlo ráno 1. září 1947…

Vyučil se keramikem - modelářem

„To jsem s otcem nasedl v Trnovanech do tramvaje, která nás odvezla do Dubí, kde jsem nastoupil do učebního poměru keramik – modelář. No a tím to všechno začalo,“ usmívá se Vladimír Feix.

Vladimír Feix absolvoval Státní odbornou školu keramickou v Teplicích. Po návratu do továrny se stal mistrem sádrovny a modelárny, po roce dílovedoucím točírny a nalévárny. Vedl kolektiv 75 lidí a bylo mu teprve devatenáct let… Po vojně se vrátil zase do porcelánky, aby se stal dílovedoucím ve výrobě známého cibuláku, poté „závodním“ – tedy vedoucím výroby. Následovala maturita na teplické Střední průmyslové škole, obor strojní výroby skla a keramiky. V roce 1970 byl jmenován ředitelem závodu, ale dál studoval, titul získal na Vysoké škole ekonomické v Praze.

Titul získal na vysoké škole ekonomické

„Vladimír Feix je dnes již jediným z generace, která v poválečném období vracela do porcelánek to, co bylo destruováno zásahem do produkce během války, a následně pak odsunem německých zaměstnanců, kteří měli ty podstatné informace a zkušenosti s výrobou. Bylo, a současně je asi ještě méně lidí, u kterých jsem se setkal s takovým nasazením a entuziazmem pro věc porcelánu, jako u něho,“ zdůrazňuje Jiří Laštovička.

„On měl vždy jasné představy o chodu fabriky, o tom, jaký porcelán vyrábět, přicházel s nápady, což zase jinde neuměli Zdá se, že v jeho případě je věk jen statistická chyba, která nemá vliv na nevysychající pramen aktivit a nápadů. Český porcelán označovaný jako ten s modrou krví má ve svém čele už padesát let člověka, v jehož žilách koluje určitě. A je kobaltová!” dodává.

Vladimíru Feixovi, generálnímu řediteli společnosti Český porcelán a.s. Dubí, popřejme k „ředitelské“ padesátce jen to nejlepší a další úspěchy v manažerské práci. – A vlastně, je nějaký návod na to, aby někdo coby ředitel uspěl stejně jako on?

„Obecně lze říci, že vrcholový manažer by měl být v řízení podniku ministrem spravedlnosti, práce a financí. Mým vzorem byl jednoznačně Tomáš Baťa. Uměl jednat s lidmi a starat se o své podřízené, vychovával ve svých učňovských školách novou generaci odborníků. A měl by, tedy v případě jako je ten můj, milovat porcelán a vše, co s ním souvisí! Já mu byl vždy věrný!“

Libuše Maxová