Problémy s přeplněnými autobusy a dopravním chaosem u ústeckého Zimního stadionu – na to si člověk zvykne při hokejových utkáních, je to už běžné.

Bohužel, problémy…

Ale Alexandrovci – ač za to sám sbor samozřejmě nemůže – zprvu nabídli ještě šílenější zážitek. Návštěvnice Ilona Řejhová z Bechlína u Roudnice popisuje:

„Koncert byl od 19.00 a ač jsme měli VIP vstupenky a dorazili v 18.30 hodin, začátek jsme nestihli. Byly otevřené tři vchody, u kterých byly hrozné zmatky. Poslali nás vchodem z boku, pro VIP. Cpalo se tam neuvěřitelné množství lidí, stáli zde jen dva důchodci, trhali vstupenky. Nevěděli, kde jsou naše místa, bylo jim všechno jedno,“ ohlíží se žena.

V čem byl problém? Pořadatelé otevřeli málo vchodů do haly a navíc některým návštěvníkům nebyli schopni říci, kudy vlastně mají dovnitř jít. Na webu Ústeckého deníku ustecky.denik.cz si tak lidé stěžují, že jim cesta v venku dovnitř trvala až do půl osmé, některým dokonce do tři čtvrtě… To už nebylo možné svést ani na to, že „někdo přišel na akci pozdě“. To už byl jasný kolaps organizace úžasného vystoupení slavného sboru v Ústí.

Spíš zděšení

„Po koncertu se lidé tlačili, byla jsem pokopaná, omlácená od kabelek. Takto bita jsem snad v životě nebyla! Místo abych si vychutnala koncert, na který jsem se měsíc těšila, odešla jsem rozčilená. Na Alexandrovcích jsem byla před dvěma nebo třemi lety v Praze, ale toto jsem tam tedy nezažila. Budu vyžadovat navrácení vstupného,“ je smutná a zklamaná návštěvnice.

„Pořadatelé to nezvládli. Přijdeme o půlku programu,“ byla na začátku představení dost naštvaná Marie Koričanská z Ústí, která si přišla užít báječné vystoupení s celou svou rodinou. Do haly pronikla v cca 19.18 hodin, kdy už sbor dávno vystupoval. Začal prý přesně v 19.00 hodin, jak bylo uvedeno na plakátech. A tak někteří návštěvníci nejen že neměli šanci vidět show celou, ale ještě museli do sportovní haly scházet ve tmě po příkrých schodech. A to bylo – zvláště u starších lidí – doslova o život.

O vyjádření den jsme po koncertě požádali pořádající agenturu Ticket Art. Zatím jej nemáme, ale Miroslav Bučko z Tiket Art slíbil tiskovou zprávu. A uvedl: „Koncert v Ústí byl po dohodě mezí vedoucím souboru Alexandrovci p. Malevem a organizátorem Ticket Art prodloužen o 40 minut oproti všem ostatním koncertům, právě proto, co se stalo na začátku …

Takže nikdo v Ústí nebyl o nic ošizen“.

Písně a měsíc

Zážitek začal, když se vše zklidnilo. Až když už emoce u diváků vyvolávala jen hudba a tanec. V tu chvíli se stadión koupal v záři měsíce v úplňku, pod stromy už ležely leskle hnědé kaštany, znak podzimu. Halou se nesly teskné ruské písně… A jaký to s nimi byl zážitek!

K tancům v nádherných ruských krojích zněly lidové taneční i romantické melodie, publikum tleskalo do rytmu tance, krásky dělaly piruety až jim sukně vlály a spodničky zářily. Kroje střídaly co tanec, musí mít bohatý šatník.

Byli jsme ve stepi

Sóloví pěvci Alexandrova sboru písní a tanců měli hlas jako zvon – a nebyla to jen fráze. Když se k nim přidal sbor desítek vojáků ve slavnostních uniformách a zavřeli jste na chvíli oči, zapadalo slunce, okolo se začala vlnit širá ruská step a nostalgie i stesk, v domovině té hudby ještě léčený i přiživovaný vodkou, byly všudypřítomné. Zpěv silný, potlesk mohutný.

Večerní zvon

Při slavném hitu Smugljanka, písni kterou všichni známe, ale asi jen ti starší podle jména, lidé tleskali do rytmu, další tance byly strhující. Na burlacký hit Ej úchněm mnozí čekali, sbor nám k němu promítl na dvě plátna po stranách pódia obrázek mužíků, táhnoucích po souši loď. Silný zážitek byla i píseň Večerní zvon v podání vojáka-molodce, pěvci Alexandrovců by bez problémů mohli konkurovat největším hvězdám světových operních domů.

Zážitky, radost

„Užívali jsme si to, Alexandrovce jsme ještě nikdy živě neviděli,“ smála se nadšeně Zdeňka Uherčíková z Ústí. „A Večerní zvon? Tu písničku jsem neslyšela už dlouhé roky. Je krásná,“ zasnila se Ústečanka.

Při kozácké písni, při níž tanečníci měli nohy víc ve vzduchu, než na zemi, sbor červené desky, z nichž četl texty, nepotřeboval. Když odešel, objevil se za ním nápis hlásající anglicky Sbor Rudé armády. Tradice… Ale skvělý byl od Alexandrovců i Radeckého marš (znáte také v podání Richarda Müllera jako Plesový marš ještě z časů Banketu) či ukrajinská lidová. Při jiné písni harmonika měnila majitele, hráli na ní tanečník i tanečnice – pěkná show. Ruské lidovky pro turisty…

Lásko, kdo mi tě vzal…?

Zvláštní pak bylo vidět rockera Aleše Brichtu, jak zpívá ozářen plameny s rudou hvězdou – znakem Alexandrovců nad hlavou. „Když budete chtít, můžete to zkusit s námi,“ vyzýval publikum, nakročen jako správný rocker na odposlechové reprobedně. „Lásko, kdo mi tě vzal..“ nesl se jeho hlas halou. Mělo to své kouzlo

„Jeho písničky se sem nehodily,“ tvrdila Zdeňka Uherčíková. Jarmila Baranová jí ale oponovala: „Byly pěkné, líbily se mi. A se sborem byly ještě silnější,“ chválila hity Dívka s perlami ve vlasech (z repertoáru maďarské beatové legendy Omega) a Slečna závist (v originálu Lady In Black od slavných britských Uriah Heep, kterou jejich zpěvák Ken Hensley zpíval v létě pod Řípem na Řípfestu v originále). A ano – hosta Brichtu v nich mohutně podpořil i sbor.

Petra Janů a Kočky

Kupodivu ale o hodinu později Petru Janů ve slušivém fráčku – v písních z muzikálů – doprovodil „jen“ v tu chvíli muzikálově swingový orchestr. Slyšeli jsme citlivě i s razancí přednesené písně z muzikálu The Cats (Kočky), sbor právě odpočíval.

Petra byla po Evě Pilarové, Lucii Bílé či Karlu Gottovi dalším logickým hostem Alexandrovců na cestě po Česku. A nyní se prý vrátí nejdříve v roce 2014.

Gott bez Gotta

A největší překvapení celé show? To když po mohutně znějící – a publikem nadšeně přijaté – Kalince zpívali na úplný závěr Gottův hit Lady Carneval dva pěvci od Alexandrovců. Jejich čeština byly místy legrační, přesto s tanečnicemi a tanečníky v moderním oblečení vyvolali v hale atmosféru karnevalu v Riu. Byla podobná té, kterou necelý měsíc před nimi na stejném místě vyvolal Karel Gott na společném vystoupení s Evou Urbanovou. A ještě něco měly ty dva koncerty společného. Oba, tedy Gott i Alexandrovci, zde začali své podzimní turné po ČR.

Ode všeho něco

Na ledové ploše stadiónu, překryté deskami, jsme viděli výkladní skříň tradiční zábavy současného ruského impéria. Špičkové pěvce, skvělé tanečníky/taneč­nice, světový sbor. Byl to trochu kabaret i cirkus, výpravná show poučená velkým revuálním programem Ein Kessel Buntes z časů NDR. Do Ústí přijeli profesionálové svých oborů ve svých životních rolích.

Jednoduše a prostě: Bavili nás Alexandrovci.