Během vteřiny zapomínám na vše co mě dole naučil a jen tupě zírám do propasti pod námi. Dělá to čtyři tisíce metrů. Výhled je to opravdu úchvatný a mě připadá, že se zastavil čas. Chvíli mi trvá než si uvědomím na co stále čekáme. Zakopávám nohy a vydáváme se nejkratší cestou dolů.

O tandemovém seskoku jsem snil dlouho. Moc jsem ale něpřemýšlel nad tím, že by se mi sen opravdu mohl vyplnit. Až do doby než jsem rozbalil svůj narozeninový dárek. „Spokojený?“ ptala se mě přítelkyně s napětím. Nevěděl jsem co říct. Dárek mi doslova vyrazil dech.

Výběr letiště padl na Prostějov, jednoduše proto, že měli v té době nové letadlo. Je to sice z ruky, ale výlet se rozhodně vyplatil.

Po příjezdu na místo šlo vše ráz na ráz. Během okamžiku jsem byl seznámen s Jarkem, mým tandempilotem, navlečen do kombinézy a připraven na krátkou instruktáž. Ta trvala asi 2 minuty a skládala se z jedné věty, třikrát zopakované. „Tady se chytneš, zakopneš nohy, podíváš se doleva. Tady se chytneš, zakopneš nohy, podíváš se doleva. Chytit, zakopnout, podívat.“ Jak snadné, myslel jsem si v tu chvíli.

Letadlo byl celkem zážitek. S rozjezdovou rychlostí Boeingu se to nedá srovnávat, ale vzlétat z trávy je také něco jiného než ruzyňská runway. Výstup do slibovaných 4 km trval skoro dvacet minut, ale cesta rozhodně stála za to. Jakmile zazněl signál a my se postavili na kraj letadla, věděl jsem, že jsem tu správně. Na prahu dveří, se čtyřmi tisíci metry pod sebou, člověk zapomene na všechny útrapy a strasti života tam dole.

Uvědomil jsem si, že mi mozek plave v tak šíleném roztoku, že nic jiného nevnímá. Po chvilce se však probral a my se mohli vydat na zhruba šedesát sekund volným pádem.

Všichni čekali, že budu strachy bez sebe, ale já padal s úsměvem ve tváři. Zaplavila mě vlna euforie a nadšení. Ten pravý strach pocítila snad jen přítelkyně, která vše bez dechu sledovala zezdola. Zmíněná minuta volného pádu uplynula až příliš rychle a následný let na padáku byl již jen třešničkou na dortu.

Po dopadu jsem si připadal jako ve stavu beztíže. Nohy nechtěly poslouchat. Celé to netrvalo víc než půl hodiny, ale zážitek, který jsem si z toho odnesl mi zůstane na celý život.

Čtenář reportér
Něco se Vám nelíbí na komunální politice? Zažili jste něco výjimečného? Chcete upozornit na nějaký neřešený problém? Máte ideální možnost v rubrice Čtenář reportér. Své příspěvky (možno i foto) posílejte e-mailem na teplicky@denik.cz. Rubrika Čtenář reportér žije v tištěné verzi v Teplickém deníku a i na webu www.teplicky.denik.cz.