„Před 72 lety komunisté provedli poslední krok svého puče, kterým na 41 let rozbili demokratický charakter Československa. Jistě, dnes není po světové válce, ani nemá smysl strašit jakoukoli ideologií, nicméně připomínat taková výročí cítím jako povinnost. Proto jsme se sešli u památníku Milady Horákové v Teplicích, abychom dali najevo, že my nezapomene,“ uvedl po setkání. Pietní vzpomínku uspořádala teplická TOP 09.

Pietní místo má poměrně zajímavý osud. Stojí totiž na pozemku státu, konkrétně úřadu práce. To je také důvodem, proč není v městském parku naproti přes ulici, který nese název po Miladě Horákové. Zadavatelem zakázky byl totiž tehdy okresní úřad, který nechtěl pietní místo na městském pozemku. Spoluautorem je teplický architekt Milan Míšek. „Pražce, které tvoří část pomníku, jsme tenkrát dostali darem od železničářů z Úpořin. Nejprve jsme měli vybrané kratší, ale ty se nelíbily, tak jsme museli sehnat delší, výhybkové. Kompletovalo se to v jedné firmě v Újezdečku. Byl to jeden z prvních pomníků v republice,“ vypráví Míšek. Velkou zásluhu na vytvoření mučednického kříže jako vzpomínkového místa v Teplicích měl tehdejší předseda místní organizace bojovníků za svobodu Jaroslav Musial. Nakonec bylo vybráno místo u úřadu práce. V hledáčku byly ale i další v Teplicích. Třeba u spořitelny na rohu v Kapelní ulici.

Památník Miladě Horákové, jehož autory jsou sochařka Jaroslava Lukešová a architekt Milan Míšek, byl odhalen v červnu 2000 z iniciativy Konfederace politických vězňů a Českého svazu bojovníků za svobodu. Pomník tvoří dvě vertikální břevna ve spodní části spojená třemi železnými pásky, do nichž jsou z přední a zadní strany zasazeny dvě měděné desky s nápisy. V horní části jsou břevna překryta jedním příčným se vsazeným kulatým portrétním reliéfem Milady Horákové.

JUDr. Milada Horáková (1901–1950), byla česká právnička, politička, aktivní obhájkyně ženských práv, oběť justiční vraždy během komunistických politických procesů v 50. letech minulého století za vykonstruované spiknutí a velezradu. Byla jedinou ženou popravenou v rámci těchto soudních řízení. Kvůli své neústupnosti během svého soudu se stala symbolem odporu proti totalitě vládnoucí komunistické strany. Dne 27. června 1950 na příkaz prezidenta Gottwalda byla Milada Horáková na dvoře pankrácké věznice oběšena.