Setkání u duchcovské základní školy Antonína Sochora se zúčastnili představitelé státní správy, samosprávy a váleční veteráni. V rámci slavnostního aktu hejtman Ústeckého kraje udělil Pěší rotě aktivních záloh KVV Ústí nad Labem čestný název „GENERÁLA ANTONÍNA SOCHORA" a stuhu s čestným názvem jednotky.

--------------------------------------------

Kdo byl generálmajor

Antonín Sochor?

Přestože bývá často zahrnován mezi duchcovské rodáky, Antonín Sochor se narodil dne 16. 7. 1914 ve vestfálském městě Lohbernu, kam se otec s rodinou před první válkou vypravil za prací v tamním uhelném revíru.

Vrátili se, když byly chlapci čtyři roky, takže školní docházku mohl již absolvovat ve vlastenecké atmosféře první republiky. S tím souvisí i skautská výchova v duchcovském oddíle Junáka, která jej vyzbrojila pro život osvojením ideálů pravdy, spravedlnosti a cti, obětavosti i odvahy, jež bohatě uplatnil v následujícím životě.

Skautskému období Antonína Sochora je věnována publikace ze vzpomínek jeho duchcovských kamarádů, kterou letos vydali Junáci z Mimoně pod názvem „Skautský slib Toníka Sochora" a je k dostání v Městském informačním centru v Duchcově.

Z duchcovské měšťanky přešel na Obchodní akademii v Teplicích, kterou z různých příčin, mezi nimiž nechyběly ani důsledky hospodářské krize, sotva dostudoval. Krátce pracoval v Lukešově sklárně a pak odešel na vojnu do Trenčína, kde absolvoval i poddůstojnickou školu. Až do okupace zůstal jako délesloužící v armádě a poté se vrátil do Duchcova, ale po konfliktech s henleinovci byl v květnu 1939 poslán do pracovního tábora Bitterfeld u Lipska, kde si neodpustil ani několik sabotáží.

Aby se dostal ven z tábora, jako rodák z Německa naoko vstoupil do Wehrmachtu. Během krátké dovolené tento svůj krok vykompenzoval tím, že na odchodnou hodil do rybníku Barbora henleinovského starostu města, Kutscheru Hasslingera. V létě 1939 se již v polském Krakově hlásil do československé zahraniční armády, kterou tam organizoval plk. Ludvík Svoboda. Po celých 40 let nám bylo utajováno, že během paktu Stalina s Hitlerem byli naši dobrovolníci internováni v SSSR a také Sochor prošel déle než dvouletou kalvárií v pracovních táborech Jarmolince, Oranka a Suzdal. Zcela absurdně je vysvobodilo až vypuknutí 2. světové války.

Bitva u Sokolova

V rámci 1. československého samostatného polního praporu byl jako podporučík v únoru 1942 jmenován velitelem výcvikové a od října průzkumné čety. V lednu 1943 odjeli na frontu a dne 6. 3. 1943 je čekala první bojová akce v bitvě u Sokolova, kde byl za statečnost a odvahu v boji poprvé vyznamenán.

Dne 3. 7. 1943 byl jmenován velitelem motorizované roty 1. samostatné brigády, v jejímž čele projevil se svými samopalníky dne 5. l1. 1943 velké hrdinství během útoku na Kyjev a za statečnost byl vyznamenán zlatou hvězdou Hrdiny SSSR. Skvělé velení dále osvědčil v bojích u Bílé Cerekve i na jiných místech, několikrát byl zraněn. Naposledy při dobývání kóty 534 během Karpatsko-dukelské operace dne 13. 4. 1944, kdy lékaři vyjmuli z jeho těla neuvěřitelných 218 granátových střepin.

Z války se vrátil v hodnosti štábního kapitána a jako voják z povolání zůstal v armádě. V letech 1945 až 1947 si válečnou praxi doplnil vystudováním Vysoké školy válečné a velmi dobře se uplatnil jako člen generálního štábu Čs. armády.

V srpnu 1948 byl pověřen tajným výcvikem brigády židovských dobrovolníků z Hagany a během několika měsíců vytvořil dvě elitní špičkově vycvičené brigády, s nimiž pak odletěl do Izraele. Působil tam ve funkci poradce operační správy izraelské armády, což se pro něho záhy stalo zásadním kamenem úrazu. Po změně vztahů mezi komunistickým Československem a nezávislým Izraelem, byl povolán zpět do vlasti. Od září 1949 učil v pěchotním učilišti v Milovicích u Prahy a současně byl velitelem školy středních velitelů.

V období politických procesů se stal Antonín Sochor velmi nepohodlným pro mocipány nového režimu v čele s generálem Bedřichem Reicinem. Už během návratu z Izraele byl jeho letoun napaden palbou z neznámé stíhačky a musel nouzově přistát na Maltě, což je dodnes považováno za první pokus o atentát. V noci z 15. na 16. srpna 1950 došlo ve vojenském prostoru Ralsko nedaleko Hamru na Jezeře k srážce vojenské nákladní Tatry 111 se štábním Tudorem plk. Antonína Sochora, který byl po nárazu těžce zraněn a poranění hlavy podlehl v nemocnici v Jablonném v Podještědí.

I po šedesáti letech obestírají jeho tragickou smrt zásadní nejasnosti, avšak rodině ani většině spolubojovníků nikdo nevymluví, že se nejednalo o pečlivě naplánovaný atentát, přesně v intencích okřídleného citátu NKVD a jejího ideového vůdce Laurentije Beriji: „Vraždu dokáže spáchat každý pitomec, ale zařídit přirozenou smrt, to si žádá umělce…"

Text o A. Sochorovi napsal před časem historik a badatel Pavel Koukal