Před sametovou revolucí stál 18 let v sousedství Zahradního domu na okraji Zámecké zahrady v Teplicích, teď leží v depozitu technických služeb. Třímetrový bronzový Gottwald nepřežil převrat v roce 1989. Studenti ho tehdy jako definitní tečku za předešlým režimem v rámci happeningu povalili k zemi. Pak přijel jeřáb a sochu komunistického prezidenta naložil na nákladní vůz, který ho za pískotu mladých lidí z místních středních škol odvezl.

„Chodila jsem okolo něj řadu let do Zámecké zahrady. Vždy mě bavilo, jak si právě jeho sochu vybrali holubi. Často byl tak ušpiněný, že to působilo na tehdejší dobu až ostudně. Když ale u něj jednou v roce papaláši kladli věnce, tak ho vždycky vyčistili a naleštili,“ vzpomíná 72letá seniorka Růžena.

Obří socha byla jedním z místních symbolů nástupu normalizace, která v Teplicích započala kromě jiného přejmenováním ulice Masarykova na ulici 25. února. Ze stejné formy odlitý třímetrový Gottwald stával ve Slaném, Vsetíně, Jihlavě, Hodoníně a Hradci Králové. Teplická varianta byla odhalena v květnu 1971 jako první. Architektonicky se na ní podílel Josef Saal.

Nadživotní komunistický prezident nebyl jediný, který po sametové revoluci „dozdobil“ ulice lázeňského města. Studenti toho odstranili více. Na jiné místo vzpomíná Pavel Folget, který v té době chodil na ekonomickou školu. „Jako konec komunismu pro mne vždy zůstane naše sundání velkého srpu a kladiva s hvězdou na trávě před vlakovým nádražím,“ zmiňuje dnes úspěšný trenér golfu. Demontovat velké a těžké nástroje z podstavce nebylo jednoduché. „Nemohli jsme s kamarády na kotvící šrouby nikde sehnat tak velký klíč. Nakonec tam s ním přeci jen někdo přiběhl a povedlo se to,“ líčí.

Matka na památku

„Všichni jsme si pak na památku vzali po jedné matce, které ten hnus držely. Ještě tu červenou barvou natřenou a zrezivělou mrchu mám někde schovanou,“ směje se Folget. Přes metr vysoký srp s kladivem pak někdo z prostranství před nádražím odvezl neznámo kam. Jejich další osud se redakci nepodařilo vypátrat.

Některé ze symbolů dřívější doby přežily na Teplicku dodnes, i když v různých úpravách. Naproti budově gymnázia v Duchcově stojí Památník duchcovského viaduktu od Karla Lercha, který je věnovaný obětem střelby, k níž v blízkosti viaduktu došlo roku 1931. Padlo při ní několik nezaměstnaných dělníků a horníků, účastníků hladového pochodu. Událost později komunistický režim v rámci propagandy vykreslil jako demonstraci špatného zacházení s nižší třídou za první republiky a vlády T. G. Masaryka.

Vznik pomníku je spjat s komplikovaným ideologickým procesem, na jehož konci byl zdeptaný sochař Lerch a plastika v takové podobě, v jaké ji můžeme vidět v Duchcově dnes, ovšem s jedním rozdílem. K rozměrnému reliéfu ve své době patřily ještě dvě výhružně působící nadživotní figury. Dělnice se zaťatou pěstí a Milicionář s puškou. Pomník jako takový přečkal revoluci v roce 1989 bez úhony, obyvatelé si však stěžovali na ony dvě figury. Proto byly v roce 1991 sejmuty a odvezeny na okraj města, kde jsou v útrobách skladu uložené dodnes.