Když v sobotním jarním ránu prozařovaly z nebe první sluneční paprsky, bylo koryto potoku Bouřlivce v Zabrušanech ještě poklidné. Když pak dopoledne zvedli stavidlo na odtoku ze všechlapské nádrže, klokotalo korytem už větší množství vody.

Patrné to bylo především na malých jezech, pod kterými se tvořily peřeje. Navýšení stavu si zajistili vodáci, kteří právě od mostu pod hrází přehrady v Zabrušanech vyjížděli na svou první jarní plavbu. Jejich cílovou stanicí byl Ohníč, kde měli naplánovaný tradiční ceremoniál odemykání řeky Bíliny.

Na startu se sešlo několik desítek příznivců vodního sportu. Nechyběl mezi nimi Jiří Vacek, který to měl do Zabrušan jen přes kopec. „Na tuto akci jezdím s rodinou každý rok. Je to v našem rajónu. Bílinu máme hodně rádi, proto si ji sjedeme v průběhu sezony ještě několikrát. Jinak miluji Sázavu a Otavu, nenávidím naopak Vltavu, ze které je turistická atrakce,“ vyprávěl, zatímco připravoval plavidlo.


Bída nebyla ani o diváky, kteří zaujali místa podél koryta. Z kempinkových židlí dění na startu pozorovala dvojice žen z Mostecka. „Dneska jsme v roli fanoušků. Na vodu ale jinak jezdíme s kamarádkou Jiřinou pravidelně. Ovšem až v létě, tohle je nás totiž brzo. Už nejsme nejmladší,“ smála se sedmdesátnice Alena Fartáková. Musela hovořit hlasitě, aby přehlušila vířící vodu na jednom z jezů, ke kterému se zrovna blížila loď s jejich manželi.

Za tradiční akcí stojí organizátoři ze spolku Voda a Rum. Ti se vždy domluví s Povodím Ohře na mimořádném navýšení toku. „Vycházejí nám každoročně vstříc. Díky tomu můžeme startovat už na Bouřlivci, který se v Hostomicích vlévá do řeky Bíliny,“ vysvětlil Stanislav Galík z pořádajícího spolku, proč v sobotu teklo nebývale hodně vody přes Zabrušany, Želénky a další obce na trase k Hostomicím.

Zatímco Bouřlivec s navýšeným tokem dostál svého pojmenování a některé lodě po projetí přes malé jezy skončily dnem nahoru, vypadala v druhé části trasy Bílina jako zrcadlo. I proto se až v Hostomicích ke konvoji přidala dvojice tatínků, kteří do lodě přibrali své malé děti.

„Jsme vodácké rodiny, jezdíme na společné dovolené. Dcerám se to líbí, zvykají si. Letos se s nimi chystáme na Berounku, což pro ně bude zážitek,“ říkaly společně Lenky Klimešová a Vrabcová, přičemž se ze břehu pohledem starostlivých maminek ujišťovaly, že na vzdalující se lodi je se čtyřčlennou posádkou vše v pořádku.

Do Ohníče, kde byla naplánovaná občerstvovací zastávka a ceremoniál otevření řeky, dojížděly posádky na lodích v časových odstupech. Uprostřed rozprostřeného vodáckého konvoje dorazila dvoučlenná posádka slovensky hovořících mladíků. „Přijeli jsme sem k vám z Prahy, kde žijeme. Obrážíme podobné akce. Vždycky si domluvíme zapůjčení lodě a vyrážíme,“ sdělil ještě před startem mladší z posádky, zatímco jeho kolega vyřizoval u dodávky s přívěsem pronájem plavidla.

Bílinu vodáci otevřeli po poledni. Zástupci z pořádajícího sdružení Voda a Rum ji odemkli symbolickým klíčem. K zahájení sezony pak neplánovaně zazněla i siréna projíždějícího nákladního vlaku jedoucího po železniční trati, která se line podél řeky od Hostomic přes Ohníč až k Úpořinám a Rtyni. „Řeku odemykáme už řadu let vždy na úvod vodácké sezony. Na podzim ji zase uzamkneme pro zimní klid. Obě tato setkání navštíví vždy desítky spřízněných vodáků,“ konstatoval Galík ze spolku Voda a Rum.