V Zahradnictví Dvořák a syn v Teplicích probíhaly o víkendu Dýňové slavnosti. Parkoviště po oba dny zcela zaplněné. „Vloni tu bylo před dva a půl tisíce lidí, letos to bude obdobné. Objednali jsme okolo dvou tisíc dýní," říkal mi majitel Stanislav Dvořák.

A lidé dlabali. Tatínkové, maminky i děti. Zapojili se všichni. Ti, co tu nebyli na takovéto akci poprvé, už měli své nástroje. Nože tu ale také půjčovali, takže nebyl problém. Vybrat tu správnou dýni, najít místo, vytvořit dle svých představ, a u pokladny pak zaplatit pětapadesát korun.

„Samozřejmě, že to nemusíte dělat hned tady. Ale výhodou toho je, že si takto domu neponesete ten bordel," nabádal mě Stanislav Dvořák, zatímco já jsem zpovzdálí nasál do nosu vůni jakýchsi dýňových placiček, právě usmažených. I to totiž k víkendovým slavnostem patřilo. A také doprovodné divadlo Koráb, jehož principál mě právě během svého povídání upozornil na to, že dýně se musí nejprve pojmenovat, než do ní zajedete nožem.

Pro dokreslení atmosféry bylo zahradnictví plné pohádkových postav, do kterých se na oba dny převlékli zaměstnanci zahradnictví.

„Bylo to tady super, děti se tu pěkně vyřádily. Ty namalované obličeje dneska nesmejí, to je mi jasný už teď. A už se těší, až do dýní dáme svíčky. Mě z toho dlabání bolí docela ruce," komentovala Jaroslava Polírková, která se přišla o víkendu na slavnosti podívat.