„Je to odrůda Bejbino, rajčátka jsou malá, ale chutná. Abych je mohl očesat, musím si vzít štafle,“ svěřil se Ludvík Schönherr. Ven je vysazuje koncem. dubna, na tzv. zmrzlé tedy nečeká. „Sázím je do klimatické buňky. To je taková ohrádka 1,2 metru vysoká a obehnaná fólií. V momentě, kdy dorostou do stropu buňky, fóliové víko sundám a ony rostou dál. Samozřejmostí je zálivka a hnojení,“ popsal Ludvík Schönherr.

Jde o zkušeného zahrádkáře. Už dříve vystavoval svoji úrodu na Zahradě Čech. Před několika lety tam vyhrál první cenu se svým rajčetem vysokým čtyři metry.

Nová publikace o Botanické zahradě v Teplicích.
Vyrostla nám nová kniha - průvodce po sklenících

Pokud byste chtěli sklízet 10 – 12 kilo plodů z každého rajčete, stejně jako pan Schönherr, připomeneme jeho rady, o které se s našimi čtenáři podělil: „Semínka rajčat sázím už léta vždy 14. února na sv. Valentýna. Používám hybridní odrůdy. To vysoké je třeba Bejbino, ale mám i Tornádo nebo Tipo a další odrůdy od malinkých plodů až po velké půlkilové plody. Na zahradu sazenice sázím koncem dubna, pod každou rostlinu dávám lopatku slepičince. Důležité je sázet je šikmo dolů, klidně 30 – 40 cm. Udělají si další kořínky a jsou tak schopné přijímat až trojnásobek živin. Rostliny neokopávám, navrch nastelu vrstvu posekané trávy a když seschne, přidám novou. Zalívám je důkladně, ale stačí jednou za tři dny. Svoji roli hraje určitě fóliová buňka, která rajčata chrání před větrem a vytvoří optimální mikroklima, pravidelné vyštipování a samozřejmě dostatek sluníčka.“

Tohle vás zaujme: Těžbu i zpracování lithia řešili s kritiky na krajském úřadu

Zdroj: Deník/Jaroslav Balvín