Množí se spekulace ohledně osudu zimáku, lidé dští síru směrem k vlastníkovi objektu, jedovatými slinami nešetři ani konto radnice. Primátor města Teplice Jaroslav Kubera se však brání. „Zimní stadion nikdy města nebyl!“ Zároveň také hovoří o výstavbě nového ledového paláce, dokonce pošilhává po pozemcích, na kterých stával nyní již téměř rozebraný železobetonový kolos.


Veřejnosti byly léta servírovány legendy o nezájmu města Teplice o zimní sportoviště, panoval názor, že se radnice stadionu s kapacitou 6500 diváků s radostí vzdala a místo toho raději investuje do fontánek a nebo například do kulturních akcí. Jak to bylo doopravdy?

Stadion před revolucí patřil státu

Teplický deník s Jaroslavem Kuberou nahlédl do archivu, který má velkou vypovídající hodnotu. „Stadion vždy patřil státu. Spravoval ho Městský národní výbor, tehdy se tomu říkalo právo hospodaření. Nešlo ale o vlastnictví,“ nahlíží Kubera do letitých dokumentů. „V roce 1990 uzavřel MNV smlouvu s TJ Stadion Teplice. Ten byl tehdy zastoupen Ing. Janem Šáchou, MNV zastupoval místopředseda Ing. Jan Kuncl. Zimák byl MNV smluvně převeden pod TJ s tím, že bude dotován,“ loví primátor fakta ze zažloutlých análů a přidává další svědectví.

Město dotovalo provoz

„V dalších letech dotovalo, tehdy už město, Tělovýchovnou jednotu několika milióny korun. V roce 1995 to bylo 2 670 000, v roce 1996 2 550 000, atd. Pak se však stalo, že TJ Stadion Teplice bez souhlasu města stadión prodala do rukou soukromníka. Proč? To je jednoduché. Nechala se nachytat. Myslela si, že tak nebude mít starosti se stadionem. Přitom, že bude mít dostatek peněz na jeho provoz a zajištěný led. Vše ale bylo jinak. Majitel se o zimák nestaral, využíval ho hlavně k odpisům a kolos pomalu chátral. Tehdy vše ještě jakž takž fungovalo, náklady na provoz stadiónu nebyly zdaleka takové jako dnes,“ líčí Jaroslav Kubera, jak se jedno z nejhezčích sportovišť v republice proměnilo v zchátralou barabiznu.

Podle Kubery je kauza „zimní stadion“ podobná vztahu ČSTV a Sazky. „Sportovci se vzdali majetku a pak začali plakat, když jim majitel začal účtovat stále vyšší a vyšší položky za led. Nakonec to dopadlo tak, jak dopadlo. Hokejisté museli do Bíliny, protože neměli peníze na předražený pronájem. Majitel neměl na kom vydělávat, proto se rozhodl zimního stadionu zbavit.“

Oprava by neměla smysl

Přemýšlelo někdy město nad koupí zchátralého zimního stadionu a jeho opravou? „Nikdy jsme se o jeho záchranu nepokoušeli, natož abychom ho kupovali a opravovali. Majitel si myslel, že nás vystaví politickému tlaku. Neskočili jsme na to. Do koupi a opravy zimáku bychom šli jedině tehdy, pokud bychom neměli dostatek kulturních center, to znamená, že bychom byli bez divadla, domu kultury, sportovní haly na Stínadlech. Pak bychom uvažovali z něho udělat víceúčelové sportoviště. Takhle by ale nemělo smysl se do něčeho takového pouštět, vždyť lidé na sport nechodí a stávající zimní stadion je megalomanskou stavbou pro 6500 lidí. Taková návštěva tam přijde maximálně jednou za deset let, a to se opravdu nevyplatí,“ kroutí Kubera hlavou a přidává další argument. „Něco podobného jsme řešili v souvislosti s výstavbou sportovní haly Na Stínadlech. Také tam byly různé megalomanské nápady s hledištěm pro 2500 lidí a podobně. Ukázalo se, že kapacita 500 diváků je tak akorát. Co vím, tak vyprodáno bylo za čtyři roky snad jen jednou, nebo dvakrát.“

Proč to ale jinde jde?

Kdekdo namítne: proč však v jiných městech jde například výstavba nových sportovišť a oprava starých z dotací Evropské unie? „Však se brzy dočkáme, že města, která z evropských peněz postavila a opravila různé haly, budou naříkat. Už teď zjišťují, že žádné další dotace na drahý provoz nedostanou. S hrůzou zjišťují, že postavili megalomanský stavby. A to se jedná o města, která jsou zadlužená. Brzy se dostanou do velkých problémů,“ zdvihá teplický primátor varovný prst.

Postaví nový zimák i koupaliště

Přesto však na radnici uvažují, že více než padesátitisícovému městu nový zimní stadion výhledově postaví. „Ještě povím jednu věc ohledně starého zimáku. Měl technologii, kterou by už nyní nikdo nepovolil. Byli jsme moc rádi, když jsme před demolicí prostřednictvím hasičského sboru donutili majitele, aby odvezli čpavek, který bezprostředně ohrožoval střed města, hlavně Alejní ulici, včetně Náměstí Svobody,“ prozrazuje Kubera. „Chceme, aby v Teplicích stál stadion odpovídající velikosti města. Jeho výstavba nás vyjde levněji, než kdybychom zahraňovali tu trosku na Stínadlech. Studie, které říkaly něco jiného, lhaly. Stejně tak chceme ale postavit i koupaliště. Nechali jsme si zjistit, že lidé chtějí spíš koupaliště. Přeci jen, ledních hokejistů a bruslařů je méně než těch, kteří se chtějí koupat. Kdybychom však postavili nové koupaliště, tak bychom udělali konkurenci sami sobě, protože už máme aquacentrum. Plánujeme tedy otevřené koupaliště postavit právě u aquacentra, byl by to pak jeden velký komplex. Uvažujeme o menším bazénu, asi pětadvacítce. Nevíme ale, jestli tam lidé budou chodit. V současné době se hodně jezdí na Barboru, budou vznikat i další jezera. Spíš si myslím, že takový bazén ve městě by byl pro maminky s dětmi a pohodlnější lidi, kterým se nechce nebo nemůžou za vodou cestovat několik kilometrů.“

Stínadla by se Kuberovi líbila

O lokalitě pro koupaliště má tedy město Teplice jasno. Kde ale bude stavět nový zimní stadion? „Máme spoustu vytipovaných míst. Všude by to ale bylo na zelené louce, a to je poměrně těžké. Určitě by bylo super, kdyby se nám podařilo získat pozemky na Stínadlech, tam, kde je teď ruina zimáku. Je tam parkoviště, je to zasíťované. Ceny energií nás nutí přemýšlet o každé koruně. Oproti soukromníkům jsme ale ve velké nevýhodě, naše činnost je totiž veřejná. Když teď vše prozradím, tak to nebude moc taktické, objeví se různí spekulanti, kteří nás budou vydírat. Mají ale smůlu v tom, že podle územního plánu je pozemek pod zimním stadionem sportovištěm, a tak to i zůstane. Nezměníme to ani omylem. Žádný supermarket tedy místo zimáku nebude, to ani náhodou,“ říká Kubera rezolutně. Přijatelná ale podle něho je varianta s hotelem. „Pokud by souvisela s výstavbou zimního stadionu, tak nejsem proti. Funguje to tak i se sportovní halou. Dokonce by to mohl být i soukromý investor, ale nevím, jestli by se mu vyplatilo stavět zimák a hotel. Asi je ještě předčasné o tom mluvit,“ myslí si primátor Kubera. Stejně tak zbytečné je podle něho hovořit o jakémkoliv časovém horizontu. „Žádný projekt zatím hotový nemáme. Nyní je důležité, aby byl pozemek vyčištěný. Já popravdě ani nevím, komu v současné době patří, jestli už ho odkoupila firma, která jej bourá, nebo ne. Každopádně to ale nemůže být tak, že si stávající majitel odveze jen to, co se dá prodat a dál se bude zdráhat dalších prací. Je to ošetřené v demoličním výměru. I když je fakt, že systém je nastavený tak, že když někdo porušuje zákon, je obtížné se s ním vypořádat. Ta plocha je ale cenná natolik, aby jí někdo jen tak měl a platil z ní zároveň daň z nemovitosti,“ je Jaroslav Kubera optimistou. Dočkají se tedy Teplice v dohledné době nového zimního stadionu, nebo se za hokejem a bruslením bude muset už nadobro jezdit do okolních měst?

Pozor, nebezpečí!

Zimní stadion je velkým nebezpečím pro všechny, kteří chtějí vidět jeho současný stav zblízka. A to nejen proto, že hrozí jeho zřícení. V nezabezpečeném objektu se pohybují různé pochybné existence, které hledají materiály k zpeněžení. V prostorách bývalé restaurace Dublin pak nalézají své útočiště squatterři a bezdomovci. Po zemi se povalují střepy, kusy rezavého železa, skelná vata. Proč město nezasáhne a staveniště nezabezpečí? „Takovou moc radnice nemá, v tomto případě je prakticky nulová. Je to výkon státní správy, kterou dělá stavební úřad. My do toho nesmíme absolutně zasahovat, byli bychom obviněni ze zneužití pravomoci veřejného činitele,“ vysvětluje primátor Jaroslav Kubera. „Posíláme ale na Stínadla strážníky Městské policie, a to zejména když končí škola. Pro děti je zbořeniště velké lákadlo. Sběrače kovů ale chytat nebudeme, je to věc majitele objektu,“ upozorňuje Kubera. „Můžeme mu nařídit oplocení objektu. To je ale technicky těžko proveditelné.“