„Pal!“ zavelí c. a k. důstojník mužstvu. Salva se rozléhá po náměstí. Děti brečí, dospěláci se smějí. „K noze zbraň!“ zní další povel. O chvíli později zaplní prostor rytmický klapot koňských kopyt a u kostela se šikmou věží zastavuje kočár.


Je čtvrtek odpoledne a velká sláva začíná. Muzeum královského města Ústí otevírá po pěti a půl letech. Na náměstíčku před kostelem císař provádí za zvuku dechovky, hrající ryčné pochody, slavnostní přehlídku.

Převezme si hlášení oficírů, žertuje, lidé kolem se tlačí a cvakají fotoaparáty. Spíš než velebnost to tak trochu evokuje švejkovskou atmosféru.
„Uš ste falčil, fojak?“ ptá se mocnář. „Trefil ste nikocho? Manzelka, tchyne? Ne? Co neny, jednou muše byt!“ Rostoucí dav zvědavců se směje. O chvíli později už musejí ostrostřelci žádat o místo pro kočár. „Dámy a pánové! Místo pro císaře! Císař prochází!“ volá důstojník a lidé ochotně hrají s ním.


Řadí se do průvodu za kočár Jeho Veličenstva, defilující vojáky i kapelu a se smíchem ho následují. „Tedy, na obrazech vypadal větší,“ povídá jedna ze slečen vedle mne na adresu herce Michala Gulyáše, jenž mocnáře představuje. „A na obrazech je taky větší štramák!“

Průvod se rozrůstá během cesty okolo Fora. Když dorazí mezi divadlo a muzeum, čítá zástup zvědavců dobré tři čtyři stovky hlav. Což trochu komplikuje organizaci uvítání chlebem a ústeckým Kaiserbierem.

„Srdce všech obyvatel jsou pohnuta vědomím, že nejmilostivější panovník dlí v jejich středu,“ vítá císaře herec „Činoheráku“ Daniel Ditrich v roli zakladatele zoo Heinricha Lumpeho. „Jsem felmi rat a spokojen s toho, še to tu tak skveta. Jsem felmi spokojen!“ kontruje František Josef I.
Stříhání pásky se krom Jeho Výsosti neobejde bez ředitele muzea Gustava Krova, či Jana Řeřichy, náměstka ústeckého primátora.

Vzápětí se všichni odebírají do Císařského sálu. Znovu se rozhlížím po originálních a dosti nákladně zrestaurovaných historických malbách, jež tu pod vrstvou starého nátěru objevili stavaři, případně se neubráním srovnání císaře na obraze, jenž tu visí a herce Gulyáše.


Program pokračuje dekorováním Václava Houfka v příhodné roli Ferdinanda Maresche, někdejšího správce městských financí „…a výrobce světoznámých trpajzlíků,“ představuje ho Ditrich císaři. Řády dostávají i další, třeba ředitel Krov, nebo Řeřicha. „Přátelé, jsme rádi, že vás přišlo tolik, dokonce jedna parta je tady a další venku,“ žádá o vystřídání Krov.

Dekorovací ceremoniál je třeba pro „ty venku“ zopakovat. Tehdy také František Josef I. losuje výherce soutěže Deník s Jeho Výsostí.

První cenu, sud Kaiserbier získává Vladislav Tampír, druhou cenu Josef Vašek a třetí cenu Jana Hančová. Výhercům blahopřejeme a zavoláme jim během pátku kvůli převzetí jejich cen.