František Šimon oslavil před pár dny devadesáté narozeniny. Muž, který svůj život věnoval tělovýchově a pedagogické činnosti, je ve velmi dobré psychické i fyzické kondici. „Jsem spokojený. Mnozí, a mnohdy podstatně mladší, jsou na tom daleko hůře,“ usmívá se a rukou mi pevně tiskne pravici. Sedám si do pohodlného křesla a začínám poslouchat vyprávění, ze kterého čiší životní moudrost a nadhled.

František Šimon

Místo a datum narození: Louny, 12. září 1930 
Vzdělání: Pedagogická fakulta UK Kde učil: Bílina, Ústí nad Labem, Teplice 
Největší úspěchy: Přivedl ke sportu celou řadu dětí a mládeže 
Jiné sportovní aktivity: cvičitel gymnastiky, volejbalový trenér, metodik, novinář a mnoho dalších aktivit.

Pane Šimone, situace ohledně koronaviru rizikovým skupinám nepřeje. Nemáte obavy?
Nemám. Staré přísloví říká, že ten, do má být oběšen, se neutopí. Respektují nařízení vlády a roušku tam, kde je zapotřebí, poctivě nosím. Po návratu domů si důkladně myji ruce, v krámech používám dezinfekci. Určitě nic nepodceňuji. Ale strach nemám.

V devadesáti působíte velmi energicky, navíc na svůj věk ani nevypadáte. Čemu tohle vše přičítáte?
To, že jsem se dožil devadesátky, vděčím genům dlouhověkosti, které mám od maminky. Ta se dožila 91 let, stále byla čiperná. Určitě jsem to po ní zdědil. A také tomu, že jedné zámořské velmoci se nepovedlo vyprovokovat celosvětovou válku. Určitě bych při konfliktu nasazený do boje.

To ale určitě nebude všechno.
Pokud to šlo i v pokročilejším věku, snažil jsem se životní baterie dobíjet. Velká pohybová aktivita skončila až operací kyčle.

Ale doma ani teď nezůstáváte.
Držím se zásady, že práce šlechtí člověka. Makám proto na zahradě. Když už mám v tomto směru psychický útlum, tak se seberu a jedu makat na chatu. A když i tam pocítím psychický útlum, jedu dělat zpět na zahradu. (úsměv) Psychika je hodně důležitá. Vracím se k odborné literatuře, abych si obnovil znalosti, které jsem dříve měl. Zároveň vyhledávám prameny vzdělání, třeba na internetu. Cvičím si mozek, aby byl v kondici. Vzdělávání je pro něho nejlepší. A pro tělo pohyb.

Měl jsem čest ochutnat vámi upečenou buchtu. Pečete a vaříte často?
Já radši upeču buchtu, než že bych kuchtil. Vařím si jídla jednoduchá, která nevyžadují dlouhé přípravy. Čas na přípravu raději věnuji sebevzdělávání se. Čas kolem plotny považuji za ztrátový. Ale výborně vaří můj syn.

Zůstaňme chvíli u toho vzdělávání. Co vás nejvíc zajímá?
Jedná se o koníček. Miluji historii starého Egypta a historii antiky. Pak také historii stavitelství, což jsou věci, které jsou mimo můj obor. Já obdivuji gotiku, gotické chrámy. Fascinuje mě, že lidé v té době uměli zkonstruovat ty ohromné klenby. Tíhu a váhu kleneb dokázali dát do bočních stěn. Nebo jaké krásné fiály dokázaly dát na střechy. Například v Miláně jsem obdivoval plaménkovou gotiku na střeše s naprostou pokorou. Je to něco úžasného!

Dříve jste hodně cestoval a plnil si sny. Jaký cestovatelský sen ještě máte?
Chybí mi kolínská katedrála. Jinak jsem viděl všechny gotické katedrály po Evropě.

Je i v devadesáti reálné se do Kolína vypravit?
Je, ale pro mě je hlavně finančně náročné sebrat se a jet tam na dvoudenní výlet.

Celý život jste se pohyboval okolo sportu. Díváte se na něj v televizi?
Když tuším, že zápas bude kvalitní, tak se rád podívám a u přenosu vydržím. Ale jinak je to pro mě ztráta času. Raději jdu na zahrádku nebo dělat něco jiného, prospěšného. Nejsem jednostranně zaměřený, sleduji vše. Vydržel jsem sledovat i na skoky na koních. Poslední dobou mně moc nesedí basket, protože se stal moc silovým. Ale přijímám současnou hru. Baví mě pozorovat, jak se sport mění. Například v hokeji nastal progres díky rychlejšímu bruslení. Na hokeji je změna vidět asi nejvíce.

Co říkáte tomu, že na jaře byly všechny soutěže ukončeny? Sportovci se bojí, aby k něčemu podobnému nedošlo i na podzim.
Vadí mi, když nemůžou být sportovní soutěže hrány v plném rozsahu. Každá přestávka snižuje výkonnost sportovce. A druhá věc je, že divák se soutěžemi baví. Lidé tak ztrácí zábavu. Hledají jinou, která ale nemusí být vždy tak hodnotná. Hlavně ti mladí. Ti potřebují sportovní vzory.

A jako bývalý pedagog určitě budete souhlasit, že potřebují také pravidelnou školní docházku. A ne se učit doma virtuálně.
Souhlasím. Zavírání škol bylo nešťastné. Když je škola zavřená, tak je to díra do systematiky vzdělávání.

Jaký vůbec máte názor na nový typ koronaviru? Je to „pouhá chřipka“, nebo skutečná hrozba?
Já se k tomu nechci moc vyjadřovat. Názory na koronavir musí říct lidé, kteří se speciálně virem zabývají, biochemici a další. Dnes dává svůj názor kdekdo. I politici, kteří tomu nerozumí. Tím ovlivňují mínění lidí, kteří ho pak mají pokřivené. Bohužel zdravotnictví ještě neumí lidi ochránit. Snad se brzy dočkáme vakcinace, která snad aktuální problémy utlumí.

V devadesátých letech jste se zasloužil o to, aby město Teplice co nejvíce podporovalo sport. Jste spokojený s tím, jaká je jeho podpora dnes?
Byl bych rád, kdyby ta podpora byla mnohem a mnohem větší. Snad si politici už uvědomí, že zdravý člověk je pracovně výkonnější, než člověk s nízkým indexem výkonnosti. Naopak léčení nemocného, který nesportuje, kouří a pije, stojí stát větší peníze, než když bere sport jako prevenci před nemocemi a dotuje mládež i sportovní činnost dospělých. V dnešní době je toto aktuální – kdo má zdravý a odolný organismus, podle všeho čelí koronaviru mnohem lehčeji. A to platí nejen pro koronavirus, pochopitelně.

V minulosti jste mi říkal, že vás mrzí rozbourání systému výchovy mládeže. Jaká je podle vás cesta?
Bohužel vždy se změnou režimu dochází k tomu, že si neumíme z toho minulého vzít to nejlepší, ale vše hned zboříme. I to, co fungovalo. Tak tomu bylo po revoluci se sportem i po válce se školstvím. Zmizely statutární i nestatutární sportovní třídy, sportovní střediska mládeže, středisek vrcholového sportu ubylo. Dnešnímu systému chybí návaznost, výchovná posloupnost. Objevují se snahy navázat na racionální prvky z minulého systému, ale na výsledky si budeme muset ještě počkat. Nevěnujeme se zkrátka mládeži tak, jak jsme se jí věnovali dříve, nevytváříme jí dostatečné podmínky. Pomalu už je pryč generace, která byla vedená ve sportovních třídách. To je podle mě cesta. A pak také, a o tom jsme se už bavili, větší podpora. Ze všech stran!