"Náš fundus představuje deset zaplněných místností," řekla ČTK vedoucí krejčovny a garderoby Severočeského divadla opery a baletu v Ústí nad Labem Zdena Krnáčová. Některé jsou podle ní staré téměř šedesát let. "Máme tady třeba kostým klauna z roku 1956, ani nevím z jaké inscenace," uvedla.
Oblečení se vytváří ke každému představení samostatně, na jeho tvorbě se podílejí výtvarníci kostýmů a scény ve spolupráci s režisérem. Hlavně u výpravných oper a baletů je vizuální stránka velice důležitá.

Život kostýmu ale se stažením inscenace z repertoáru nekončí. "Občas se do fundusu sáhne po starších věcech, které se upraví podle aktuálních požadavků," řekla Krnáčová. Je to podle ní hlavně v případech, kdy je potřeba kostým, na kterém je znát opotřebení.
Pokud již nehranou inscenaci zařadí do svého programu jiné divadlo, může si fundus k ní půjčit nebo odkoupit. "Občas se to stává, proto nějakou dobu uchováváme kompletní kostýmy k danému představení," uvedla Krnáčová. Starší kusy jsou ale postupně likvidovány, hlavně ty poškozené.
Kostýmy si schraňují i činoherní soubory. Mostecké divadlo má dokonce dva fundusy, jeden pro klasická představení a druhý pro loutkovou scénu, který obsahuje i loutky a rekvizity. Navíc tam funguje půjčovna kostýmů. "Nejedná se o oblečení používané k divadelním účelům, ale určené pouze pro veřejnost," řekla ČTK Ivana Bonaventurová z Městského divadla v Mostě.

Některé kostýmy podle ní pocházejí ještě z původního mosteckého divadla zbouraného na začátku 80. let minulého století. "Jsou třeba z inscenací Malý princ nebo Rumcajs," uvedla Bonaventurová.
Nové kostýmy stále vznikají. "Většina se vyrábí přesně podle potřeb jednotlivých inscenací, některé části oblečení či doplňky také nakupujeme," uvedla pracovnice divadla. I když se fundus obsahující i obuv neustále rozšiřuje, místo pro další kostýmy se vždycky najít musí.
Svůj fundus má i Krušnohorské divadlo v Teplicích, přestože už řadu let nemá vlastní herecký soubor a hostují v něm různá divadla. Kostýmy pocházející většinou z doby, kdy v Teplicích fungovala operetní scéna, jsou dnes využívány v půjčovně pro veřejnost.

"Jsou to skutečné divadelní kousky, jak zde zůstaly po divadelním souboru," řekla Alena Manukjanová z teplického Domu kultury, který budovu divadla i fundus spravuje. Na půjčovném podle ní ročně vydělá zhruba 300.000 korun. Nově se prý šije oblečení pouze pro herecké studio a taneční divadlo, v převážné většině jsou to dětské pohádkové kostýmy.
Divadelní fundusy mohou obsahovat skutečně historické kousky. Příkladem může být Docela velké divadlo z Litvínova. Mezi tisícovkou kostýmů lze nalézt i oděv toreadora Escamilia z opery Carmen z roku 1905, který divadlo získalo ze soukromé sbírky. "Je to jeden ze způsobů, jak kostýmy získáváme. Také využíváme výprodejů ostatních divadel či nakupujeme v secondhandech," uvedla Lenka Masárová Lavičková, která má v profesionálním soukromém divadle fundus na starost. Pro vlastní inscenace si kostýmy nechávají šít. Prostředky na opravy, údržbu či nákup nového oblečení divadlo podle ní získává i provozováním vlastní půjčovny kostýmů.