Není potřeba být věřící, kaplan funguje v nemocici jako duševní útěcha a pro mnohé také jako „vrba“ . Dny v nemocnici příliš neutíkají a snad každý pacient se těší, až ho přijde někdo navštívit. Za někým chodí návštěvy každý den, jsou ovšem i pacienti, které za celý pobyt v nemocnici nikdo návštěvou nepotěší. A nyní mají možnost využít služeb nemocničního kaplana, který je ochotný vyslechnout si životní příběh, popovídat si o něm a případně člověka pozitivněji naladit, motivovat a uklidnit.

Hlavní sestra Soňa Brabcová vysvětlila, že nemocnici dlouho trápila nevyřešená otázka duševního klidu a zdraví pacientů, ale i zaměstnanců nemocnice. Po dlouhých jednáních se podařilo do teplické nemocnice dostat kaplany dobrovolníky, kteří budou pomáhat nemocným. Že se služba tolik ujme ředitel teplické nemocnice Karel Prokop nečekal. „Ujalo se to nad čekávání,“ říká. Podle zjišťování zkušeností z jiných nemocnic věřil, že se kaplani osvědčí i v Teplicích. Ovšem až takový zájem prý nečekal. Vyzdvihuje také hlavní potenciál kaplanů, tím je umění jednat s lidmi a dokázat se vžít do jejich situace. Už jen to, že člověk musí ležet v posteli, přemýšlí a hlavou se mu honí různé věci. S kaplanem tak může mluvit nejen o svých zdravotních problémech, ale také o různých dalších věcech.

Dalo by se přepodkládat, že služby nemocničních kaplanů budou vyhledávat spíše starší generace. Prokop domněnku potvrdil, ale dodal, že se najdou i zájemci mezi mladšími generacemi. I mezi mladými lidmi se podle ředitele najde mnoho takových, kteří přemýšlejí také o duši.
Pastorační a spirituální péče kaplanů je lidem v nemocnici k dipsozici každý den. V teplické nemocnici se střídají na službách 4 kaplani, 3 muži a 1 žena. V pracovní dny jsou stále „po ruce“ a o víkendu má vždy někdo službu a funguje na telefonu. I to je prý využívané.
„Důležité je, aby člověk, který je zde v nemocnici, se necítil sám, smutný, opuštěný. Sestřičky a lékaři na takové záležitosti nemají příliš čas, proto se rozjíždí spirituální služba, služba kaplanů,“ vysvětluje jeden z kaplanů Zbyšek Jonczy.

Úkolem kaplana je především respektovat a chránit hodnotu a důstojnost každé osoby. Pracovním nástrojem kaplana je empatické naslouchání. „Každý nemocný je člověkem, který je schopen v průběhu nemoci, včetně jejích konečných fází, vnitřně růst a něco dokázat, dostane – li se mu od ostatních lidí přijetí, pomoci a podpory. Přispívat k tomuto vnitřnímu růstu je další službou, kterou kaplan nabízí,“ říká hlavní sestra. Dodává, že nikdo, ani kaplan, nezná odpovědi na všechny otázky, s nimiž se lidé během svého života potýkají. Nejdůležitější prý je, aby si lidé měli možnost o svých pocitech, bolesti či problémech pohovořit s osobou, která jim bude naslouchat.

Jedná se o netradiční službu, obzvlášť v dnešní době a zde na severu Čech, kde jsou počty věřících minimální. Ovšem jak již bylo řečeno, kaplani neslouží jen věřícím, jsou k dipsozici všem lidem, kteří je budou potřebovat. Někteří službu vítají, jiní zase naopak zatracují a mnohým je to jedno. „Nejsem věřící, tak proč bych měla řešit nějakého kaplana. V nemocnici navíc ani nemám náladu s někým takhle diskutovat. Já osobně bych to nepotřebovala, ale když to někomu pomůže, proč ne,“ sdělila svůj názor Anna Petrlíková. A nezměnila ho ani když se dozvěděla, že kaplan slouží všem, nejen věřícím. Na druhou stranu se najde mnoho lidí, kterým tato nová služba pomohla možná vyřešit nějaký problém, udělat rozhodnutí, uklidnit se, nepřestat věřit. To je účel.